Souzeni (ereri)

2.KAPITOLA

Eren
Levi

1.DEN

,,Tak si třeba naser." už trochu naštvaný, jsem se otočil na patě a šel si dělat svoje. Za chvíli můj stan stál a já se bavil pohledem na Pana Vzteklouna, jak se snaží postavit ten svůj. Jenže mu jaksi pořád padal.
Neuniklo mi tiché chechtání, kdyby se nechoval jako debil, tak bych mu i pomohl. Jenže o to očividně nestál. Erwin stále něco řešil se zbytkem týmu z kuchyně, takže mě nepotřeboval. Spokojeně jsem si vytáhnul svačinu a začal jíst. Jenže Levimu zase spadnul stan a já se už opravdu musel začít smát. Málem jsem se zadusil, čehož si naštěstí všimla Hange a přiběhla mě plácat po zádech.
,,Děkuju." párkrát jsem zakašlal, ale s úsměvem jsem ukázal na naštvaného černovláska. ,,Pomůžeš mu s tím?"
Hange nasadila úšklebek. ,,Ještě chvíli ho v tom necháme, co ty na to?"
Místo slov, jsem jí podal půlku sendviče.

Hange někam odběhla a tak jsem měl klid. Nejspíš šla vykalecávat s někým kdo ji aspoň trochu vnímal a neřval po ní.
Po dalších dvou pokusech, se mi to už dodařilo postavit tak že to hned nepadlo. Naházel jsem tam svoje věci a následně i svoje tělo.
,, přísahám že jestli tohle přežiju tak budu opravdu šťastný... " zamumlám zničeně a vytáhnu mobil.
Připojít se? Ok, skusím s tím zajít za Erwinem.

,, jaké je heslo?" vyrušil jsem ho z vykecávaní s nějakýma lidma.
Nadiktoval mi ho a já se cítil a kapku líp.
Pobrukoval jsem si svou oblíbenou písničku a projížděl socialní sítě.
Naštěstí jsem měl plnou paterku a v tašce jsem měl nabitou powerbanku. (nvm jak se to píše)
Tákže jsem byl jakž takž v klidu.
Kráčel jsem si to k mému stanu....

S Hange jsme se bavili naprosto skvěle, začala mi popisovat jaké pokusy by chtěla podniknout s dětmi. Nebylo divu, že ji děti měly rády, dokázala s nimi vytvořit něco, co je zabavilo a líbilo se jim.
,,Čekám až spadne." ukázal jsem na Leviho, se sluchátky v uších a mobilem v ruce. Neříkal jsem mu snad ať šetří baterkou?
,,Je vždycky tak tvrdohlavý?" otočil jsem se na Hange. Ta je nom kývla, ale pak si stoupla.
,,Vypadá to, že bude pršet. Radši skočím za Erwinem, musím nahodit elektřinu v chýši." zamávala mi a vydala se směrem k hlavnímu srubu.
Podíval jsem se na oblohu - opravdu se začínalo zatahovat. Netrvalo dlouho, a začaly padat první kapky.

K večeru jsme všichni zálezli do stanu.
Já osobně jsem se zavrtal do svého voňavého spacáku a hned na to usnul.
Byl jsem po tomto dnů vyčerpaný. Naprosto beze síly.

Vzbudilo mě až mokro.
Nespokojeně jsem zamručel a nahmatal ve svém staně louže vody.... Dokonce i můj milovaný spacák byl mokrý....,,doprdele" zaklel jsem do tmy a nahmatal mobil který byl naštěstí vodotěsný.
Rozsvítil jsem si ho a rozhlídl se... Já měl ve stanu normálně Balaton.
Nevěřícně jsem pozoroval stoupající hladinu vody.

Vylezl jsem z mokrého stanu na půl mokrý aby mě slil déšť abych mohl být mokrý úplně celý. .
,, sakra " došel jsem k nejbližšímu stanu a tak nějak dál o sobě vědět.
,, sice netuším kdo je vevnitř, ale mám menší problém" promluvím dost zničeně.

Zvuk dopadání kapek na celtu byl uklidňující. Už nějakou dobu jsem si svítil příruční lampičkou a četl si. Z mého klidu mě vyrušil až ospalý hlas z venku.
,,Cože?" zvedl jsem se a rozepl stan. A málem vyprsknul smíchy. Levi vypadal jako mokrá slepice, jeho jindy upravené, teď mokré vlasy mu padaly do obličeje a stejně tak i z oblečení, mu stékaly stroužky vody.
,,Pojď." uhnul jsem mu. Takový necita, abych ho nechal v dešti, jsem nebyl. Dal jsem bokem knížku a posunul i spacák. Můj stan byl dost velký pro oba.
,,Nejspíš jsem byl krajní řešení co? Moji pomoc dobrovolně nechceš." zamručel jsem. ,,Mám tady pláštěnku, můžeš jít spát do srubu." I když já sám bych nejspíš nešel. Plácek, na kterém jsme měli stany, byl po dešti obzvlášť kluzký, a jít po blátě které tam teď rozhodně bylo, by byla sebevražda.
Bylo mi ho trochu líto, jak se krčí v mokrém oblečení, co se mu lepilo na tělo, dosti vypracované. Nemohl jsem uhnout očima. Svým pohledem jsem stoupal výš a výš, přes jeho ramena, ostře řezané rysy az k bouřkově šedým očím.
Rychle jsem uhnul, a začervenal se. Připadal jsem si, jako bych ho šmíroval. Otočil jsem se ke svému batohu a vyhrabal z něj nějaké oblečení, které jsem po něm hodil.
,,Zatím se převleč, skočím ti pro tvoje věci." Vyběhl jsem do deště. Jeho stan jsem si pamatoval, viděl jsem ho stavět nejmíň desetkrát. Rychle jsem popadnul jeho batoh a utíkal zpět. Ale těsně před mým stanem mi podjela noha a já se svezl po blátě. Zaklel jsem, byl jsem špinavý i ve vlasech.
Radši jsem zase zalezl do sucha a bezpečí.