Souzeni (ereri)

5. KAPITOLA

Eren
Levi

2.DEN

Měl pravdu, nemuselo mě to zajmat. Nestihl jsem se mu omluvit za tak neslušnou otázku.... Protože mě vyrušila ta holka.
Až teď jsem si všiml že má něco na boku.

Hned co jsme se rozešli pryč jsem ho zastavil.,,příšero.... Jinak promiň, nepřemýšlel jsem když jsem se na to  zeptal. Chápu že ti ta otázka mohla být nepříjemná....no nic, já si musím zaběhnout ke srubu pro své věci a přestěhovat je k sobě do stanu, ale nejdřív bych ti to měl ošetřit. " poukázal jsem na jeho bok.
Něco takového není sranda mohla by se mu tam dostat špína.nejhorší na tom bylo že je to moje vina
,, nebo... Stačí to jen vydezinfikovat. A to zvládneš. ne?" koukl jsem na něj s otazníkama v očích. Odezinfikovat si ránu zvládne každý ne? Kor člověk co jezdí každý rok na tábor do přírody.

,,Samozřejmě." kývl jsem mu. A pak nastalo trapné ticho. Nechtělo se mi od něj odejít, za tu chvil se z něj vyklubal celkem dobrý společník. A zítra tu už budou děti, a my nebudeme mít takový prostor a soukromí.
,,Takže..jdu.." mávnul jsem mu, a rozešel se směr stan. Mé tričko pověšené na tom kusu dřeva za mnou vlálo a mě něco napadlo. Vystoupal jsem na kopeček a zapíchl klacek do země.
,,Tímto si zabírám tohle území!" zakřičel jsem na Leviho. ,,Příšery a Skřetové se hrdě bili o tenhle kopec, a konečně zvítězili!" založil jsem si ruku v bok a zaujal hrdinskou pózu. Na tváři se mi objevil úsměv, musel jsem vypadat hrozně, ale tohle jsem si nemohl odpustit. ,,Za udatný rod Příšer, hle jejich vlajka!"

Rozesmál jsem se, vypadal vtipně. Jak nějaký bojovník co dobyl svět. Dost tomu napomáhal rudý škrábanec na boku.
,, vynechej můj stan... Ten ti nikdy patřit nebude i přes to žes ho zachránil ze spárů vody."
Pochechtával jsem se jak magor. Ostatní vedoucí nevěděli na koho se dívat, jestli na toho blázna na kopci nebo na mě.

U srubu jsem vzal své věci a vydal se ke stanu... Proč je hned vedle toho Erenova???
Chvíli jsem jen tak nepřítomně koukal než jsem jen kmikl rameny a vlezl dovnitř.
Rozložil jsem si dvě karimatky a přehodil přes ně velikou chlupatou deku.
Přihodil jsem malý polštářek a ze spacáku si udělal provizorní peřinu.... Luxus musí být i ve stanu.
Tašku s oblečením jsem hodil do jednoho rohu a ten zbytek do druhého..... Vypadalo to tu útulně.
Musel jsem se pro sebe usmát.
Tedy až na to že jsem sám sobě smrděl.
Nesprchoval jsem se už dva dny, a déšť a voda z potoka rozhodně nejsou tak čisté jak si Zálesníci myslí.
Od někud jsem vyhrabal mobil, lehnul jsem si a aby nebylo ve stanu tak horko nechal jsem ho otevřený.

,,To se ještě uvidí!" ukázal jsem Leviho. A on se smál. Najednou povolil všechny ty zábrany a jeho obličej vypadal úplně jinak. Musel jsem se pochválit, zlomil jsem rampouch. Nebo spíš roztál?
Pokrčil jsem nad tím rameny a uklonil se zbytku obyvatelstva tábora, jelikož Hange začala tleskat.

Ve stanu jsem si nějak poklidil, a začal v batohu hledat dezinfekci. Pevně jsem zavřel oči a stříknul si na ránu.
Sykavě jsem se nadechnul, pálilo to jako čert, ale alespoň jsem zabránil vzniku zánětu. Plácl jsem sebou na zem, obličejem rovnou do spacáku. Přesně toho, který voněl po Levim.
,,Sakra už!" zaklel jsem když jsem se přistihnul jak se zde zhluboka nadechuju a užívám si tu vůni. Rychle jsem ze stanu vyšel, musel jsem na vzduch. Sedl jsem si do trávy a jen si užíval paprsky slunce. Zavřel jsem oči, nechal jsem se hřát. Tričko jsem si pořád neoblékl, ale to mi vůbec nevadilo, naopak jsem si sundal boty a ponožky. Už po cestě zpět v nich nepříjemně čvachtalo.

