Profesore, pozor Potter

34 Šperky

"A nebude Voldemortovi divné, že po něm jdou nějací manželé, o kterých nikdy nikdo v kouzelnickém světě neslyšel?" položil Harry první zmatenou otázku.

"Nebude, protože Jack a Josephine Danielsovi jsou - nebo spíš byli - skuteční kouzelníci," pokusil se mu dotaz zodpovědět Severus," před asi šestnácti lety - těsně před jeho pádem - mě Pán Zla poslal pro mladou rodinu žijící kousek od Norfolku. Danielsovi, samozřejmě. Našel jsem je a nezbylo mi nic jiného než je před pána přivést. Pán Zla je začal mučit a já dostal čas všechno oznámit Fénixovu řádu. Podařilo se jim je osvobodit a přivést do sídla řádu, vysílené a na pokraji smrti. Chtěli jsme je vyléčit, ale oni, šílení zármutkem ze smrti jejich malé dcery, utekli a vydali se pátrat po Voldemortovi. Nikdy se k němu nedostali. Albus mě vyslal, ať je najdu a já to udělal. Nalezl jsem je mrtvé v jejich domě, ve svém šílenství si otevřeli žíly a svojí vlastní krví prokleli Voldemorta na místě kde to měli nejraději. Řeknu ti, pohled na kočárek jejich dcery popsaný kletbami se těžko zapomíná."

"To je nechutné," krčil nos šokovaný Harry," jak to jenom Voldemort mohl udělat? A jak to, že jsi to neoznámil Brumbálovi?"

"Chtěl jsem. Spěchal jsem zpět do Bradavic, abych řediteli všechno řekl, ale už to nebylo třeba. V období mého pátrání se ti nějakým způsobem podařilo dostat toho zmetka na kolena," pokrčil rameny Severus,"samozřejmě, mohl jsem to řediteli oznámit později, ale zdálo se mi, že on na to zapomněl a nechtělo se mi jitřit válečné vzpomínky, jak jeho tak moje. Teď si samozřejmě gratuluju, že jsem to neudělal, protože jenom díky tomu máme tohle perfektní krytí."

"No jo, jsi hlava mazaná," ušklíbl se Harry, jako by vůbec neoceňoval Severusův přínos, což samozřejmě nebyla pravda," každopádně po něm půjdeme kvůli tomu, že nám zabil dceru?"

"Samozřejmě,"kývl Severus,"a varuju tě, že zahrát mateřský cit není nic jednoduchého, doufám, že to zvládneš."

"Nezapomeň, že teď v sobě mám něco z tebe,"připomněl mu Harry,"a ty jsi Voldemorta vodil za nos dlouhá léta. Myslím, že to půjde."

"Jen aby ses nepřecenil,"řekl pochybovačně Severus.

"No, vždycky můžeš být Josephine ty," navrhl nevinně Harry a pobaveně sledoval mužův výraz," máš něco o
jejich životě? Jméno holčičky, jména rodičů, zaměstnání?"

"Jistě, později ti to všechno dám,"přikývl Severus.

"Tak jo," pokrčil Harry rameny," a kdy do toho půjdeme?"

" Až se dozvíme o nějakém útoku," vysvětloval Severus.

"A jak se dozvíme o nějakém útoku?"ptal se trpělivě dál Harry.

"Nezapomeň, že jsem ještě pořád člen Fénixova řádu," připomenul mu Severus," a Brumbál má velmi dobré metody zjišťování útoků. Většinou o nich víme dost dopředu, jenom nás není dost na to, abychom zvítězili. Další výhoda je, že já se jich nesmím účastnit, protože Voldemort po mě pořád dost pase."

"A co když nebude dost času na to, abys došel a řekl mi, že si mám vzít podprsenku?"začínal to brát s humorem Harry.

"Telepatie, ty tele,"ulevil si pro něj dost nezvyklým způsobem Severus,"samozřejmě, pokud si to přeješ, můžu tě přivolat pomocí tetování na tvých zádech, ale to mi připadá tak trochu jako kopírování cizích nápadů."

"Dobře, dobře, byl to hloupý dotaz, tak se hned nečil," brzdil ho obraně Harry.

"No nic, běž na oběd, tak za deset patnáct minut taky dojdu,"poradil mu Severus a Harry vstal od krbu. Nemohl uvěřit tomu, že rozhovor se Severusem jim zabral celé dopoledne.