Souzeni (ereri)

36.KAPITOLA

Levi
Eren

7. DEN 5.DEN DĚTI

Zatleskal jsem společně s dalšími vedoucími a vytáhl z kapsy hrst papírů, co jsme si poslali během hry.
,,Je to tady vážení." zlomyslně jsem se ušklíbl a přečetl první zprávu.
,,Eren zase začíná s morseovkou, lidi držte se. Příště hlasuju pro Atbaš. Historie, tos byla ty." se smíchem jsem ukázal na drobnou dívku, která taktéž s úsměvem zvedla ruce jako gesto k přiznání.
Za chvíli už jsme se chechtali nad dalšími zprávami - zatímco děti běhaly jako o život, my jsme se bavili tím, že jsme uráželi jeden druhého.

Poslouchal jsem jak Eren četl papírky a doufál že nebudé číst ty co jsme si psali mezi sebou.
Musel jsem se taky občas zasmát. Vzkazy co se psaly nebyly moc slušné a rozhodně se v ním oběvoval i černý humor.
Bylo vtipné jak jsme si tady na vzájem ze všech utahovali a uráželi se navzájem aniž bychom to brali vážně.
Nejvíc to schytal koniksicht.

,, tak, končíme, jdeme děcka vyhnat na oběd. A ty.... Příprav se na výšlap." hodil po mně Erwin pohledem.

Vyšel jsem před srub a pomocí pár lidí začal shánět děcka do chumlu. Nejlíp to ale vymyslel Connie, který dotáhl Erwinův megafon, a začal do něj křičet v blízkosti našich uší. Nakonec zmlknoul, protože ho Jean přetáhnul srolovaným papírem.

,,Počkej, dám ti tu mapu." zastavil jsem při obědě Leviho. Musel se najíst než někam vyrazí. Možná jsem byl až moc starostlivý, ale viděl jsem ho od prvního dne - pomalu ani nerozeznal kde začíná a končí cesta z lesa.
Mapu jsem mu kreslil a popisoval při hře, když jsem zrovna neměl děti. Nebylo to žádné umělecké dílo, ale rozhodně to bylo lepší, než kdyby vyrazil úplně bez ničeho.

,, děkuji" převzal jsem si od něj mapu-kousek papírku.,, vrátím se živý a zdravý" ujistil jsem jak jeho, tak i sebe ... Nebyl jsem si moc jistý mým výletem.
Chytl jsem ho za ruku a přitáhl si ho k sobě. Vydobil jsem si polibek, který jsem po chvilce prohloubil.
,, papa" zamumlám, následně se jdu připravit na cestu a i s malým baťůžkem se po chvíle vzdaluji od tábora.
V ruce jsem svírál jak mobil s navigací tak i mapu od Erena.

Sledoval jsem jeho vzdalující se záda a litoval chvíle, kdy Hange vzal ty bonbóny.
,,Bylo to nutné?" otočil jsem se na Erwina. Ten přišel blíž ke mě a podíval se směrem, kterým Levi odešel.
,,Ten kluk si toho prožil dost. Znám ho řadu let, a nikdy nebyl tak šťastný jako teď. Jenže pořád má to ego, chová se povýšeně, nerespektuje pravidla. Musí se trochu poučit."
Mlčel jsem. Nebylo co k tomu říct. Ale Erwin však dodal.
,,Můžeš jít pro něj když se nevrátí do tmy."
Alespoň trochu mě uklidnil.

,,Erene? Můžeme ti zaplést ty copánky?"
Trhl jsem sebou. ,,Cože? Jo, jasně." usmál jsem se sedl si na židli, kolem které se hned srotila skupinka holčiček. Netrvalo dlouho, a za chvíli jsem měl všechny vlasy v trochu dětském, ale slušivém účesu.

Tákže... Všechno bylo v pohodě do  chvíle, než mi spadl signál.
Tak trochu jsem začal panikařit, ale pamatoval jsem si svojí polohu na GP a tak jsem otevřel tu Erenovu mapu.... Ve skutečnosti to byla prostá kresba, která mi řekla víc než ten mobil.
Jednoduše jsem se dostal z lesa, a pak už jen po silnici došel do nedaleké vesnice.  Nějakou dobu mi trvalo než jsem našel krámek.
Ve skutečnosti mi cesta sem zabrala tak dvě a půl hodiny....bylo kolem tří odpoledne a já teprve vstupoval do sámošky.
Slušně jsem pozdravil a pak šel hledat bonbóny pro Hange, nakonec jsem přibral ještě dva balíčky pro děti, ať už nemusím krást Hange a ať děcka mohu uplácet.

