Profesore, pozor Potter

60 Hojení

Severus dopsal objednávku lávových kamenů a odložil brk. Podíval se na hodiny na stěně. Hm, čas jít spát, tak to muselo být opravdu pozdě. Jeho hodiny věděly, že často pracuje dlouho do noci a obvykle ručička ukazovala na práce.

Zvedl se a chtěl si přivolat pyžamo, ale v tom někdo zabušil na jeho dveře. Překvapeně pokrčil obočí. Koho to sem čerti nesou? V Bradavicích by měl být sám. Všichni učitelé přece odjeli za rodinami nebo plnit záležitosti řádu.

Nejspíš to bude Filch, ten je pokud věděl stále na hradě. Přivolal si kalhoty a ignoroval
druhé zabušení. Však školník počká. Podíval se na sebe do zrcadla, aby se ujistil, že si žádným lektvarem nepotřísnil oblečení. Ne, černé kalhoty i zelená košile byli v pořádku.

Zabušení se ozvalo znovu. Protočil oči. Ten idiot prostě neodejde. Nejspíš jde zase o Protivu, který někde vylil obsah všech kalamářů a vytvořil z něj zase jezírko. Nebo to tehdy udělali Weasleyovi? No nic, měl by otevřít, než se ten muž zvencne.

Otevřel prudce dveře a nasadil svůj škleb č. 1, aby se setkal s lahovovýma očima (technicky jen jedním, že?) Harryho Pottera. Šokovaně pozdvihl obočí.

"Ahoj, můžu dál?"zeptal se trochu nesměle Harry a díval se přímo na něj. Severus při jeho podivném objevení tak trochu ztratil kontrolu nad svým řečovým ústrojím a tak jen přikývl a nechal ho projít.

Harry se protáhl kolem něj a vstoupil do mihotavého světla obývacího pokoje. Něco na jeho obličeji upoutalo Severusovu pozornost a tak se na to zaměřil.

Přešel k Harrymu blíž a bez ptaní se dotkl jeho pravé tváře. Harry sykl a cukl sebou.

"To jsou modřiny," konstatoval Severus.

"Vážně?"odvětil Harry a jeho tón byl naprosto normální, ano, děkujeme za optání,"netušil jsem, že už se mi to stačilo vybarvit." Posadil se k němu zády a zíral do ohně. Severus vyčaroval druhé křeslo a sedl si k němu.

"Co se stalo?"zeptal se tiše.

"Dursleyovi mě zase vyhodili,"pokrčil Harry rameny, jako by se nic nedělo, ale jeho odvrácená tvář prozrazovala víc, než by pravděpodobně sám chtěl,"byl bych šel do Doupěte nebo na Grimmauldovo náměstí, ale všichni jsou pryč. Tak jsem si říkal, že bys mě možná nechal tady? Než se někdo vrátí?"

"Jistě že tady můžeš zůstat,"ujistil ho ihned Severus,"proč tě vyhodili?"

"Jsem unavený, řeknu ti to zítra,"mávl Harry rukou a stoupl si,"kdes mi nechal to pyžamo?

Chtěl se vydat do ložnice, ale Severus ho popadl za ruku a donutil ho zase si sednout:"Tak to ne, nikam nepůjdeš, dokud mi neřekneš, co se stalo."

"To nic není,"mávl Harry rukou,"nevidíš, že jsem v pořádku?"

"Právě že nevidím,"řekl tiše Severus,"vidím mladého muže, který se za každou cenu snaží působit klidně, ale vůbec, vůbec se mu to nedaří."

"Severusi, prosím!"řekl úpěnlivě Harry a na chvíli nechal spadnout svoji masku. A v tu chvíli teprve Severus pochopil, jak špatně na tom Harry je. Jeho oči se leskly snahou nebrečet a brada se trošičku, ale jen trošičku škubala.

"Tak dobře,"přikývl,"ale nech mě nejdřív ošetřit ti tu modřinu."

Harry se na něj chvíli nerozhodně díval, jako by si nebyl jistý, jestli něco takového zvládne, ale pak pomalu přikývl a trochu zahanbeně si přikryl modřinu na tváři rukou.

"Počkej tady,"přikázal mu Severus a vydal se do laboratoře. Nechtěl jej nechat o samotě, ale laboratoř byla chráněná proti všem zaklínadlům. Lektvary byly už tak pěkně nestabilní materiál.

V přípravně popadl Hojivý balzám a vydal se zpátky. Pouvažoval nad Uklidňujícím lektvarem, ale zastával názor, že je lepší nechat emoce proudit a nepotlačovat je lektvary a tak jej nevzal.

Harry se od jeho odchodu nejspíš ani nepohnul. Došel tiše až k němu a posadil se tak, aby dosáhl na jeho obličej. Odšpuntoval lahvičku a na chvíli zaváhal.

"Můžu to udělat já?"zeptal se tiše,"nebo si to chceš natřít sám?"

