Souzeni (ereri)

60.KAPITOLA

Eren
Levi

Trochu jsem se poupravil, abych na první dojem nevypadal jako bezdomovec, a otevřel s menším úsměvem dveře. Jenže ten mi okamžitě zamrzl na rtech, když jsem se podíval do známé tváře.
Hange se tvářila dost zahanbeně. Neustále uhýbala pohledem a spravovala si na nose brýle.
,,Co tady chceš? A jakto, že víš kde bydlím?" zasyčel jsem na ni. Čekal jsem, můj úsměv dávno pominul. Propaloval jsem ji pohledem, dny kdy jsem jí byl tak po ramena byly pryč.
,,Jdu ošetřit Leviho. Ta sestra co měla dojít první, jsem její záskok. Jestli mi nevěříš, ukážu ti papíry."
Chvíli jsem jen mlčel, ale pak jsem ustoupil a pustil ji do chodby.
,,Je v ložnici." zavrčel jsem a zabouchl dveře. Rána se ozvala po celém bytě. Nevěděl jsem co dělat. Pořád ve mě byla hořkost z toho, že mi nechtěla říct co je s Levim, ale byla jediná, kdo ho teď mohl ošetřovat.

Lekl jsem se, když bouchly dveře. To udělal Eren schválně?
Bál jsem se. Ale když jsem ve dveřích ložnice uviděl starou známou, co mi má co vysvětlovat, zašklebil jsem se.
,, proboha Levi... Proč jsi se tak zrakvil? Cos dělal?" vyděšeně na mě koukla a to neviděla všechno.
Neměla by vědět jako sestra, co mi je a v jak hrozném jsem stavu?
,, co ty tady děláš!? Máte s Erwinem co vysvětlovat!" Zavrčím a tím probudím chlupáče, co mi pochrupkával na hrudi.
Nespokojeně se převalil a pak se postavil na nožky.
Nakonec jako největší pán, odešel směr obývák.
Koukl jsem se na Erena, aby mi to vysvětlil.

Postavil jsem se mezi dveře.
,,Prý je tady jako záskok."
Vzduch v místnosti byl čím dál dík těžší. Hange očividně poprvé v životě nevěděla co říct, Levi se proměnil v nicneříkající kus ledovce, a já měl co dělat, abych ji něčím nesejmul. Byl jsem ukřivděný z předešlých let, stejně jako láska, i zlost přetrvala.
,,Postarej se o něj a vypadni."
Přišel jsem blíž a sedl si na postel. Najednou už nebyla tak vážená, a my nebyli kluci ale dospělí muži.

,, jistě" broukla Hange provinile.
Věděla co udělala.
Přešla ke mě blíž a nejdřív na mě koukla.
Dříve, šťastná a lehkomyslná Hange, která brečí kvůli ztrátě bonbónů byla pryč.
Stála naproti mě upřímná a vážná žena.
,, abys věděl co všechno budu dělat.
Nejdřív tě odvážu, skontroluji... Popáleniny. Mám nějaký gél a nakonec tě opět zavážu.nic hrozného, tak se dáme hned do práce, ať to máme za sebou. Příště už normálně příjde sestra. Dneska jsem ji musela zaskočit, protože ji do toho něco důležitého vlezlo..."
Hange odhrnula peřinu a pomohla mi vstanout.
,, Erene prosím, budeš ho přidržovat?ve stoje se mi to bude lépe odvazovat a následně zvazovat" zeptá se a odůvodní Hange.
Musel jsem zírat, málem bych ji nepoznal.
,, změnila ses....neviděl jsem tě přes sedm let a jde to vidět.
Než odejdeš vysvětli mi proč jste Erenovi neřekli, kde mě zavřeli." chci to už vyřešit. Vědět... Proč?

,,Tak pojď."opatrně jsem Leviho podepřel. Chytil jsem ho okolo pasu, tam kde žádné popáleniny neměl, a držel ho tak, aby mu Hange mohla svléct tričko, a začít sundávat obvazy z rukou.
Levi se zeptal za nás oba, ale i tak jsem do ticha vznesl otázku.
,,Proč jste mi nechtěli říct kde je? Věděli jste to. Erwin tam dokonce byl, a neřekl ani ň." můj hlas se postupně zvyšoval a ruce klepaly. Svými záchvaty vzteku už jsem netrpěl, ale teď jsem měl pocit, že za chvíli ucítím na svých dlaních zase tu teplou krev, jak stéká v tenkých pramíncích, a zas a znova kape na zem.
Musel jsem se uklidnit. Bradou jsem se Levimu opřel o rameno, a párkrát se zhluboka nadechnul a vydechnul.

