Souzeni (ereri)

7.KAPITOLA

Eren
Levi

3.DEN. 1. DEN DĚTI

Ráno jsem se jako vždy vzbudil brzy. Příroda volala a to dost nutně, rychle jsem si odskočil a zase zalezl do stanu. Jenže jsem trochu minul, a místo abych se zakutal do svého spacáku, narazil jsem nejdřív na něco měkkého a pak na něčí tělo. V tu ránu jsem byl probuzený víc než dost. Málem jsem vyjeknul, ale připlácl jsem si ruku na ústa - ten někdo byl Levi, nepatrně se pohnul, ale spal dál. Musel jsem pryč, jak bych tohle vysvětlil... Opatrně jsem ho přelezl, ale díky mé šikovnosti jsem se zamotal do jeho spacáku a spadl na zem. Při tom jsem mu jeho provizorní peřinu stáhl z těla, pokud nebyl vzhůru předtím, tak teď kvůli chladu musel určitě.

Vzbudil mě pohyb a zima.,, Erene.... musíš mi brát teplo?" zeptal jsem se ho rozespale....jistě že jsem věděl, že to byl on. Taky... Kdo jiný že?,, děláš mi tady bordel" zamumlám a u toho ještě napůl spim.
Vysvobodím jeho tělo ze spárů mého spacáku a přivinu si ho do obětí.,, krásně hřeješ" dodám a spím dál.
Nejsem zvyklý vstávat tak brzy a proto dělám něco aniž bych nad tím přemýšlel.
Prostě si neuvědomují co dělám.

,,Hej! P-pusť mě!" začal jsem se v jeho náručí kroutit, ale nemohl jsem se ho zbavit. Zase usnul, zatímco se se mnou mimovolně popletl.
Za chvíli mě z té polohy začalo bolet celé tělo, trochu jsem se posunul, ale on jen cosi zamručel a otočil se zrovna tak, jak jsem nechtěl.
,,Notak, Levi.." začal jsem sním třást. Noa co že bude mít špatnou náladu, já odtud chci pryč.

,, co?! " vyletěl jsem do sedu a začal se rozhlížet.,, Erene....co ty tady děláš?!" vyděšeně jsem na něj koukal a rychle ho pustil. Kde se tu vzal?
Přetočil jsem se na břicho a začal hledat mobil.,, vždyť je teprve šest.... Co blázníš? "zmateně jsem na něj koukl.

,,Nechtěl jsi mě pustit. Šel jsem jen na záchod, a nějak jsem si spletl stan.. " nérvozně jsem polknul. ,,Promiň nechtěl jsem tě tak přepadnout. Už půjdu.." začal jsem se soukat ven.
Nemohl jsem být v jeho přítomnosti už ani vteřinu. Všude byla ta vůně, a byla mnohem silnější než jindy.
,,Ještě jednou promiň... " po téhle příhodě se mu do očí už vážně nepodívám až do konce tábora.

Spletl stan? To jako vážně? Musel jsem ho pozorovat a dělat vše pro to abych nebybouchl smíchy.,, nemusíš se omlouvat......... mně to nevadí že tu jsi a navíc, však jsem tě tady včera zval ne? Mé pozvání stále platí" odpovím a nenuceně pokrčím ramena, musím se chechtat, vypadal jak rajče, baví mě ho provokovat. Pak jsem si opět lehl, zavrtám se do přikrývky co mi ukradl a zavřu oči.... Teď už asi neusnu, ale aspoň můžu odpočívat... Musim nabrat co nejvíc energie na ty malé spratky.,, jo jasně, jestli chceš tak jdi... Uvidíme se asi až na snídani, tákže zatím" zamumlám.
Upřímně? Jeho přítomnost mi jako od mála lidí nevadila. Ale tak, když mu vadím já, tak co stím nadělám že jo?.

,,Děkuju..ale asi až někdy jindy. Musím ještě trochu spát." zamával jsem mu a zmizel.
Zase se smál, vypadal jako úplně jiný člověk. Ale proč byl k ostatním pořád tak chladný? Jsem pro něj nějak výjimečný?

