Souzeni (ereri)

26.KAPITOLA

Levi
Eren

6.DEN 4.DEN DĚTÍ

Ráno jsem se vzbudil do rytmického bušení kapek do celty stanu. Neochotně jsem se natáhnul pro telefon abych se podíval na čas - a málem zavyl bolestí. Tupá bolest co mi projela bedry mě chvíli ochromila, ale naštěstí odezněla. Překvapeně jsem zamrkal. Levi říkal něco o tom že se nebudu moct hýbat, ale až takhle?
Telefon ukazoval, že máme ještě nějaký ten čas, stulil jsem se zpět ke svému příteli. Jeho tvář byla ve spánku uvolněná. Pousmál jsem se, a nechal ho. Až bude čas, tak ho vzbdudím.

Spalo se mi dobře, tulil jsem se k tělu co leželo vedle mě a příjemně hřálo. Moc dobře jsem věděl že to je Eren, můj přítel.
Ozve se ale nehezký zvuk hromu, šerem probleskne světlo a já jsem v okamžiku vzhůru.
Něco nespokojeně zabručím a až pak otevřu oči.
Pohled se mi naskytne na Erena, jen se lehce usměji a oči opět zavřu.
Víc se k němu přitulím,, dobré ráno... Můžeš mi vysvětlit proč je bouřka?" zamumlám ještě rozespale.
Tichém které narušoval déšť a občasné hromy, se rozezvonil můj mobil.
Když jsem ho našel zjistil jsem pěkně otravnou věc. Volal mi Erwin.
Hovor příjmu..,, no? Co je? Ještě spim!"

Rozlepil oči, jen co se ozvalo hromobití.
,,Dobré ráno..asi protože venku prší, a příroda to tak chtěla." usmál jsem se na něj a políbil ho na čelo. Byl to obvyklý jev, z vedra co tu panovalo vznikla bouře, jeden den tu zůstala a pak byla zase pryč.
Zvědavě jsem se podíval kdo mu volá - ten kluk, o kterém mi říkal to naštěstí nebyl.
,,Co ti chce Erwin tak brzo po ránu?"zvědavě jsem se podíval. Plán z porady jsme měli daný dopředu, a o děti jsem se nebál, byli tu schopní vedoucí.

Erwin mi tam začal něco vykládat a já jenom třeštil oči.
,, Hange onemocněla... Prej tam leží v horečkách. To znamená že mám náš tým na starost celý den sám. " vysvětlím Erenovi, hned po ukončení hovoru.
,, pomoc" zamumlám zničeně a zabořím tvář do jeho hrudi.
Jednou rukou jsem ho objal kolem pasu a tou druhou jsem stiskl jeho zadek.
,, nechce se mi vstávat a už vůbec né mít nastarost ty děcka sám.... Včera mě málem sežraly za živá, jen když zahlédly tvoje dílo na mém krku..... "
Stěžuji si.

Trochu jsem strnul, ale nechal jsem si jeho dotek líbit.
,,Neboj, když to nebudeš zvládat, přijedu já, jako princ na bílém koni." usmál jsem se. Mikasa byla schopná, určitě by naší menší partu zvládla.
,,Jaké dílo? Ach tohle..začíná se trochu ztrácet." zamručel jsem a přisál se na jeho krk.
Dneska nás žádné bojovky nečekaly, pokud tam byl takový liják, všichni budou zalezlí ve svých chatkách a nejspíš se budou hrát deskové hry. Nebo se vymyslí náhradní program. Důležité bylo, že teď se nikdo necoural po venku, a já to nejdůležitější měl u sebe.

,, to budu rád" Zašeptal jsem když zmínil že by mi pomohl.fakt nevím jak bych to zvládl.
,, vlastně když nad tím tak přemýšlím... Mám od tebe něco co jen tak do dvou dnů nezmizí." Uchechtl jsem se a líbnul ho na nos, nevadilo mi to, připomínalo mi to co se mezi námi včera stalo.a že to tedy bylo něco... Ale chci aby to viděl.
Pomalu se k němu otočím zády a tak mu ukážu jeho dílo... Sice jsem netušil jak to vypadalo ale dost jasně jsem to cítl.
Musely být od něj totálně doškrábané.
Podíval jsem se na něj, zajímala mě jeho reakce.
Musel jsem se začít smát...V očích měl strach z toho, že mi ublížil a v tvářích byl rudý jak jahoda.

,,Promiň mi to.." vydechnul jsem. Jeho záda byla doškrábaná, ty rudé čáry na jeho bělostné kůži vyvstávaly až moc. Jemně jsem po jedné přejel prstem - tolik emocí, touhy v tom bylo.
Na pár místech měl malinké modřinky, jak silně jsem prsty zarýval.
,,Líbí se mi. Zní to divně, ale.." prstem jsem mapoval jejich cesty. ,,Ani nevíš co jsem prožíval, když.." odmlčel jsem se.