Profesore, pozor Potter

51 Rozhovor

"Ale proč jsi spal, když jsem tě našel?"nechápal Severus.

"Copak to není jasné?"usmíval se Harry,"bylo to tím přemístěním. Rozštěpil jsem se. Dělal jsem to úplně poprvé a vypadá to, že v tom asi nebudu nijak dobrý... stejně jako v ostatních kouzelnických formách přepravy, snad s vyjímkou koštěte. Nejenže jsem se nepřemístil k Bradavicím, tak jak jsem chtěl, ještě ke všemu se mi podařilo nechat u Malfoyů všechnu svoji energii. Poté co jsem přistál jsem doslova odpadnul."

"To mi připomíná Fletchera,"řekl zamyšleně Severus,"pořád je členem řádu. S tám je potřeba něco udělat."

"Nemyslím si,"odporoval mu Harry,"ví, že já vím co je doopravdy zač a určitě si myslí, že už jsem ho dávno prozradil Brumbálovi. Takže se už otevřeně přidá k Voldemortovi a nebo se alespoň schová. Tak jako tak už škodit nebude."

"Taky pravda,"souhlasil Severus,"stejně by mě zajímalo, proč tě k Voldemortovi nezavedl sám Lucius."

"Nad tím už jsem taky uvažoval,"přiznal se Harry,"mylím si, že Lucius s Narcisou se Voldemorta bojí. Tedy báli se ho vždycky, ale teď se bojí být v jeho společnosti."

"A to znamená buď že jsou také v nemilosti, ale ne natolik velké, aby je dal Pán Zla hledat a nebo Ten-o-němž-se-nemluví zešílel a metá kolem sebe bezhlavě kletbami,"zamyslel se i Severus.

"Proč mu vlastně pořád říkáš Pán Zla?"zajímalo Harryho,"všiml jsem si toho už loni, když jsi mě učil Nitrobranu, ale tehdy jsem byl přesvědčený, že jsi opravdu Smrtijed. Jenomže ty jsi s tím nikdy nepřestal."

"Neuvědomil jsem si, že mu tak říkám,"zmátlo to trochu Severuse,"nemám strach říkat mu Voldemort."

"To jsem nikdy netvrdil,"usmíval se ze své postele Harry,"nechceš si sednout?"

"Není tu židle,"odmítl Severus.

"Od čeho jsme kouzelníci?"usmíval se Harry,"a nebo si můžeš sednout ke mě na postel, jestli se ti nechce čarovat."

"Dopadnutí židle na zem by mohlo vzbudit madame Pomfreyovou,"řekl váhavě Severus a pak si opatrně sedl na kraj postle," je ale pravda, že mě poněkud bolí nohy."

Harry se usmíval a rozhodně neměl v úmyslu upozorňovat na Tišící kouzla. Byl rád, že je Severus u něj a navíc měl tak trochu podezření, že muž na existenci těchto zaklínadel rozhodně nezapoměl.

"Víš cos mi ještě neřekl?"nadhodil poté, co se Severus pořádně usadil.

"Co?"

"Jak jsi mě našel? Sirius tvrdil něco o tom, že jsi prošel sídla Smrtijedů a našel mě v jednom z nich, ale to je samozřejmě nesmysl. Takže jak se ti to povedlo?"

"Tetování."

"Tetování,"zopakoval Harry,"to je všechno, co mi řekneš?"

"Ale jistě že ne,"odfrkl si Severus,"nenechal jsi mě domluvit."

"Když ty mě napínáš jak kšandy,"postěžoval si Harry.

"Tak dobře. Našel jsem tě pomocí toho tetování. Ta tetování na našich zádech jsou propojena pomocí svazovacího zaklínadla a pokud jej ty nebo já obnovíme, vždy nás zavedou k tomu druhému."

"Páni, to zní užitečně,"kulil Harry oči.

"A taky že to je užitečné,"přikývl Severus,"třeba díky tomu nebudu potřebovat žádnou sponu, abych tě našel."

"Severusi?"

"Ano, Harry?"

"Myslíš, že bych tu sponu mohl dostat zpátky?"vypravil ze sebe chlapec namáhavě,"samozřejmě tentokrát bez zaklínadla. Docela jsem si na ni zvykl a takhle mi ty vlasy zase strašně lítají."

