Souzeni (ereri)

61.KAPITOLA

Eren
Levi

Ubíhaly dny a z nich se pomalu stávaly dva týdny, tři týdny... Měsíc.
Uplynul měsíc a já už mohl konečně chodit bez obvazů na některých už zahojených místech.
Už mě nebolel každý pohyb.
Momentálně mám obvázané jen ruky a pak lehce hruď a šlapky noh.
Jízvy mi podle všeho zůstanou jen  na rukou a na pár místečkách na nohou.
Momentálně sedime v hromadné dopravě-autobusu a společně jedem na návštěvu k Erwinovi, kde by podle všeho měla být i Hange. Stále mi to nesedělo. Ji shořel byt, mně shořel byt....co to má znamenat? A pak to s tím zatajováním informací Erenovi.
Chci to mít konečně z krku a vyřešené... Chci se doléčit a pak vzít konečně Erena někam mimo náš stát. Poznávat nové.
,, proč sakra jedeme autobusem? " nespokojeně jsem zavrčel a přišoupl se víc k Erenovi. Nelíbilo se mi, kolik tady bylo lidí.

Objal jsem ho ochranitelsky kolem pasu a vrhl chladný pohled po ženách, co po něm zálibně koukaly.
,,Protože já auto nemám, a ty nemůžeš řídit." zamručel jsem. ,,Ale za chvíli vystupujeme."
Sledoval jsem ubíhající budovy, šedé město. Neměl jsem ho rád. Chtěl jsem se oprostit od šedých zdí, mít volnost.
Bylo mi záhadou, proč by tohle Erwin dělal. Vždyť já jsem ho znal jako úžasného muže, se smyslem pro spravedlnost.
Hange k nám párkrát přišla na Leviho převazy. Snažila se s námi zapříst řeč, a i když to chvílemi vázlo, nakonec jsme našli dávno zapomenutou přízeň.
Mechanický hlas ohlásil další zastávku, lehce jsem zmáčknul Leviho bok.
,,Pojď, vystupujeme."

Část města mě překvapila - byla mnohem horší než naše čtvrť. Oprýskané zdi, pomalované graffiti, sprostými slovy, a podivnými skvrnami. Víc jsem sevřel Leviho dlaň, rozhodně se mi nelíbila atmosféra která tu panovala. Podíval jsem se po jménu ulice - byli jsme o kousek dál než byl jejich byt.
,,Tak..jdeme."

Oběvili jsme se v divné uličce...,, jdeme" zamumlám Erenovi na zpátek. stisk ruky jsem zesílil stejně jako on.
Už jsem chtěl být pryč. Tady byla až moc divná atmosféra.

Došli jsme před dveře a já zazvonil na Erwina, který nám po chvilce otevřel,, á Levi koneč-.. Oh čau Erene. "vybafne na nás.
Hned jsme se mu vetřelci do bytu. Vyzuli se a šli do obýváku, kde posedávala Hange a pojídala gumové bonbóny. Jen se na nás usmála a tiše pozdravila.
Erwin se nás slušně zeptal co si dáme na pití a když to donesl sedl si na gauč.
,, máš co vysvětlovat" promluvím jako první odvážlivec.

Rozhlížel jsem se po bytu - byl čistý a upravený, dost velký pro dvě osoby. Erwin se na náš usmíval jako měsíček na hnoji, nejradši bych mu vrazil mezi oči. Levi to nejspíš viděl, cítil jsem jak mi varovně semkl prsty kolem zápěstí. Jeho zranění už mizelo, mohl si dovolit pevnější stisk. Ale i tak jsme nechtěli nic podcenit.
Zdálo se mi to, nebo mě vůbec nečekal? Na Leviho byl jak milius, zatímco o mě stěží zavadil pohledem.
Podíval jsem se na Hange - trochu se pousmála. Když jsem ji potkal poprvé po dlouhých letech, byla zamlklá a nevěděla co říct. Teď, po pár setkáních kdy se naše vztahy trochu prohlubily, byla víc usměvavá, i když převážně vážná.
,,Proč jsi mi nechtěl říct kde je Levi?" zeptal jsem se ostře. Nedokázal jsem sedět v klidu a jen pozorovat situaci jako můj přítel. Stisk zesílil, ale já ho ignoroval.
,,Co jsi měl kurva v plánu?"

Nečekal jsem že to vezme Eren tak z ostra. Všichni v místnosti stichli, Hange skoro nedýchala. Čekali jsme co z Erwina vypadne.
Já jsem pevně držel Erenovou ruku. Kdyby ho napadlo na něj vyleťet, tak ať ho mohu zastavit.
Cítil jsem jak je naštvaný... Už jen ten Erwinův pozdrav, zabolel i mě.
Vždyť předtím měli dobrý vstah. Co se stalo? Co je to s Erwinem.
Erwin se pod otázkou Erena zašklebil, jakoby mu právě zkazil náladu.
,, není to jedno?! Vždyť jsi ho našel! " zavrčel jako odpověď stejně ostře jako Eren. Nenechal si to líbit. Na něj přece nikdo řvát nebude. Stisk jsem zesílil, Erwina jsem takového neznal, nevim čeho je schopný, ale moc dobře vím čeho je schopný Eren.
,, Erene" šeptl jsem tiše.
Hange za náma na gauči sledovala situaci a pojídala bonbóny.
To ji to stále ještě nepřešlo?