Souzeni (ereri)

13.KAPITOLA

Eren
Levi

4.DEN.2 DEN DĚTI

Po obědě jsem se chtěl někde vypařit a jenom přemýšlet.
Napadlo mě jen jedno jediné místo....
Když jsem šel z toho kopce, musel jsem si vzpomenout jak jsme se s Erenem skutáleli až dolů.musel jsem se pousmát.
Teď už byla ale půda zaschlá a tak jsem živý a zdravý slezl až k vodě..ovšem to co jsem spatřil.
,, Erene?" koukal jsem na něj zmateně.
Doopravdy mi lhal. Cítil jsem se zrazený.
,, nechtěl jsem vás vyrušit" zamumlám a všimnu si jak se ta černovlasá obluda ušklíbne..tak počkat, o co tu jde?

,,Levi? Co tu děláš? Hej! Počkej!" pustil jsem trochu neuctivě Mikasu a rozběhl se za ním.
Jen na vteřinu jsem zahlédl v jeho očích bolest, a ten pohled se zaryl pěkně hluboko.
,,Notak, Levi." chytil jsem ho za ruku. Stáli jsme mezi stromy, kousek od tábora. Listy nás skrývaly před nechtěnými pohledy, ale i ten Leviho se mi vyhýbal.
,,Vím že to bude znít otřepaně, ale nechtěl jsem to. Najednou mě políbila, ani nevím jestli se mi to líbilo."
Kousek od nás zašustilo křoví, a objevila se Mikasa. Po tváři jí tekly slzy, nebylo pochyb že se vydala za námi a slyšela co jsem řekl. Nemohl jsem ji vidět brečet, byla jako moje sestra.
,,Je mi líto." pustil jsem Leviho a podíval se na Mikasu. ,,Nezasloužím si ani jednoho."
Otočil jsem se, a utekl pryč. Ještě vteřinu bych byl mezi nimi, a prasklo by mi srdce.
Zase jsem utíkal před zodpovědností za své činy. A to jen proto, protože jsem se strachu nedokázal podívat do co očí. Zase jsem ukázal prstem a zradil.

,, počkej co? Erene, Erene počkej!"
Volal jsem za nim, pohlcovala mě panika a strach o něj. Nechci ho ztratit. ,, ty... Měla by jsi jít hlídat svůj tým já ho jdu najít"
S těmihle slovy se rozeběhnu do lesa směrem kterým utekl Eren.
,, Erene! Kde jsi! "
Volal jsem ho doufajic že není moc daleko a že se mu nic nestalo.
,, prosím...! " křičel jsem tam jak na lesy, bál jsem se.... Tak moc jsem se o něj bál....
Když v tom konečně, zahlédl jsem hnědé vlásky a postavu krčící se za nějakým roštim.
Obešel jsem to a kleknul si k Erenovi.
,, copak tady děláš hmmm?"

Horké slzy mi stékaly po obličeji a výčitky svědomí bodaly jako vosy.
Padl jsem na kolena a jen tiše trpěl. Chtěl jsem řvát, bolestí a všemi city co třímaly uvnitř. Když v tom se objevil on. Ten chladný kluk co roztával jako ledová kra na mém úsměvu.
Utřel jsem si slzy a uhnul mu pohledem, nechtěl jsem aby mě viděl takhle.
,,Co tady děláš ty?" popotáhnul jsem. ,,Vlastně ti můžu být úplně jedno, vždyť mezi námi nic není. Běžel jsem za tebou jen proto, protože se v tobě něco zlomilo. Viděl jsem to v tvých očích. A pak jsem ublížil Mikase. Jen proto, protože si nalhávám něco co není pravda. Vždyť já ani nevím, co chci."

,, přišel jsem si pro tebe... Co jiného bych tady asi tak dělal" odpovím mu na tu blbou otázku. jeho ruce si dám kolem svého krku a chtnu ho pod stehny.
Vysí na mě jako koala.
,, tak jsme na tom stejně, ani jeden z nás neví co chce.
Můžem společně zjistit co chcem" zašeptám a i sním se rozejdu zpátky do tábora.,,co si nalháváš? " zeptal jsem se ho zvědavě nechci do něj šťourat ale když se člověk vymluví, většinou to pomáhá.