"Rád bych řekl ano,"řekl tiše Severus,"ale když jsi se ztratil - já jsem ji zničil."

"Proč?"divil se Harry.

"Dával jsem jí - a tím sobě - vinu za tvůj únos. Kdybych ti ji nedal, nikdy by ses na mě nenaštval, nevyšel by jsi pryč z hradu a nenechal by ses chytit."

"Nebyla to tvoje vina, Severusi,"řekl pevně Harry a opatrně mu sevřel ruku,"nemohl jsi tušit, že budu takový pitomec a přeletím hranice. Za tohle můžu jen a pouze já."

"Jestli chceš udělám ti novou,"přešel to raději Severus, ale ruku neodtáhl,"myslím sponu. Dělám je i sobě. Klidně si i můžeš vybrat motiv nebo tvar."

"Vážně bys mi udělal novou?"zajíkl se Harry,"páni Severusi, to by bylo bezva. Tvar i motiv nechám na tobě, pokud ti to nevadí, myslím, že pro to máš mnohem větší cit než já."

"Tak jsme domluveni,"přikývl Severus a chystal se vyprostit svoji ruku z té Harryho, vstát a jít do svých komnat, když v tom si na něco vzpoměl.

"Ještě něco. Weasley mě ráno nalezl pod hradem a když jsem se ho zeptal, jak věděl kde jsem odkázal mě k tobě. Prý to není jeho tajemství."

"Hm - nejspíš použil Pobertův plánek,"pokrčil Harry rameny, jako by to nebylo nijak zajímavé i když ve skutečnosti věděl, že Severusovi to bude připadat více než zajímavé.

"Použil co?"nechápal Severus.

"Jak jen ti to vysvětlit,"zamyslel se hraně Harry,"pamatuješ si na ten starý pergamen, který jsi mi skonfiskoval ve třeťáku a který tě začal urážet?"

"Já věděl, že to nebyl obyčejný urážecí pergamen!"sykl Severus.

"To tedy nebyl,"přikývl Harry,"je to mapa Bradavic. A když říkám že mapa, tak tím myslím, že je na ní každé zákoutí, každá tajná chodba a dokonce i malé tečky označující postavy pohybující se hradem a jeho okolím."

"Raději se nebudu zajímat o to jak jsi k něčemu takovému přišel,"odfrkl si Severus,"ale z ní to pěkně složitě. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel, čí to byla práce?"

Harry se zeširoka usmál:" Pánů Náměsíčka, Tichošlápka, Dvanácteráka a Červíčka, neboli Pobertů."

"Koho že?" Severus zněl stále zmateněji. Na druhou stranu přezdívky Náměsíčník a Tichošlápek mu zněly povědomě.

"Ty je znáš možná spíš jako Lupina, Blacka, Pottera a Pettigrewa,"prozradil mu to konečně Harry.

"Kdo taky jiný,"ucedil ne až tak překvapený Severus. Když o tom taky přemýšlel, došlo mu, kde ty přezdívky slyšel. Black s Lupinem se tak občas titulovali.

"Zlobíš se?"zajímalo Harryho.

Severus se na něj podíval a stiskl mu opět ruku:"Ne. Jenom konečně začínám rozumnět tomu, jak to, že jsi mi dokázal tolikrát uniknout. A taky konečně vím jak to bylo s osvobozením Blacka."

"Ale na to jsme plánek nepoužili,"usmíval se Harry,"Brumbál nám poradil něco mnohem lepšího. Hermiona ten rok měla příliš předmětů aby to stíhala v normálním čase a tak jí profesorka Mcgonnagalová sehnala Obraceč času z Ministerstva. No a Brumbál nám poradil, že se máme vrátit do minulosti, osvobodit Klofana a Siriuse a nechat je odletět. A tak jsme to i udělali."

"Za to mohl Brumbál?"sykl Severus,"dědek jeden pitomá, copak mu nedošlo, že se můžete zranit? Posílat třináctiletá děcka zachraňovat trestance."

"Pro nás to bylo jen další dobrodružství, bavilo nás to,"přiznal se mu Harry,!"s tím adrenalinem máš asi pravdu. Už tehdy jsem si užíval každou podobnou akci. A to mi Hermiona tvrdila, že mám Zachráncovský komplex!"