Souzeni (ereri)

24.KAPITOLA

Levi
Eren

5.DEN 3.DEN DĚTI

,,Dobře." nechal jsem se nést, a užíval si to. ,,Myslíš že nás někdo slyšel?" víc jsem prsty sevřel deku. Ne že bych se styděl za Leviho, ale za své steny určitě. Zavrtěl jsem hlavou, nechtěl jsem na to myslet. On byl nádherný, odvážný. A já ho málem odmítnul. Radši jsem se k němu ještě víc přitulil.

,, maximálně nějaké zvíře v lese.... Erwin moc dobře věděl co mám s tebou zalubem... On by do lesa nikoho nepustil" usmál jsem se na něj. A dál kráčel tmou. Doufal jsem že o nic nezakopnu.

Když jsem došel do tichého tábora, došel jsem k naším stanům. Opatrně jsem Erena položil na nohy a chvíli ho jen pozoroval kdyby se rozhodl padát.
Do stanu jsem hodil zabalenou deku a z tašky vytáhl čisté oblecéní jak mě tak i nějaké větší Erenovi.
Jednoduše jsem vzal ručníky a opět popadl Erena kterému jsem to všechno dal.

Nakonec jsem došel ke sprchám.
,, hrozně mě to děsí" zamumlám a pak se začnu chechtat. Fakt ty sprchy vypadaly děsivě.

Jen co mě položil, cítil jsem se nějak slabý, nohy mě neposlouchaly. Levi mě vzal znova do náručí, přitisknul jsem se k němu co nejblíž.
Když jsme došli ke sprchám, pustil jsem se.
,,Dětem řekneme, že tam byl hejkal." zamručel jsem. Neustále mi to leželo v hlavě. Pomalu jsem se začal svlékat, studený vzduch mi zapříčinil husí kůži.
,,A jedna příšera je tu s tebou, nemáš se čeho bát." líbnul jsem ho na krk. Až když jsem stál pod horkou vodou, a sledoval to pevné tělo, kterého jsem se tak dotýkal, které bylo označeno mnou, napadla mě otázka, která mi dlouhou dobu nedala pokoj.
Co k němu cítím?

,, hejkal?" začal jsem se smát.
Když se začal svlékat jen jsem ho chvíli pozoroval, vypadal fakt ktásně a mé flíčky a kousance mu slušely daleko víc než nějaké oblečení.
Svlékl jsem se taky a zalezl s ním pod sprchu... Bylo příjemné pro změnu cítit teplou vodu než jen tu studenou z potoku či jezera.
Erena jsem lehce přidržoval jednou rukou kterou jsem měl na jeho boku.nevěděl jsem jak na tom je... Každopádně já jsem ho nešetřil a mám takový pocit že se zítra ani nehne.
,,umyju ti vlasy příšero" vezmu svůj šampón a začnu mu vymývat hlínu z vlasů... Vlastně jsem ho umýl úplně celého... Nechal se.
Nakonec jsem umýl i sebe, usušil nás a po oblečení se do čistého jsem Erena zase vzal a šel s ním zpátky ke stanům.,, teď voníš stejně jako já" ušklíbl jsem se.

,,Ach ne, měním se v protivného sexy skrčka." naoko jsem se lekl ale chytil se ho pevněji, kdyby mě náhodou chtěl pustit.
,,Levi..řekneš mi dnes ten příběh?" věnoval jsem mu tázavý pohled když jsem se přitulil v jeho provizorní posteli. Už to načal třikrát, a já chtěl znát jeho minulost. I když byla temná. Líbnul jsem ho na nos a následně na rty.
,,Ani nevíš jak mi na tobě záleží."
Byla to první myšlenka z mnoha. Nevěděl jsem kolik jich ještě bude, ale dláždily naši budoucnost.