"Nákup" jsem naházel do batohu a vyšel na cestu zpět.
Procházel jsem kolem domu, když jsem si všiml jedné paní. Ve vozíčku vezla trsy různobarevných růží- nejspíš to vezla do květinářství co bylo hned vedle obchůdků.
Vzpoměl jsem si na Erena...doběhl jsem k paní a usmál se.slušně jsem jí poprosil o jednu červenou růži. Byla mílá, věnovala mi ji a já se tak mohl konečně soustředit na cestu zpět.

Ovšem ta byla složitější, nepamatoval jsem si kudy jsem přišel.
Do tábora jsem přišel až k večeru,
Myslím že jsem si něco udělal s kotníkem - špatně jsem došlápl a sletěl mezi kopřivy.
Na kolenách jsem měl sedřenou kůži do krve a tepláky jsem měl od krve špinavé - spadl jsem do vybetonovaného příkopu u cesty na odtok vody.
V hlavě jsem měl listí a všelijakou havěť- nedával jsem pozor a vlezl do nějakého křoví.
Né, neptejte se mě jak se mi to povedlo... Hlavní bylo že jsem to přežil a že jsem zpátky, a taky že růže byla v pořádku ... Sice je kolem sedmé večer ale pšššt.
Erwina jsem měl sto chutí zabít a Hange taky.
Vyčerpaně jsem vlezl do srubu kde měli být všichni vedoucí.
Děcka měly volno, a tak byly zálezli v chatkách.

Už jsem byl značně netrpělivý. Slunce začalo svou dráhu směrovat na západ, a obloha byla čím dál temnější, ale Levi nikde. Přecházel jsem před srubem jako lev v kleci, a neustále se ve tmě snažil zahlédnout Leviho obrys.
,,Erene?"
Nadskočil jsem leknutím. Byl jsem tam nervózní a soustředěný na jednu věc, že jsem úplně přehlédl Mikasu. I když, plížila se jako stín.
,,Pořád ho čekáš?" položila mi ruce na ramena a otočila k sobě. ,, Za chvíli tu bude. Pojď dovnitř, dáš si něco na jídlo a počkáš tam na něj." lehce mě navedla. Šel jsem s ní, ale pořád jsem se úzkostlivě otáčel.
Ve srubu vládla dobrá nálada - Hange se uklidnila pod vidinou sladkostí a vítězství svého týmu, takže její energie vyplnila celou místnost. Zbytek vedoucích se přidal k jejímu řádění a blbli jako malé děti. Obešel jsem Jeana, který se otočil po Mikase jako by jí chtěl něco říct, a sedl si na volnou židli co nejdál od centra dění. Mikasa Jeana zdatně odpálkovala, a donesla mi misku večeře. I když jsem si to nepřipouštěl, měl jsem hlad. Zhltul jsem teplé jídlo a položil prázdnou misku vedle sebe na stůl. Celou dobu jsem hypnotizoval dveře, ale pořád nic. Unaveně jsem se opřel o Mikasu a zavřel oči. Byl jsem tak vyčerpaný a plný starostí, že netrvalo dlouho, a usnul jsem.

,, kooonečně jsi tady,Eren byl tak netrpělivý že před hodinou usl.... Jak to prosím tě vypadáš?" houkne směrem ke mě Erwin.,, neotravuj" Zavrčím, vyčerpaně a naštvaně zároveň.
Dojdu k Hange a podám ji bonbóny.... Následně jdu k Erenovi. Mikasa mě propálila pohledem ale do Erena lehce drkla, aby se vzbudil.
Vytáhl jsem růží a hned co otevřel ty svoje veliké, smargdové kukadla mu ji podal. Neměla trny tákže to bylo v pohodě.
,, ta je pro tebe... Jak jsi mi řekl" usmál jsem se.