Otevřeným stanem jsem mohl vidět co se děje tam venku a když se mi pohled naskytl na Erenovy záda, musel jsem sebrat své líné tělo a potichu se přesunout až za nim.
Jemně jsem mu prstem přejel po páteří zhora až k lemu jeho kraťas.
,, oj... Příšero, v kolik je večeře?" zeptal jsem se ho a sedl si dost daleko od něj aby si nestěžoval na narušováni osobního prostoru.
V rukou jsem svírál mobil a smutně do něj koukal.
Proč mi stále píše?
Proč mě otravuje?
Kolikrát mu mám říkat že už u mě skončil? Že mu nedám druhou šanci.
Měl bych si ho bloknout. Vymazat jeho číslo.... Ale já prostě nemůžu.
Musim se sebrat. Takhle tě nikdo vidět nemůže.... Vypl jsem mobil a hodil ho do stanu kde dopadl na mojí náhradu za obří postel.
,, co ta rána?"

,,C-co?" trhl jsem sebou když mě něco vytrhlo z mé idylky. Na těle mi naskákala husí kůže pod tím dotykem, ale sluníčko ji okamžitě vyhaldilo.
,,V šest. Snad nemáš na něco..chuť." ušklíbnul jsem se. Jenže Levi se nechytal, jen cosi ťukal do telefonu který pak zahodil. Tatam byl jeho smích.
,, Už je lepší." zamručel jsem a zvedl paži aby se mohl podívat. Kůže nebyla už tak zarudlá, jen ten škrábanec až moc vysvtával.
,,Ale to nic není, před dvěma lety jsem si zlomil tři prsty. Hráli jsme o první místo." pokrčil jsem rameny. A pak tiše dodal. ,,Ten kluk málem skončil v nemocnici a já dostal zákaz sem jezdit. Naštěstí se před rodiči pomlčelo, ale dostal jsem podmínku."

,, to je ale až za hodinu a půl" postěžoval jsem si.
,,mhm... Něco bych si dal" koukl jsem na něj pohledem který jasně říkal že to co bych si dal, nebylo rozhodně jídlo. Pak jsem ale pohled změnil.
Z hrůzou v očích jsem na něj zíral.,, jsi blázen" rozesmál jsem se. To jako vážně? Kvůli hry si zlomí tři prsty? Dostal podmínku? Asi nebude tak nevinny jak jsem si myslel.
,, ani nevím.... Od kolika let je tenhle tábor? a do kolika? .... Ať mám představu o jak staré spratky se bude jednat"
Mluvil jsem.
,, moc toho nevím... A Hange s Erwinem mi nejsou nic normálně vysvětlit." dodám po chvilce.

,,Nejstarší jsou tu do patnácti, pak se můžou přidat jako pomocníci. A nejmladší mají tak osm, devět." informoval jsem ho, a přisunul se trochu blíž. ,,Navíc, budou tady ještě nějací pomocníci, a to by si dali říct." zavrněl jsem.
Pro mě to byla sranda, ale co pro něj. Chvíli jsme jen tak seděli než jsem vyhrknul.
,,Já nevím. Teda..nevím kdo se mi líbí.."

,, dobře "
Aspoň někdo mi tady něco normálně vysvětlí.
Jen jsem ho v tichosti pozoroval jak se přiblížil ke mně, rozlil se ve mě takový divný pocit... Ale nevadil mi.,,pomocníci říkáš?" nadzvedl jsem jedno obočí a ušklíbl jsem se.
Ale pak jsem se zarazil.chvíli mi trvalo než mi došlo o čem to mluví..,, jestli by jsi se ale chtěl dozvědět jestli se ti víc líbí chlapi, nebo ženské.... Můj stan ti je vždy otevřený" poškádlil jsem ho, vstal a protáhl se.
,,jdu poprosit kuchařky o jídlo.... Umírám hlady" vysvětlím a zalezu si do stanu pro tričko, které si navléknu.
Začalo se pomalu ale jistě ochlazovat.
Dny tady byly horké a noci chladné.....

Zrdunul jsem až po kořínky vlasů.
,,Myslíš to vážně?" špitnul jsem. Ale už byl pryč.