Profesore, pozor Potter

72 Opravování

"Uděláš to?"zajímalo Harryho druhý den večer.

"Samozřejmě že to udělám,"pokrčil Severus rameny,"je to moje sestra."

"Dneska to bylo peklo, netušil jsem, že sedmý ročník bude tak náročný," protáhl se trochu Harry a zřítil se do gauče.

"Vždyť to byly jen tři kotlíky, vím, že jich zvládneš mnohem víc,"mávl rukou Severus a dál se věnoval známkování prvních prací.

"No jo, tři kotlíky, jenomže sedm hodin!"odfrkl si Harry,"ale všiml sis, že já a Hermiona jsme byli jediní, komu to nevybouchlo? Ještě že tak, kdybych to zvládl jen já, dala by mi to sežrat. Myslí si, že podvádím."

"V čem?"zaujalo to Harryho.

"No když mám všechny tvoje znalosti a zkušenost,"usmíval se Harry,"a já jí prostě nedokážu přesvědčit, že to není moje vina."

"Docela ji chápu,"přiznal se Severus,"taky by mě štvalo, že zatímco já se dřu jako mezek, někdo jiný to má zadarmo."

"Prý zadarmo,"odfrkl si Harry,"copak jsem nevydržel celý rok ve tvé společnosti? Tomu říkáš zadarmo?"

"Moc vtipné,"ocenil to Severus a začar zuřivě čmárat do jedné z písemek.

"Co tam máš?"zajímalo Harryho.

"Ten idiot, který nejspíš nikdy neviděl kotlík mi píše, že Hromoblesk se dá vařit pouze v měděném, opakuji měděném kotlíku."

"Ukaž?"vstal si na to Harry a naklonil se k papíru,"prosím tě, taky je to prvák. Já v prvním ročníku ani netušil, co je to kotlík. Nejspíš bych ti napsal, že to máš uvařit v hrnci. Nezapomeň, že to byla vaše první hodina, nemůžeš po nich očekávat zázraky."

"Když oni jsou rok od roku hloupější,"postěžoval si Severus,"už teď mám pocit, že v té třídě bude hned několik Longbottomů. Tři z nich se dokonce rozbrečeli a utekli mi z hodiny."

"Pokud jsi na ně spustil ten proslov, že v tvých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani žádná přihlouplá zaklínadla tak se ani nedivím,"mávl rukou Harry,"není to jejich vinna. Jsou to malé děti a ty jsi strašidelný."

"Imponuje mi, že si pamatuješ alespoň můj tradiční proslov, když už nic jiného,"pozdvihl Severus trochu potěšeně obočí.

"Uměl bych ho nejspíš celý,"usmál se Harry,"mám ho napsaný na začátku poznámek z prváku, takže pokaždé, když se do nich podívám, první co vidím je ten proslov. Zajímavé čtení, vážně."

"Nechceš mi pomoci?"navrhlmu Severus,"koneckonců tohle jsou první ročníky, ty by zvládl zkontrolovat i Goyle."

"A můžu i známkovat?"chytl se toho Harry.

"Ne!"

"Proč?"tázal se zklamaně Harry.

"Protože bys jim díval známky, jaké si nezaslouží a protože píšeš tiskacím a já psacím písmem."

"Pravda,"ušklíbl se Harry,"tvůj rukopis mě dodnes občas straší ve snech."

"Tak zmlkni a opravuj,"utřel ho Severus a dál zuřivě škrtal v testech. Harry si přitáhl židli, popadl druhý brk a dal se do práce. Bylo to jednoduché, na začátku školy Severus mohl dělat jen srovnávací test, aby poznal na jaké úrovni žáci jsou.

V jednu chvíli se strašně rozesmál.

"Co tam máš?"zajímalo Severuse.

"Nějaká,"Harry se podíval na jméno,"nějaká Chloe na otázku, kde se nachází bezoár - mimochodem, vždycky se tak opakuješ? - odpovídá v kozlím pupku. A na otázku na co se používají lahvičky píše, že mohou uložit a zachovat smrt. Celkově se dost inspirovala, dívej. Na dotaz, co to jsou lektvary píše, že lektvary pohrdají pošetilým máváním hůlkou i přihlouplými zaklínadly a umožnují připravit věhlas, stáčet slávu a dokonce i uložit a zachovat smrt. Tu holku budu mít asi rád. Z jaké je koleje?"

