Profesore, pozor Potter

22 Hádka

Harrymu bylo dobře. Byl ve své hezké, teplé posteli a vedle něj... vedle něj něco leželo! Rozlepil oči a zjistil, že leží v jedné posteli se Severusem Snapeem. Okamžitě mu došlo, co se děje, a začal uvažovat, jestli je možné, že nejsou trapná jen rána po sexu, ale i po spaní v jedné posteli s profesorem.

Chvíli na muže zíral a pak zjistil, že mu hnědé oko (druhé bylo pod páskou) opětuje pohled.

"Silencio!"zavrčel nevrle muž.

"Co?"nechápal.

"Několikrát jsem se ti pokusil naznačit, že na mě máš použít Silencio, ty pitomče!" Harry překvapeně otevřel oči a kousl se do rtu. Jak na něco takového mohl zapomenout! Tak jednoduché řešení.

"Merline,"vydechl,"promiň, jsem idiot."

"To tedy jsi,"štěkl Severus a Harrymu začínalo být jasné, že by měl zmizet, celý den mu nechodit na oči a večer celou včerejší "konverzaci" ignorovat.

Vyklouzl z postele a podrbal se ve vlasech:"No nic, jdu běhat. Jdeš taky?"

"Ne, myslím, že dneska nepůjdu,"řekl Severus a Harry přikývl. Dost se mu ulevilo. Nechtěl myslet na věci, které Snape včera řekl i neřekl. Popadl svůj hábit a s pozdravem se vydal na kolej. Doufal, že si Ron s Hermionou nevšimli, že tam nespal.

---

"Kde jsi byl?"vřískla nepříčetná Hermiona jen co se objevil ve dveřích.

"U Snapea,"řekl klidně. Měl takový pocit, že tomu stejně neuvěří,"zatáhl mě k sobě do postele."

"Nech si těch nesmyslů!"štěkla Hermiona a Harry si uvědomil, že se jí vlasy ježí víc než obvykle. Polkl."Vidím, že nám to nechceš říct, ale to od tebe není moc hezké. Od té doby, cos byl na ošetřovně se s tebou něco děje, a já přijdu na to co!"

"Podle mě chodí s Pomfreyovou!"vyhrkl Ron, který se doposud držel v povzdálí. Harry protočil očima a vydal se převléci. S takovouto může na nějaké běhání zapomenout. Hermiona z něj po včerejšku (vynechal dvě hodiny) a po té noci nespustí oči.

Natáhl si čisté tričko, převlékl kalhoty a vydal se zpět za přáteli. K jeho překvapení na něj i přes naštvání počkali. Vesele se zasmál jejich výrazům a vytáhl je před portrét. Ron se nechal rozesmát, ale Hermiona tvrdohlavě trvala na tom, že na něj bude naštvaná.

"Pottere!"zavolala na něj Mcgonnagalová ve vstupní hale. Povzdechl si, protočil očima a vydal se k ní. Ze sklepení se právě vynořil Severus a také zamířil jejich směrem. No skvělé, nic není lepší, než buzerace hned od dvou profesorů.

"Ano, paní profesorko?"zeptal se zdvořile a zamračil se, aby dal najevo, jak mu hrozně vadí příchod profesora lektvarů.

"Harry, včera jste nebyl na mé hodině,"oznámila mu Mcgonnagalová, jako by to snad nevěděl.

"A ani na mé,"štěkl Severus,"něco takového se už nebude opakovat, pokud nebudete ležet na ošetřovně (opět) se zánětem mozkových blan! Beru nebelvíru třicet bodů."

Cha! Pokrytec jeden, vždyť mu to nevadí, sám to říkal.

"Paní profesorko, omlouvám se, zapoměl jsem se v knihovně. Na druhou stranu, vám se profesore při vší úctě neomluvám, do lektvarů se mi prostě nechtělo. Myslím, že po všech těch výbuších mám trauma."

"Nic by mě nepotěšilo víc, než moci vás poslat ke svatému Mungovi, ale bohužel to tu nejspíš budete muset ještě rok protrpět, Pottere,"řekl klidně Severus.