Zalezl jsem s ním do stanu, přitulil se k němu a povzdychl si...,,povim...ale slib mi že mě nikjak neodkopneš... Protože tě mám rád" zamumlám a lehce ho začnu hladit ve vláskách.,, začalo to když jsem se narodil.
otec mojí matku a mě opustil. Zadlužil naší rodinu, zničil ji, zničil matce život a nechal ji na krku dítě, které si udělal on... S matkou jsem žil do pěti let. Pak bouhžel umřela na nějakou nemoc, a já osaměl... Neměli jsme nic, jídlo, ani peníze... Její tělo plesnivělo smrtelnou nemocí, viděl jsem jak ji to pomalu zabíjí, jak vypadá každým dnem unaveněji, mám ten obraz stále řed očima... Přesto jak jsem byl malý, tohle si pamatuji až moc dobře.vyčítám si že jsem tam jen seděl a nic nedělal, snad jsem doufál v nějaký zázrak, který by mě i matku spasil. Nakonec mě ale našel strýc, starší bratr mé matky. Byl to narozdíl od nás zbohatlík, tákže se o mě dobře postaral... Tedy, jestli tomu tak mohu říkat, zařídil mi vzdělání, domov, jídlo, i teplou vodu, ale to stále nic nezměnilo na tom jakou měl povahu, byla temná, zlá a krutá. když jsem povyrostl neviděl mě už jenom jako malého kluka co potřebuje zachránit. Viděl mě jako někoho koho může znásilnit a zbít pokaždé kdy se mu zachce. Nechutil jsem se sám sobě," Odmlčel jsem se.... Doopravdy to nebylo jednoduché, na všechno vzpomínat.,, byl jsem z toho zničený a v depresích. Jediné světlo v mém životě byli právě ti dva, Hange a Erwin,... Pak hraní na kitaru. Těšil jsem se až tohle všechno skončí.
Jenže... Jednou se vrátil strýc domů hodně opilý, a nejen to.. Byl naštvaný. Vyhrožoval mi že mě zabije, říkal že za smrt jeho sestry mohu já, byl jsem chyba, neměl jsem se narodit. bál jsem se ho a když se proti mě rozběhl s nožem v rukou... Já jsem ho zabil...jsem vrah, kterého při činu viděli lidi s kterýma byl můj strýc spojen. Začali mě vydírat, musel jsem udělat vše co mi poručili jinak by mě nahlásil k policii. Nemohl jsem jinak, nebyl jsem dospělý, a nechtěl jsem jít do nějakého ústavu.
Myslel jsem si že to už nemůže být horší, jenže pak se oběvil on"
Sklopím podled, nejsem schopný se na něj dívat. Musí si o mě myslet že jsem odpad, špína společnosti. Opravdu moje minulost není pohádka.

Poslouchal jsem ho, emoce se ve mě mísily.
,,Asi potřebuju chvilku." šeptl jsem. Hladil jsem ho po hrudi prsty a mlčel. Musel jsem si toho hrozně moc srovnat - myšlenky křičely jedna přes druhou.
,,Asi.." začal jsem ale odmlčel se. Nevěděl jsem jaká slova zvolit.
,,Obdivuju tě..to co se stalo dnes mezi námi.." sklopil jsem pohled, protože jsem cítil jak mi rudnou tváře. ,,Dokázal jsi mi dát něco, co ti bylo sebráno. Proč jsi už tenkrát nenahlásil svého strýce? Za zneužívání, násilí?"
Byl to vrah. Srdce mi bušilo nevídaným poznáním. Zabil člověka. Jenže v sebeobraně. Ale zabil.
Slyšet to takhle pevně z jeho úst bylo bolestivé, ale já mu chtěl dát šanci. Na nový, lepší život.
,,Je mi to líto Levi..ale.."
Políbil jsem ho. Něžně, opatrně, jako by byl ze skla. Chtěl jsem mu dát vše, co mu kdysi násilím vzali. Pochopení. Soucit. Lásku.
To uvědomění mě udeřilo jako blesk. Byla tohle láska? Ta nespoutaná, divoká, nádherná?
Víc jsem se k němu natisknul.
,,Mě se jen tak nezbavíš."

Celkem odevzdaně jsem na něj koukal.... Tak nějak jsem měkknul.
Zavrtal jsem se do jeho hrudi a pak se uchechtnul.,, nemohl jsem ho nahlásit.. Živil mě, taky... Myslíš že by policie věřila klukovi když měl můj strýc ve městě dobré postavení a pověst? To špatně skrýval pěkně pod pokličkou."
Usmál jsem se když řekl že se ho nezbavím.
,, mám pokračovat?tohle není rozhodně konec... Vyspal jsi se s kriminalnikem... Doufám že toho nelituješ" zamumlám mu do hrudi dost smutně.
Je to až děsivé takhle to říct na hlas. Stačí jeden špatný krok a jdu sedět.,, tedy... Byl jsem do toho donucen... Aby sis nemyslel že jsem to dělal z vlastní svobodné vůle... To tedy rozhodně ne..může za to on..."

,,Nelituju ani jediné vteřiny." hladil jsem ho ve vlasech. Najednou byl tak malý, zlomený. Byl to jen člověk, s city, se slzami v očích.
,,Pokračuj, jestli budeš chtít." zašeptal jsem a pevněji ho objal. Měl jsem tolik otázek, ale chtěl jsem počkat co mi řekne.
Jenže slovo kriminálník mi bušilo v hlavě. Jeho ruce byly pošpiněny krví. Nepropadl jsem mu tak moc, abych ho skrýval před zákonem, ale dost na to, abych mu dal šanci.
,,Kdo je on?"

...........Kdo je on?....
Zlo jenž přišlo Levimu do života hned po tom, co se zbavil strýce.