"Ukaž?"natáhl se po její práci Severus,"Chloe Woosterová. Hm. Myslím, že vím která to je. Taková drobná holka s myší barvou vlasů. Pisklavý hlas. Myslím, že ji nebudu mít rád."

"Takže Nebelvír,"doplnil si sám Harry,"co jí dáš? Všechno má v podstatě správně a dokonce mě pobavila."

"Jenomže se nedržela strohých faktů a byla příliš kreativní,"zavrtěl hlavou Severus,"testem neprojde."

"Severusi!"protestoval Harry,"vždyť je jediná, kdo věděl všechny odpovědi. Zaslouží si lepší známku. Neříkám že nejlepší, to by asi se všemi seklo, ale nech ji projít. Tohle ji strašně zklame a možná to v ní dokonce udusá chuť pro studium lektvarů."

"Pokud mi chceš mluvit do známkování, staň se profesorem,"poradil mu Severus a načmáral jí přes práci velké F (failed).

"Jak chceš,"pokrčil Harry rameny a prokřupal si ruce. To psaní mu dávalo zabrat.

Severus se na něj podíval a když viděl jeho zmožený pohled navrhl:"Už toho nechejme. Zítra je taky den."

"Nechápu jak to zvládáš,"stěžoval si Harry,"celý den běháš jako antilopa, večer známkuješ, máš tresty a ještě stíháš v noci hlídat chodby. Mě by to zabilo."

"Na to, že život není procházka růžovou zahradou si dříve nebo později zvykneš,"řekl Severus a posadil se k němu na gauč. Harry se o něj opřel a přivřel oči. Bylo mu pěkně. Severusovy ruce kolem jeho pasu, obtočené tak nenuceným a zíroveň spalujícím způsobem, že to skoro až bolelo, teplo sálající z krbu, vůně lektvarů.

"Víš, že Remus taky kouří?"vzpoměl si najednou.

"Ano, té skutečnosti jsem si vědom,"přikývl Severus,"jak jsi na to přišel?"

"Potkali jsme se před Grimmauldovým náměstím a já zrovna balil svoji ranní cigaretu. Tak se ke mě přidal."

"Měl bys být opatrnější,"mračil se trochu Severus,"většina kouzelníků se ke kouření staví spíš negativně."

"Remus říkal, že jsem teprve druhý kouřící čaroděj, kterého zná,"přiznal Harry," tím prvním myslel samozřejmě tebe."

"To je nebezpečné,"zakabonil se Severus,"mohl by přijít na to, že to není náhoda."

"Neboj, zalhal jsem mu,"ujistil ho Harry,"A i kdyby. Vážně by to bylo tak strašné, kdyby lidé věděli, že už nejsi můj úhlavní nepřítel?" Schválně se vyhnul použití slova přítel, protože tak nějak netušil, jak na tom jsou.

"Samozřejmě, že by to nebylo strašné,"řekl trochu méně napjatým hlasem Severus,"jenomže celá naše snaha by přišla vniveč. A myslím, že ostatní nebudou nadšeni, až zjistí, jak jsme je celou dobu tahali za nos."

"Myslíš?"zamračil se i Harry.

"Očekávám, že mě Brumbál vyhodí,"ujistil ho Severus, jako by se nechumelilo.

"To neudělá," byl si zcela jistý Harry,"na to tě má moc rád."

Měl pocit, že jeho slova potřebují větší důraz a tak se vytáhl a Severuse mírně políbil. Aby mu dokázal, že v tom není sám a že s ním Harry bude pořád, ať už se stane cokoli. Severus jeho polibek přijal a vtáhl ho do svého objetí.

Harry klečel obnožmo na Severusových kolenou, jednou rukou podepíral jeho krk a slíbával mu ze rtů hořkou pachuť náročného dne. A věděl, že tohle chce dělat už navždy. Že chce být se Severusem, být jeho oporou v náročných dnech a že ho chce podpírat tak, aby už nikdy neklopýtl.

Severusovy vlasy voněly a jeho duše zpívala.