Souzeni (ereri)

38.KAPITOLA

Levi
Eren

8 DEN. 6.DEN DĚTI.

Spal jsem, nešlo se mi probudit.
Měl jsem pocit jakoby moje tělo snad hořelo.
Nebylo mi to příjemné, potil jsem se a cítil, jak je mé oblečení úplně propocené. Bolest způsobena zraněním na noze se šířila po těle.
Bylo mi špatně.
Myslel jsem že snad shořim.
,, Ere-ne" šeptl jsem....

Už v noci sebou dost mlel, jeho tělo hořelo v horečce. Brzy ráno jsem doběhl pro vodu a chladil ho pomocí mokrého hadru.
,,Jsem tady." upozornil jsem na sebe, když jsem z jeho rtů uslyšel své jméno. Pohladil jsem ho po horké tváři a s obavami sledoval jestli otevře oči.
Ještě víc jsem ho zabalil do spacáku aby byl v teple, a sundal teď už teplý obklad z jeho čela.
,,Jsem tady.." zopakoval jsem ještě jednou. Bylo mi ho líto, měl jsem starosti.

Bylo příjemné cítit na čele něco, co mě aspoň trošku chladilo.
I tak jsem ale měl pocit že umřu.
Zdál se mi sen.
Bylo krásně... Na obloze nebylo ani obláčku.
Ležel jsem na louce, na dece mezi květami a tou lítací havětí.
V ruce jsem svírál ruku někoho, kdo ležel vedle mě. Smál se, když jsem se ale otočil, abych se podíval nikdo tam nebyl. Jen šedá mlha.
Byla to ta nejistota, to co mě znervózňovalo. Mé city a pocity.... Jeho city a pocity.
Nevěděl jsem co si myslet. Nestihl jsem Erenovou reakci. Nevim co si teď myslí.

,,Levi..notak." zase usnul. Sledoval jsem, jak jeho hrudník klesá a zase se zvedá v pravidelném rytmu. Chtěl jsem mu dát napít, alespoň trochu, ale nestihl jsem to. Sevřel jsem jeho dlaň a snažil se uklidnit své srdce. Bušilo tak hrozně rychle...

Spal dlouho. Když Erwin došel, že už by jsme měli dávno být nastoupení, našel nás, jak pevně svírám Leviho dlaň a odmítám se od něj hnout. Erwin okamžitě zkontroloval jeho stav, ale horečky byly moc vysoké. Řekl jsem mu vše, postupy jak jsem se o něj staral, ale nic nezabíralo.
Chtěli jsme ho vzít do nemocnice, jenže nikdo tady neměl auto, všichni přijeli autobusem. Nakonec Erwin někam zmizel, a vrátil se s tím, že zavolal záchranku. Ta dojela do půl hodiny, plný strachu a obav, co bude s mým přítelem. Nehnul jsem se od něj ani když doklusali záchranáři a začali měřit jeho životní funkce a zranění, ani když ho naložili. Děti se pořád ochomýtaly kolem, jejich vedoucí je museli poslat do chatek. Erwin chtěl jet také, jenže musel vést tábor. Nabídl jsem se.

,,Zůstaň tu se mnou.." neustále jsem svíral jeho dlaň, která byla jakoby bez života. Záchranáři mu píchli nějakou látku která by prý měla pomoct, ale po ní se nemohl probudit tak rychle. Párkrát jsem zamrkal, ale i tak si slané slzy našly cestu přes okraj. Musel jsem být silný, musel jsem tam být pro něj.

V nemocnici se ho ujmul lékař a mě poslali na chodbu. Nahlásil jsem se jako přítel, ale i tak mě nechtěli pustit. Sestřička mi donesla pohárek vody a prášek na uklidnění, ale já si to nevzal. Měl jsem pocit že cokoliv vpravím do úst, půjde okamžitě ven.

O nějakou dobu později, kdy jsem jen seděl a klepal nohou ze stresu, si mě konečně povolal doktor. Čekal jsem že mi řekne že to bylo z jeho kotníku, ale bylo to horší.
,,V jeho krvi se našel jed. Váš přítel mohl skončit mnohem hůř, teď se prospí, a za pár dní bude v pořádku. Okamžitě jsme podali nutné prostředky, je mimo ohrožení."

O nějakou tu chvíli jsem seděl vedle postele a snažil se nevnímat ten plastový zápach dezinfekce. Levi spal. A já ho držel za ruku.
,,Budeš v pořádku. Jen tu zůstaň. "
Ozývaly se jen nepravidelné zvuky - jeho dech, mluvení lidí na chodbě, a dopadání slz na přikrývku.

(den 11. Den 9 děti)

Spal jsem? Nejspíš... Tak proč slyším to děsivé pípání stroje? Proč cítím dezinfekci?
Byl jsem moc unavený abych to nějak zjišťoval.
Dál jsem zůstával v té temnotě, která mě obklopovala.
Neříkám že jsem nezahlédl malinké světýlko, našeptávalo mi to abych se tím směrem rozešel, ale....proč bych měl že?
Celý svůj život jsem v temnotě a mým světlem je Eren. Proč bych měl jít za světlem, kde na mě nečeká Eren?
nechtěl by ses už probudit?
Vyruší mě z nic dělání hlas.....koho?
Otočil jsem se směrem odkud přicházel, ale nic tam nebylo.
už spíš dobré tři dny...
Ozve se znova.
Tři dny? Cože!