Souzeni (ereri)

12.KAPITOLA

Eren
Levi

4.DEN.2 DEN DĚTI.

Nenápadně jsem šel za Erenem, chvíli jsem ho pozoroval jak skáče z jednoho rohu stanu do toho druhého. Marně... Stejně tam měl bordel.
Po chvilce jsem po něm skočil... Seděl jsem na něm úplně stejně jako předtím, když jsem ho lechtal.
,, co tady vyvádíš?" chechtal jsem se.,,nejsi s týmem, to znamená že máš čas" použil jsem jeho vlastní slova proti němu.
Žárlil jsem na tu holku? Strašně hodně.
Jaká je šance že mi před ní dá přednost když miluje děti a určitě si je chce do budoucna pořídit.
Zaslouží si někoho mnohem lepšího než jsem já.
Když mi tohle probleskne hlavou jen si Povzdychnu a slezu z něj. Nemělo by to zajít někam dál.
Kdyby mě poznal jaký doopravdy jsem, co všechno skrývám....nesnášel by mě.i když to nerad přiznávám s tou holkou by mu bylo líp.
,,co to mělo být na té snídani? Co po tobě ta černovlasá obluda chce? A proč se na sebe lepíte jak zamilovaní blázni.... Tys mi lhal? " mihla se ve mě žárlivost....opět

,, A v čem jako?" oprášil jsem si neviditelné snítka snažil se zaplašit rychle bijící srdce. ,,Mikasa je moje kamarádka, žádná obluda." trochu jsem se zamračil, ale pak se ve mě mihlo poznání. ,,Žárlíš snad?" zavrněl jsem. Chtěl jsem mu nějak oplatit to, že na mě tak skočil. Nenápadně jsem zapnul stan aby nidko neviděl co tam provádíme, a povalil ho pod sebe.
,,Řekni mi pravdu. Levi."

,, pravdu? Jakou? Vždyť se vůbec neznáme... Jsme si svým způsobem cizí.... Teď tě znám jako úžasného, krásného, optimistické kluka... Nic víc nevím, neznám tě. A ty to samé, neznáš mě... Jsem z toho zmatený, ze sebe samotného...... Vím jen že na tu černovlasou obludu Žárlím, vadí mi když se tě dotýká a nebo naopak ty jí." vybafl jsem to tam na něj. Svým způsobem se mi i ulevilo... Konečně jsem to nedusil v sobě.
,, kamarádka?to sotva..." dodám po chvilce a uchechtnu se. Ta po něm jede a on je slepý...,, chtěl bych tě poznat ale až ty bys poznal mě... Nejspíš by jsi utekl a už na mě vživotě nepromluvil" dodám po chvilce.

Zůstal jsem na něj civět.
,,Co když tě chci poznat?"špitnul jsem. Jeho slova se mě dotkly, cítil jsem jak mi srdce buší rychleji a rychleji. Odhrnul jsem mu jeden pramínek z čela a zadíval se do jeho šedých hloubek.
,,Mám na to tři týdny."

,, ale já nechci abys mě poznal" zavrčím.
,, nechci abys byl mnou znechucen" dodám už klidně, jen tak tam ležím a přemýšlím co dál říct.
,, víš Erene... Zasloužíš si někoho mnohem lepšího"dodám a zhodím ho ze sebe, posadím se a prohrábnu si vlasy.,, někoho kdo tě bude milovat a komu nehrozí že půjde sedět " zamumlám.
,, tak já už půjdu... Jinak, tvůj stan vždycky dostane nejvíc bodů ze všech, i kdyby jsi tady měl bordel... Který tady rozhodně teď máš"
Rozpačitě mu rozcuchám vlásky
Pak už se ale otáčím k odchodu.

Chytil jsem ho za ruku a bez přemýšlení ho stáhnul zpět k sobě.
,,Neodháněj mě od sebe prosím." vydechnul jsem. Jeho slova trhala a řezala jako nože, mísilo se ve mě nespočet pocitů.
,,Tak proč mi dáváš naděje? Proč to děláš? Zahráváš si? Jsem pro tebe jen další do sbírky?"
Potlačil jsem slzy které se draly ven. ,,Ten večer..kdy jsme leželi pod hvězdami, mě napadlo líbí se mi, a když jsi začal zpívat, byl jsem naprosto okouzlený. Nevím co se mnou děláš, ale netrap mě. Nerýpej se ještě víc v mých ranách."

