Souzeni (ereri)

37.KAPITOLA

Eren
Levi

7.DEN. 5.DEN DĚTI

Rozepsale jsem zamžoural a rozlepil víčka. Ihned mě do očí udeřila rudá barva. Trochu poplašeně jsem se narovnal. Ale byla to jen růže kterou držely dlouhé alabastrové prsty.
,,Levi.." vydechnul jsem a vrhl se mu okolo krku. A málem si vypíchl oko o jakousi větev co měl ve vlasech.
,,Kde jsi byl? A co jsi proboha dělal?" vytáhnul jsem mu větev i pár lístků z vlasů a setřel špínu z tváře.

Objal jsem ho kolem pasu a spokojeně vydechl.
Všechno co jsem teď chtěl byl jenom on..... A taky jídlo.
,, myslím že mám něco s kotníkem.... " bolestně zakňučím, víc se k němu Natisknu a  přešlápnu na tu druhou. Potřeboval jsem si sednout.
,, dej ji do vody" Odtáhnu se od něj a předám do rukou nakonec si sednu.

,,Podívám se ti na to. Ale teď se najez." zašel jsem mu pro jídlo a zároveň růži dal do skleničky s vodou. Musel jsem se usmát když jsme si vzpomněl na svá slova. Dodržel je.
Sledoval jsem ho jak hltá jídlo, a když položil misku, na nic jsem neváhal a vyzvedl ho do náručí. Neuniklo mi jeho bolestné syknutí, opravdu musel mít ten kotník pohmožděný.
Erwin nás jen provázel pohledem, ale nic neřekl.
Vzal jsem Leviho do stanu, kde jsem ho opatrně položil. Začal jsem mu sundávat boty, a sledoval jeho reakce. Mohl jsem jen doufat že si kotník nevymkl a chůzí to ještě nezhoršil.

Trochu jsem se lekl když mě zvedl.
Opravdu jsem to nečekal, nemyslel jsem si že by mě Eren unesl.
Ale cítil jsem se u něj dobře... Nevadilo mi že jsme si teď prohodili role.
Přitulil jsem se k němu.

Ve stanu mi začal sunadavt boty... Strašně mě bolela jedna noha. Syknul jsem bolestí a lehce sebou škubl.
Nakonec jsem jen unaveně lehl na karimatky a nechal jsem Erena ať se mi podívá na tu nohu.
Pozoroval jsem ho...,, jak to děláš, že jsi v jakékoli situaci vždy tak krásný?" koukl jsem na něj s otazníkama v očích a mírným úšklebkem.

Neodpověděl jsem mu, dokonce bych mohl říct že jsem ho ignoroval. Musel jsem se soustředit na péči o něj.
,,Teď to asi bude bolet." obeznámil jsem ho a začal mu prohmatávat nohu. Měl tam pořádný otok, nemluvě o sedrané kůži. Všiml jsem si, že to nebylo jediné zranění - kolena měl odřené, stejně jako lokty a ruce poškrábané.
,,Kde jsi se sakra toulal? To jsi lezl po stromech nebo co?" zamračil jsem se o trochu víc. Nebyl jsem naštvaný, jen soustředěný. ,,Příště půjdu s tebou."

,, spadl jsem do betonového příkopu, A taky jsem v lese špatně došlápl a hodil sebou do kopřiv, Pálí mě celé tělo" zamumlám.,, já a příroda prostě nejdem dohromady... Proč to nikdo nechápe?"
Stěžuji si. A bolestně kňučím pokaždé když mi nějak sáhne na nohu.,, Erene..." kňuknu, byl jsem unavený, slabý a vytratil se ze mě pro tuto chvíli všechen chlad.
Byl jsem jak plyšák.
Nechtěl jsem aby mě takhle viděl, jak dokážu být slabý.
Vždyť jsem si toho už v životě tolik přetrpěl... Proč nemůžu vydržet obyčejné zranění nohy?

Zvedl jsem k němu pohled. ,,Ano? Musíš to prostě vydržet. Vězmu tě do sprchy a namažu tě." přešel jsem k němu a opatrně ho podebral. Vůbec se mi ten jeho kotník nelíbil, budu mu to muset ovázat.
,,Kdyby tě to moc bolelo, stačí říct. Jsem u tebe." políbil jsem ho do vlasů a odnášel směr sprchy.

Přikývl jsem a nechal se jim odnést. Bylo to divné.,, musim být těžký" zamumlám. Hlavu si opřu o jeho hruď a koukám na cestu.
Po cestě jsme potkali Erwina.
,, Levi jsi v pořádku?" viděl jsem v jeho očích strach o mě...

,,Jsi lehoučký. Jako pírko." usmál jsem se na něj, ale na Erwina jsem měl vážný tón.
,,Má něco s kotníkem, nic co bych nedokázal ošetřit. Jen nemůže chodit, viď." trochu jsem si Leviho v náručí posunul. ,,Mysli na to." s těmi slovy jsem šel dál.
Ve sprše jsem ho posadil opatrně na stoličku. ,,Vysléct se budeš muset sám."