Souzeni (ereri)

53.KAPITOLA

Eren
Levi

,,toho že jsem volný, jsem si až moc dobře vědom. A ano, Chci cestovat. ". zamumlám, znělo to hezky. Jen tak zbalit  kufry a odletět třeba do Řecka... Nebo do Itálie.
,, kam bys chtěl jako první?" Kouknu na něj, jestli to teď správně pochopí, tak budu ten nejšťastnější člověk.
Samozdřejmě že chci aby jel se mnou.,, malý byt zní taky fajn." zavrním a natáhnu se pro jemný polibek. Vlastně... Ten nejjemnější za dnešek.
Bylo až nereálné, jak blízko jsem byl k vyplnění svých snů.

Najednou už jsme nebyli děti co si poprvé řekli miluju tě. Najednou jsme byli dospělí, a naše city pravé. Nechápal jsem to, čím se mi kluk kterého jsem znal dva týdny, tak zaryl do mysli, že jsem na něj čekal sedm let?
,,Kam jsi chtěl tenkrát? Do Paříže?" usmál jsem se přitiskl ho blíž. Chtěl jsem ho chránit, jako on mě tenkrát. Snít. Plánovat budoucnost. Teď jsme mohli.

,, tak tedy poletíme do Paříže. Pak naplánujem datum, ale teď... " jen jsem se na něm lépe uvelebil a spokojeně výdechl. Hlavu jsem si položil na jeho levou stranu hrudi a poslouchal pravidelný tlukot.
,, musím zavolat Hange s Erwinem co to mělo znamenat, co si mysleli že tím dosáhnou? " zamumlám naštvaně, stále na to musim myslet. Proč nechtěli říct Erenovi kde jsem?
Nechápal jsem to a to mi vadilo.
Já si sedím v base sedm zasraných let, moc dobře věděli že mi na Erenovi hodně záleželo a oni mu ani neřeknou kde jsem, aby mě mohl navštívit?
Zamračil jsem se.

Promnul jsem mezi prsty pramínky jeho černých vlasů.
,,Co jsi ty roky dělal? Kde jsi byl?
Chtěl jsem tě najít, hledal jsem, ale vězeňské systémy byly nepřístupné. To byla ta nejlepší možnost. Myslel jsem že jsi mrtvý. Že někde žiješ, někde..daleko.
Tolikrát jsem je prosil aby mi řekli kde jsi, ale odmítli. Tři roky jsem se snažil. Pak jsem s nimi přerušil kontakt. Na tábor jsem už nikdy nejel, nebyl jsi tam. Viděl jsem tě snad všude - jenže nikdy jsi to nebyl ty. Zůstala mi po tobě jen stará mikina a jizva na krku. Nemohl jsem se na ni dívat, byl jsem naštvaný že jsi mě opustil. Zakrýval jsem ji, ale věděl jsem že tam je. Snažil jsem se zapomenout, jenže pokaždé když jsem chtěl s někým spát, tak..to prostě nešlo. Nic mě nevzrušilo, měl jsem pocit že tě zrazuju. Alex..byl se mnou trpělivý. Jenže, nešlo to. Byl úplně jiný. Nedokázal se rozhodnout, neměl tvou povahu. Tenkrát jsem byl ten dominantní, jenže.." vydechnul jsem. ,,Nebyl jsem to já."

Potichu jsem ho poslouchal.
,, taky mi po tobě zbyla mikina. Tenkrát když jsem se loučil, slíbil jsem ti, že ti ji vrátím.tehdy když jsem odjel na místo setkání abych se domluvil s známým od strýce, spadl jsem jako největší hlupák do pasti.
Chytli mě a do pár dní jsem měl soud, ve kterém mi řekli sedm let.
Když jsem odjížděl, jásně jsem Erwinovi říkal ať ti kdyžtak řekne kde by mě zavřeli... Věděl o všem. Byl mě párkrát navštívit.
Vždy když mi bylo oznámeno že mám návštěvu. Myslel jsem si, že bys to mohl být ty. Ale vždy to byl jen Erwin, když jsem se ho zeptal proč s ním tady nejsi i ty, řekl mi že nemáš čas.... " mumlal jsem.
,, promiň."dodám po chvilce.
Nakonec se ale ušklíbnu.,, tákže příšera si hrála na top? To by se mi nelíbilo...." zabrmlám, věděl jsem o jeho povaze. Někdy mě až jeho dominance překvapovala, Já mám ale své Místečko nahoře rád.
Pousměji se.,, toho Alexe nemám rád..." Zavrčím žárlivě, chtěl zkoušet s někým spát. Určitě s tím hnědovlasým dlouhánem.
,,moje" šeptnu majetnícky.

Pousmál jsem se nad jeho reakcí, i když to bylo něco, co mě dlouho trápilo.
,,Jakoby se moje tělo uzamklo a čekalo jen na tebe." zamumlal jsem. ,,Nespali jsme spolu, ale..."
Pevně jsem zavřel oči a vyčkával co řekne. Nechtěl jsem před ním mít tajnosti, byl jsem taky jen člověk. ,,Zkoušel to jinak."
Pamatoval jsem si ten večer - líbal mě hladově, ale já mu to neoplácel tak vroucně. Snažil jsem se svou mysl přesvědčit, že to musí nějak jít, že tentokrát musím zapomenout na toho chladného ďábla. Ale moje tělo řeklo ne. Zas a znova to nešlo, mohl se snažit jak chtěl.
,,Já...Dělám něco špatně?" zvedl ke mě pohled, skoro se rozbrečel. ,,Fakt se snažím, jenže.."
,,Nepůjde to." zavrčel jsem unaveně a odstrčil jeho ruce ze svého těla. Jeho doteky byly spíše otravné, stejně jako on.
,,Bylo mi dvacet pět let, a nemohl jsem mít sex. Víš jak jsem se cítil? Dokázal jsem se uspokojit sám, ale jakmile na mě někdo sáhnul, nic se nestalo." promluvil jsem k Levimu. Sledoval jsem emoce v jeho tváři - byla ještě krásnější. Ztratila svou kdysi dětskou stánku, a jeho ostré rysy vyvstaly. Byl dospělý, fyzicky i duševně. Přejel jsem palcem přes jeho tvář a pohladil jeho spodní ret. Tak moc mi chybělo ho líbat.