Seděl jsem tam a poslouchal. Takhle to ale vůbec nemělo dopadnout.,, Erene? Já tě od sebe neodháním... Já se jenom bojím že když ti řeknu co jsem zač, ty sám utečeš. A to nechci."zašeptám.
,,do sbírky? Jaké sbírky? Žádnou zbírku nemám" pousmál jsem se a odhrnul mu vlásky z očí.,, jen mi to připadá nereálné....známe se s bídou čtyry dny... Chce to prostě více času"
Zamunlám ale pak si uvědomím že moc času nemáme.
,, ten večer... " zavspomínám.,, mě napadlo úplně to samé... Proto jsem se tě vždy občas dotkl.."

,,A proto jsi přišel sem a vlezl mi do spacáku?"
Cítil jsem jak rudnu, chtěl jsem toho udělat tolik. ,,Asi by jsi už měl opravdu jít, jinak se po nás budou shánět." uhnul jsem pohledem. Bolelo mě to říct, ale atmosféra byla napjatá a nedalo se dýchat. Udělal jsem to, co jsem uměl nejlíp - utekl od zodpovědnosti.
,,Chtěl jsem tě políbit."špitnul jsem. ,,Ale máš pravdu, je to nereálné. Vždyť se známe čtyři dny."

,, jo měl bych už j-  co že jsi chtěl udělat?" koukal jsem na něj zmateně. Fakt? Kdy?,, promiň... Prostě jsem slaboch. Bojím se, ano?pochop mě."
Zamumlam....,, nechci ti ubližovat, a ani si s tebou hrát..., jen... Nevím co chci.... Co by se stalo kdybych tě teď políbil? Pár dní bychom se laškovali a hned jak by jsi se dozvěděl co jsem zač utekl by jsi za někym jiným
..někym... Lepším... Myslíš že tohle chci? Nechci"

,,Tak mi řekni kdo jsi. Udělej to.." vydechnul jsem. Chtěl jsem ho, tak hrozně moc. Jenže mezi námi byla hradba, něco co bylo těžké překonat.
Lákal mě, vábil do svých sítí. Ničil. Ale dával mi něco, co jsem snad nikdy v životě necítil.
,,Máš času kolik budeš chtít. Ale neslibuji, že na konci na tebe počkám"

Trochu jsem ho nechápal... Bude čekat? Co to je za člověka....,, dneska večer příjď pro změnu ty" zamumlám.,, povím ti příbeh" odpovím odhodlaně.... Tak, buď ho od sebe odeženu a nebo fakt nevím.,, teď už ale musim doopravdy jít" zvedl jsem se a ještě dřív než jsem opustil jeho stan jsem dodal,, budu čekat"

Začala první hra... Já jsem si v klidu procházel chatky a ostatní běhali jak magoři.
No co... Mám prostě štěstí.
Bouhžel jsem z hlavy nedostal Erena. Je divný, skrývá taky něco?

Udýchaní, vyčerpaní, ale zase kousek blíž k prvnímu místu, jsme se vrátili zpět do tábora. Děti si šly umýt ruce a seřadily se na oběd. Tentokrát se nenechaly obalamutit, a hezky si vystály frontu.
Po obědě si někteří zalezli do stanu, nebo se jen tak poflakovali kolem. Zrovna jsem přemýšlel nad tím, co jsem mohl s Levim tak pokazit, když mě přepadla Mikasa.
,,Půjdeme?" vzala mě za ruku a propletla si se mnou prsty. Za chvíli už mě táhla k potoku, kde jsme se Levim cachtali.
Ať jsem se snažil vypudit ho z hlavy, nešlo to. Obrátil jsem se na Mikasu s otázkou co chtěla, když se na mě natiskla a políbila.
Zůstal jsem stát jako opařený.
Co mám dělat? Mám ji obejmout?
Nakonec jsem ruce položil na její pas a pohl rty nazpátek. Čekal jsem nějaký obrovský výbuch emocí, či vzrušení, ale nic z toho se nedostavilo. Jemně jsem se od ní odtáhl a podíval se do její zardělé tváře.
,,Já..ehm.." neodpověděl jsem, protože mě políbila znova.