Harry neodpověděl. Místo toho se trošku nahnul a vzal jeho ruku do své vlastní. Do druhé vzal otevřený lektvar a nalil mu jej přímo na ruku. Severus to pochopil jako pozvání a tak začal Harrymu jemně roztírat tekutinu po ráně.

Harry jen tak seděl proti němu a upřeně jej sledoval. Jindy by byl Severus uhýbal pohledem, ale tentokrát cítíl, že Harry potřebuje nějakou pevnou kotvu, nějaký bod, na který se zaměřit, a tak jeho pohled opětoval.

Jemně obkroužil okraje modřiny a sledoval jak mizí. Byla veliká, takže to chvíli trvalo, ale nakonec z ní opravdu zbyla jen malá tečka těsně pod pravým okem. A i ta by měla do hodiny či dvou zmizet.

"No vídíš, všechno bude dobré,"řekl konejšivým hlasem. A nejhorší bylo, že vlastně netušil, jestli konejší Harryho nebo sebe,"máš ještě někde nějakou?"

"Myslím, že asi ano,"zašeptal Harry slabým hlasem a rozepnul si několik knoflíčků u košile. Shrnul jednu stranu košile dolů a podíval se na levou část své hrudi. Modral se na ní velký otisk dlaně. Severus zatnul zuby, aby nezačal řvát. Co si to ten pitomý Dursley dovoluje?

"V pořádku, ta bude taky za minutu pryč,"řekl co nejnormálnějším tónem,"rozepni si prosím ještě jeden knoflík, ano?" Harry poslušně kývl a učinil jak mu poradil. Severus si nalil na prsty ještě trochu zlatavé tekutiny.

Hojící balzám se měl vtírat po směru hodinových ručiček, ale on dostal nutkání přitisknout svoji dlaň na onu modřinu a tak to také udělal. Jeho prsty byly štíhlejší a delší než ty tlusté buřty Harryho strýce a to jej jenom ještě víc rozzlobilo.

Začal se věnovat mazání rány a tak se do toho ponořil, že přestal vnímat cokoli jiného. Existoval jen on a hebká kůže Harryho Pottera. Jemně prstem přejížděl po mizejících otiscích prstů a vítal každý záblesk té překrásné béžové pleti. Když v tom mu na pěšinku dopadlo něco vlhkého.

Překvapeně zdvihl hlavu a zjistil, že Harry s hlavou předkloněnou sleduje mizející modřinu a brečí. Vzal jeho hlavu jemně do dlaní a donutil jeho vodnaté oči, aby se na něj podívaly. Harry hlasitě zavzlykal.

"Co se děje?"zeptal se mírně.

"Ta modřina byla to poslední, co mě k tomu domu poutalo,"usmál se hořkosladce a trošku zoufale Harry,"nechal - nechal jsem tam všechno, co mi kdy dali."

Severus už to nevydržel, musel Harryho utěšit. Nesnesl se na něj dívat, když mu bylo takhle smutně. Nikdo by to nevydržel! A tak udělal zase jednou impulzivní věc. Nahnul se a prudce Harryho objal. Obalil jej celého pažemi a nechal jej, aby použil jeho košili jako kapesník. A Harry toho využil. Vzlykal a vzlykal. Severus jej k sobě přitiskl pevněji a zavřel oči. Jako by se ocitl ve své minulosti. Dobře si pamatoval ten den, kdy jako sotva plnoletý odešel od své matky, jen proto, že se rozhodla vzít dalšího Snapea. Tehdy ji nesnášel, ale stejně ho toto rozloučení, o kterém si myslel, že je navždy pěkně vzalo.

Harry k němu natáhl ruce jako dítě prosící o náruč a obejmul ho kolem krku. Pak naposledy zavzlykal a stočil se mu v náručí. Severus otevřel oči a začal ho hladit po zádech.

Harry zvedl hlavu a podíval se na něj uslzenýma očima, jako by se bál, že zmizí.

"Pšt, to bude v pořádku,"zamumlal Severus a políbil jej na temeno hlavy,"všechno bude dobré Harry, uvidíš." Harry se k němu přitiskl pevněji a Severus nepřestával s hlazením jeho zad. Nezdálo se, že by se něco zlepšilo a Severus se na to nemohl dívat. Harry byl takové slunce, nesnesl, když ho někdo nebo něco udělalo smutným.

Zvedl jeho hlavu, aby zjistil, jestli už jeho slzy vyschly a střetl se se zeleným pohledem, který byl stejně pronikavý i pod tou záplavou. Vypadal tak smutně! Severus se na to nemohl dívat, trhalo ho to, kdyby mu tak dokázal vyčarovat úsměv na tváři.

Zkusil už všechno. A tak se rychle rozhodl k netradičnímu kroku. Nadechl se a přitiskl svá ústa na ta Harryho.

Whampi´s note:
Ha! A tentokrát bez endorfinů. Ha! A trvalo to jenom šedesát kapitol. Ha! A na co se asi budou vymlouvat teď? Ha!