Souzeni (ereri)

47.KAPOTOLA

Levi
Eren

13.DEN. 11.DEN DĚTI

,,Co? Levi..típni ten telefon." zamručel jsem nespokojeně a rukou začal pátrat po zdroji tepla. Přitáhl jsem ho k sobě a zavrtal se do jeho ramene.
,,Kdo po tobě co chce.."

Erena jsem líbnul do vlásků... Vypadal jako plyšáček.
Jednou rukou jsem ho objal a tou druhou držel mobil a poslouchal neznámý hlas v mobilu.
Musel jsem se zamračit.
,, promiňte... Kdo že volá?" zeptal jsem se nespokojeně. Měl jsem tušení, ale proč teď? Proč tak najednou? Srdce mi tlouklo dvakrát rychleji. Viděl jsem jak se mi bortí svět před očima. Stres a strach který se ve mě probouzel, každým slovem od cizince zvětšovat.
Slovo policie mě dorazilo úplně.
,, n-ne.. Vždyť jsme měli domluvu. Dělal jsem vše, vše... Co jste si přál abych udělal a vy jste slibíl že mě nezažalujete. Proč... Proč teď?"
Cítil jsem jak se mě zmocňuje bezmoc.

Okamžitě jsem vystřelil do sedu.
,,C-cože?" jen jsem seděl a tep se mi zvyšoval každým úderem srdce. Co se sakra dělo? Sledoval jsem jak se mu klepou ruce, jak nérvozně těká očima, jak mu po čele stéká kapka potu.
Rychle jsem si na sebe nasoukal tričko a spodní prádlo, a sedl si naproti němu. Chytil jsem jeho volnou dlaň a pevně ji tisknul.
Měl jsem strach, zračil se i v jeho tváři.
Co mi tajil? Snažil jsem se zachytit jeho pohled, ale uhnul mi.
,,Levi.." šeptnul jsem.

,, p-počkejte..určitě se nějak domlu-... Jak jakože už vás to nebaví?! Měli jsme dohodu!nesmíte jim to říct.. Prosim"
Posadil jsem se a jednou rukou jsem si schovál tvář, měl jsem na něj chuť řvát, měl jsem chuť brečet z toho jak jsem bezmocný a teď už totálně v prdeli.
,, jistě, přijedu... Zítra.. Skusme se prosím ještě nějak domluvit." snažil jsem se šéfa alias bývalého známého mého strýce který měl důkazy, že jsem vrah přesvědčit.
Bylo to to nejhorší načasování, když jsem si už myslel že se na mě usmálo štěstí a budu mít lepší budoucnost než jsem měl minulost, mi teď hrozí soud a pár let za mřížemi.
Nechci... Doopravdy nechci Erena stratit. Opustit ho.
Típnul jsem to.
,, kurva" zanadával jsem si.

,,Co to mělo být? Co se tady sakra děje?" v očích jsem měl snad milion otázek. Chytil jsem Leviho za ramena.
,,Ehm..Erene? Můžu dovnitř?"
Nadskočil jsem leknutím. Podle hlasu to byla Mikasa, nejspíš mi došla říct dnešní plán.
Pustil jsem Leviho a začal si oblékat kalhoty, zatímco jsem zvolal.
,,Dej mi chvílí, za vteřinu jsem u tebe." návlékl jsem si na sebe mikinu aby nebyl tak moc vidět můj fialový krk a probodl Leviho pohledem.
,,Co mi tajíš?" byl jsem zmatený. ,,Dobře si rozmysli co mi řekneš." zamumlal jsem a vylezl ze stanu.

Jen tak jsem tam seděl další půl hodinu.
Bylo to v prdeli....,, proč teď?" zeptal jsem se do vzduchu.
,, Levi? Co tam děláš? Máš být už dávno s Hange s týmem"
Ozval se Erwin, který hned na to vstoupil do stanu.
Sjel mě pohledem, jistě, moje tělo bylo posyto milióny fiálových flíčků, ale ho zaujaly mé skleněné oči. Věděl že já nebrečím jen tak kvůli kraviny,, Levi co se děje? " hned se zeptá.
,, volal mi... Chce o mě říct policii. Já nechci, nechci opustit Erena, stratit ho." neudržel jsem se a jednoduše se rozbrečel.
Erwin o tomhle všem věděl. Věděl o mojí minulosti, stejně jako Hange a teď i trochu Eren.
Objal mě.,, noták Levi... Určitě to nějak půjde vyřešit. Nemůžeš je nějak přesvědčit? Nemůžeš na ty debily taky něco naprášit?"
Začne mě uklidňoval. Ale nijak mi to nepomáhá... Nebojím se zas až tak toho že bych šel sedět. Mám strach že přijdu o osobu kterou miluji.

,,Co jsi potřebovala?" zeptal jsem se své kamarádky, jen co jsem nastavil svou tvář prvním ranním paprskům.
Mikasa se místo odpovědi rozešla dolů z kopce, nezbylo mi nic jiného než ji následovat. Když jsem jí dohnal, brouka na mě přes rameno.
,,Musíme se domluvit co a jak. Chyběl jsi tu čtyři dny."
Jen jsem přikývl a pokusil se o úsměv. Jenže to nešlo.
V hlavě jsem měl pořád jeho výraz - měl strach. Viděl jsem u něj jen jednou tak moc projevit emoce, a to když jsme byli spolu. Když mi vyznával city. Když jsme se milovali.
Mohl jsem tušit do čeho jdu. Když mi řekl o té vraždě, o své temné minulosti, nějak jsem to vše bral na lehkou váhu. A teď, když se objevila hrozba, zbaběle jsem utekl místo toho abych se postavil vedle jeho boku.