Zalezl jsem si zpět do svého spacáku a ještě chvíli usnul. Vzbudil jsem se až na snídani a poradu, než se začaly sjíždět první děti.
Byl to zmatek, ale Erwin ho naštěstí uměl korigovat. Zanedlouho jsem měl svou skupinku a ukazoval jim kde co je, jak se pozná jejich chatka a takové věci. Leviho jsem párkrát zahlédl s Hange. Bylo mi trochu líto že jsem tak utekl, ale proč vlastně?
Vedle mě neustále chodila Mikasa a mračila se. Nejspíš mi ještě neodpustila ten včerejšek.

,, pojď Levi... Už tu máme děti" pobídla mě Hange a už mě kamsi táhla i s papírem.

,, tak děcka" spustila když už jsme byli mimo ten chaos.
Momentálně jsme seděli na trávníku pod stromem.,, jen tak pro začátek se chci zeptat kdo je tady poprvé..." zeptala se,
Já jsem v tichosti seděl vedle ní a pozoroval co se děje. Bylo to pro mě nové.... Nebyl jsem pořádně zaškolen.
Přihlásilo se pár menších dětí, ti starší se jen pochechtávali.
Asi Hange moc dobře znali.,, dobře, tákže se všichni představíme... Jmenuji se Hange, ti kteří mě už znají, moc dobře vědí že ráda chodím do přírody... Taky každý rok skoušíme nějaké pokusy tákže bude sranda" usměje se a pak se podívá směrem ke mě.... Mám pokračovat?,, jsem Levi... A"
Jop... Trapný moment.

Nakonec se představilo každé dítko a já si s bídou pamatoval dvě jména a to Armina.... Který měl jako jediný mikinu i přes to že bylo fakt horko a pak Shasu co stále něco požvykovala.
Obdivoval jsem Hange která si pamatovala všechny jména.

Rozdělili jsme jim chatky a dali jim volno do oběda... Pry se mají vybalit.
Naštěstí já dostal taky svobodu.... Šťastně jsem si zalezl do stanu, který jsem si opět nechal rozeplý úplně celý. Zapl jsem mobil a úlevně si oddechl... Už jenom dvacet a půl dne.

,,Mikasu znáte, a mě taky. Jinak jsem Eren." usmál jsem se a trochu se prohl pod váhou asi tří prcků co se po mě začali plazit. Stoupl jsem si a zatočil se - děti výskaly a smály se, já s nimi.
Nedostával jsem na starost začátečníky, ale už trochu zkušenější děti které se tak nebály. Dal jsem jim volno na vybalení.
,,Po obědě nás bude čekat první bojovka, a pokud nebude pršet, tak i táborák."
Přihlásil se jeden kluk, vcelku tichý. ,,Bude i diskotéka?"
,,,Když budete hodní, a když slíbíte že si odneseme první místo.." tajemně jsem se zasmál. Děti to vzaly jako ano a s výskaním se rozeběhly je svým chatkám. Jedna holčička si mi vyšplhala na ramena, a já začal utíkat i s ní.
Konečně jsem byl zase šťastný s dětmi, v přírodě a s lidmi které jsem měl rád. Čekaly nás dva týdny dobrodružství a akce. Třetí a pošle do týden byl jenom náš, vedoucích, kteří měli na starost pouklízet areál a pokud zbylo volno, mohli jsme jej využívat jako útočiště.
Holčička se mě nechtěla pustit a s nadšeným ,,Ještě! Ještě!" se rozesmála, když jsem s ní utíkal na plácek kde jsme měli stany a zase zpět.

Vykoukl jsem ze stanu ,když jsem zaslechl šťastný jekot a smích.
Zíral jsem na Erena co pobíhá s nějakou holčičkou sem a tam.
,, no neříkal jsem, že je to blázen?" musel jsem se pousmát.
Vypadal šťastně... Jeho smích byl nádherný a celkově byl hezký. Teda co? Vždyť by to nešlo... Jsme úplně jiní, sotva by mi porozuměl, kdybych mu odhalil i tu temnou stránku sebe. On si zaslouží někoho kdo je stějně optimisticky naladěn.
S povzdechem jsem spátky zalezl do stanu, to ale neznamená že ho nemůžu otravovat a provokovat, stejně se už pak po táboře nikdy neuvidíme. Lehl jsem si a řešil něco s tím chlapem co mi furt píše. Jak se ho mám zbavit? Vím jak, ale... Není to tak jednoduché jak se zdá.