Přitisknul jsem se víc na jeho krk. Bylo mi jedno, že jsem nejspíš vypadal jako troska, ale teď jsem jen potřeboval něčí přítomnost.
Tábor byl jako zázrakem prázdný, vedoucí šli nejspíš s dětmi k vodě. Nezvedl jsem hlavu ani neodpověděl dřív, než jsme se dostali až k našim stanům, kde jsem se pustil.
,,Třeba to, že mezi námi by mohlo něco být. Sám jsi říkal že nejspíš uteču, jen co tě poznám.
Chtěl bych o sobě říct, že jsem naprosto v pořádku, ale nejsem. Každičký den pochybuju o tom, kdo vlastně jsem. Kdo se mi líbí. S kým chci být. Ani nevím jak toho docílit, jak se mám vyrovnat sám se sebou.
Celé dětství jsem byl učený standartům, některé věci prostě byly špatně. Třeba abych měl vztah s klukem. Stejně jsem to porušil." uhnul jsem očima. ,,V pubertě jsem se zapletl s jedním spolužákem, a tak to začalo. Pochybnosti, výsměch, manipulace. Nesnášel jsem sebe, nesnášel jsem jeho. Podle mých rodičů ze mě udělal zrůdu.
Jendou jsem si ho odchytil po škole, a v zápalu vzteku na něj zaútočil - zlomil jsem mu ruku. Pořád si pamatuju jak řval bolestí, ale já pod proudem všech těch emocí dál lámal jeho kosti."

Poslouchal jsem ho . Společně s ním jsem zalezl do mého stanu.
Lehl jsem si na bok tákže on ležel na boku taky.
,, nejsi zrůda....to bych viděl ne?" pohladil jsem ho po tváří.,, možná se stačí jenom rozhodnout srdcem. Kašlat na nějaké pravidla a standarty...ty jsou přece od toho aby se porušovaly... Vím o čem mluvím" nádechu se.,,pochybuješ kdo jsi? Já ti řeknu kdo jsi... Jsi ten nejhezčí člověk na téhle planetě, vtipný a hodný. To že jsi se zapletl s nějakým debilem který nevěděl jak naložit s tvojí láskou a ty jsi ho pak zbil.... Je to pochopitelné... S rodiči ti nepomohu...matka mi umřela, otce jsem nepoznal a strýce jsem..... Zabil"
Zašeptám... Ja jsem mu to fakt řekl? Teď se určetě vyleká a uteče.. Kdo by chtěl mít co společného s vrahem který patří za mříže.
,, jestli chceš a jestli jsem tě teď od sebe neodradíil...můžu ti pomoct s čímkoli budeš chtít." pousmál jsem se na něj.

Poslouchal jsem jeho hlas, uklidňoval mě. Ale pak zmínil něčí smrt. Podíval jsem se do jeho tváře, ale nebyla v ní ani špetka pochybnosti o tom, že by si dělal legraci.
,,Jak? Jak mi chceš pomoct?" špitnul jsem. ,,Vždyť ani jeden nejsme schopni ovládat své emoce. Ten kluk..nebyl poslední."
Užíval jsem si jeho dotyk, bylo to úplně něco jiného, než jsem kdy zažil.
,,Chci vědět kdo jsem." pevně jsem se mu zadíval do očí. ,,Chci vědět kam se bude ubírat směr mé cesty."

,, s čímkoliv" odpovím a jsem rád že nezdrhnul... Vypadal klidně. To s ním ta informace nic neudělala?
,, svůj směr cesty si ale určuješ sám...v tomhle ti nikdo nepomůže" zamumlám a rukou mu zajedu do vlásků.
,, chápu že je to složité.. Taky mi trvalo než jsem si uvědomil co chci..." Uchechtl jsem se... Nakonec to bylo ale rychleji něz jsem čekal.

Položil jsem dlaň na jeho tvář, jindy chladnou, ale teď tak krásnou.
,,Máš nádherný úsměv." vydechnul jsem. Chtěl jsem se na něj dívat věčně, topit se v jeho očích, toužit po něm.
,,Levi. Řekni mi kdo jsem." šeptl jsem a přiblížil se k němu. ,,Řekni mi pravdu." prsty jsem mu odhrnul pár pramenů z čela. ,,Proč jsi pro mě přišel do toho lesa. Proč jsi se nechal přemluvit, a sedl se do trávy, díval se na hvězdy?"

Ohohooo.... Tady se nám to pěkně zvrhá. Xd