Souzeni (ereri)

6.KAPITOLA

Eren
Levi

2.DEN

Večer jsme se všichni setkali ve srubu a cinkli si skleničkami na úspěšný začátek. Seděl jsem s ostatními pomocníky, ale jen co nejdál od Leviho. Nedokázal jsem odolávat jeho pohledu, obzvlášť po tom, co mi řekl venku.
Nakonec jsme se rozputili celkem brzy, ráno jsme museli být čilí na děti. Zalezl jsem si do spacáku, a zavřel oči. Leviho vůně už nebyla tak silná, protože jsem si na ni zvyknul, ale neustále se tam vznášela. Snažil jsem se usnout na jednom boku, pak na druhém, ale spánek neprichazel. Nakonec jsem to vzdal a teple se oblékl.
Stejně jako odpoledne jsem si sedl před stan a zadíval se na hvězdy - bylo jich snad milion.

Nemohl jsem spát, prostě.... Není to moje měkká postel, nejsem doma.
Jsem venku, ve stanu a ještě k tomu ležim na zemi.
Zkrachovaně jsem si povzdychl a posadil se.
Zapl jsem si mobil - museli to skrz stěnu stanu vědět všichni kdo nespali- a začal projíždět sociální sítě.
Taky jsem přemýšlel nad vším co se dneska stalo,co všechno jsem řekl.
Že jsem před Erenem Stratil svojí chladnou masku....
Eren....
Vypl jsem mobil a lehce rozepl stan aby se do něj dostal čerstvý, večerní chladný vzduch.
Všiml jsem si Erena co seděl až nebezpečně blízko mého stanu. Ušklíbl jsem se a stan rozepl celý.,, za jak dlouho tě začne bolet krk z toho zakláňení se? Jen ať vím kdy tě mám stáhnout k sobě do stanu" šeptl jsem na něj, moc dobře věděl že jsem vzhůru... Nelekl se mě.
Musel jsem se uchechtnout.

,,Dej pokoj." neuhnul jsem očima z oblohy. Lehl jsem si na zem a naprosto se ztratil. Miloval jsem jen tak počítat hvězdy, dívat se na jejich krásu, spojovat je dohromady.
,,Tohle je teprve nádhera." vydechnul jsem. Tohle v městě nebylo možné, jen tady, v lesích.
,,Nechceš se přidat?" otočil jsem hlavu směrem k Levimu. Díky měsíčnímu svitu jeho tvář vypadala jako z kamene - ostré rysy, bělostná pleť a nádherné oči, jindy prozírající, teď temné.
Pohled jsem sklopil, zase jsme si připadal jako bych ho šmíroval. Vzpomněl jsem si na jeho slova ohledně škádlení, teď na ně navazovaval. Mátl mě.
,,Nebo chceš přečíst pohádku před spaním? Jsi stejný jako ty děti - taky nemůžou první dny spát."

Protočil jsem očima, pak jsem ale vzhlédl k nebi.
Asi dobrých pět minut jsem na něj koukal.... Bylo to nádherné.,, ty znáš.... Emm. Nějaké souhvězdí?" zeptal jsem se Erena co si Ležel v mokré trávě. Je to blázen, já jsem si pozoroval hvězdy ze suchá rozeplého stanu.
Nechtělo se mi na sebe navlíkat vrstvy oblečení.
,, od tebe bych pohádku klidně rád slyšel" zamumlám.... A Prohlížím si ho.

,,Jasně.Ale takhle uvidíš akorát tak Orion. Pojď sem." kousek jsem se posunul a udělal mu místo.
,,Tak pojď, maximálně si mi můžeš sednout na klín." zasmál jsem se a poklepal na místečko vedle sebe.
Bylo to zvláštní. Ještě před pár hodinami bychom se přizabili, a teď se spolu normálně bavíme. Možná bych mu měl dát šanci.

,, fajn" zavrčel jsem a začal se hrabat v tašce. Navlékl jsem na sebe nějaké hrubé oblečení a vylezl za nim ven.
Opatrně jsem si lehl vedle něj a opět pohlédl na nebe...,, orion? Kde?" Zvědavě jsem se ho zeptal.
,, jinak. Příšero.... Zítra mi budeš muset pomoct skrotit Hange... Vybafla na mě něco ohledně výzkumu a pokusech.... Bojím se jak o její, tak i moje a od těch dětí zdraví." prstem jsem mu přejl po  Dlaní.
Bylo to divné, takový pocit jsem naposledy cítil snnad před.... Vlastně nikdy, jo jasně byl jsem už ve spoustu vztazích ale.... Počkat co? Na co to zase myslím? Jaký vztah? Vždyť Erena vůbec neznám. Známe se dva dny...

,,Támhle? Vidíš ty tři velké hvězdy vedle sebe? A támhle.." zastavil jsem se když jsem ucítil jeho dotek. Ne že by mi to nebylo nepříjemné, ale bylo to nezvyklé.
,,Skřete, poslouchej. Souhvězdí jsou taky vlastně pohádky." zamručel jsem a začal mu vyprávět. O Orionovi a jeho psech. O pegasovi a Meduse. Perseovi. O všech těch bájích a pověstech. Leželi jsme pod hvězdami, můj hlas pomalu slábnul a já ty slova šeptal jen jemu. Měsíc nad námi svítil stejně jasně jako hvězdy, a stejně jako on kradl záři slunci, Levi mi pomalu kradl zdravý rozum.

V tichosti jsem ho poslouchal.... Bavilo mě mu naslouchat. Všude ticho a tma a mezitím Erenův hlas.
Líbilo se mi když mi vyprávěl.
Dokonce mě to po nějaké té době i unavilo.
Když Eren skončil s posledním příběhem, Zývl jsem.,, asi už pujdu spát.... Děkuji" byl jsem naprosto otupělý, mluvila za mě únava. Naposled jsem ho jemně pohladil po dlani.
,, jdeš Se mnou, nebo ne?" otočil jsem se na něj ze stanu ve kterém už jsem byl. Svlékl jsem ze sebe všechny nepotřebné věci... Nakonec jsem zůstal jenom v teplákach a volném tričku.
Zalezl jsem pod přikrývku a do minuty spal.
Jestli odešel do svého stanu nebo vlezl do mého, to už nevím
..... Každopádně se mi spalo dobře.

,,Cože?" vyjeveně jsem se na něj podíval. Vypadal opravdu unaveně, a to tu ještě nebyly děti.
,,Tak..dobře." vlezl jsem si k němu, ale než jsem stačil ještě něco říct, ozvalo se pravidelné oddechování. Levi naprosto vytuhnul. Chvíli jsem ho pozoroval, ale nakonec jsem se vrátil zpět do svého malého příbytku. Nešlo to.
Zalezl jsem si do spacáku a s hlavou plnou zmatených myšlenek, jsem usnul neklidným spánkem.
Zdálo se mi o hvězdách, polibcích a měsíčním světle.

AHOOOOJ....❤️
JOP, DLOUHO JSEM NEVYDÁVALA KAPITOLY.... EHEH.... ŇOM.
BYLY BYCHOM RÁDY ZA VAŠE NÁZORY NA TENTO PŘÍBĚH.