Cítil jsem, jak byl Eren lehce naštvaný. Své zavázané ruce jsem mu položil na ty jeho, které měl na mých bocích a držel mě.
,, asi bych vám to neměla vysvětlovat já, byl to Erwinuv nápad... Mě donutil mlčet. Sama moc nevím důvody, ale Erwin mluvil něco o ochraně nebo tak.
Fakt nevím... Ale moc se omlouvám,je mi to líto, chtěla jsem ti to říct.. Všechno, kde je Levi zavřený a tak. Když jsi s námi, nebo spíš se mnou přerušil kontakt a odstěhoval jsi se, dost mi to ublížilo.
Ale Erwin mi to opět vymluvil, řekl že je to jenom dobře že jsi zmizel"povídá Hange a odvážu je mi obvazy. Erwin? Proč?

,,Jak ti můžu věřit?" podezřívavě jsem sledoval její výraz v obličeji. Vypadalo to, že mluví pravdu. Pevněji jsem Leviho chytil, a díval se, jak rozsáhlé je jeho zranění. Hange na ně právě cosi mazala, na rukou bílé rukavice. Nevěděl jsem, zda k tomu Levi nebude mít odpor kvůli nemocnici, ale musel chápat, že je to potřeba kvůli hygieně.
,,Jsi s ním pořád v kontaktu? Máme si co vyříkat." vztek ve mě vřel. Jak jako dobře že jsi zmizel! Co má ten chlap za úmysly?

Cítil jsem jak Erenův stisk zesílil. Tiše jsem sykl. Začal jsem ho jemně hladit po rukách a doufál, že stisk zas povolí. Poznal jsem, jak je naštvaný a kdyby mě nemusel držet  nejspíš už by tu bylo spoustu krve... Ale to já nechtěl.
Jsem jeho přítel, musim mu stát po boku a takovým nehezkým scénam se vyhýbat.
,, jak jako, že bylo dobře že Eren zmizel?" zavrčel jsem, ale chlad ve tváří mi nezůstál dlouho.
Začala na mě patlat nějaký gel.
Nebylo to vůbec příjemné, ale přežil jsem to.
,, Levi doopravdy nevím, jak říkám, nevysvětlil mi to nijak víc do detailu. Možná to má co dělat s tím, že jsem ukecaná a všechno bych vyzvonila.
A ano, jsem s ním v kontaktu. Vlastě teď s ním žiju. Můj byt shořel a je z něj prach, stejně jako z celého paneláku.... Musim u něj bydlet Bo mě nikdo jiný u sebe nenechá.... A co ty? Kde jsi se tak spálil?" Hange povídala a povídala, mezitím co mi zavazovala tělo, aby ze mě byla můmie jako předtím. Přišlo mi to divné... Jaká je šance že ji shoří panelák v podobně stejnou dobu jako mně?

,,Tobě shořel byt? Vždyť Levi.." překvapeně jsem zamrkal. ,,Levi totiž hrdinsky skočil do plamenů. Zrovna když hořela nedaleká bytovka kde předtím bydlel."
Co se tady sakra dělo? Proč by Erwin zakazoval Hange mluvit, a nás se snažil oddělit?
,,Nespíš zajdu na malou návštěvu." zavrčel jsem a pomohl Levimu si sednout zpět na postel. Hange si sundala rukavice a uklidila pomůcky. Mlčela, nejspíš nevěděla jak přispět do debaty. Nakonec z ní ale vypadlo že už by měla jít.
,,Příště se už nejspíš nepotkáme. Jsem ráda že jste se nakonec našli. Přeci jenom.." najednou větu usekla, jakoby jí ujelo něco, co nechtěla říct.
Zdvořile jsem ji vyprovodil ze dveří.
,,Dej mi svou adresu. Erwina si najdu. A možná se stav i příště, přeci jen je lepší aby ho ošetřoval někdo, koho zná."
Hange se rozsvítila drobná světýlka v očích, stejně jako před lety. Nadiktovala mi adresu, a s mírným úsměvem mi ještě zamávala, než zmizela.
Vrátil jsem se zpět do ložnice a věnoval Levimu nechápavý pohled. Oboum se nám v mysli objevila stejná otázka.
,,Co se to tady sakra děje?"

,, to fakt nevím, ale bylo by dobré to zjistít"zamumlám, poklepu na Místečko vedle mě na posteli.
Na Erena jsem hodil štěněčí kukadla.
Ano, i já něco takového umím. A když už to použijou nikdo neodolá.,, nejspíš zajdem na návštěvu ,na kafe za Erwinem"zamumlám a čekám než si sedne vedle mě.

Svalil jsem se do peřin, ale mlčel. Rukou jsem Leviho pohladil po tváři, a věnoval mu zadumaný pohled.
,,Jsi si jistý, že tam chceš jít taky? Aby ti nevyhnal tep." zamumlal jsem a podíval se na jeho čisté obvazy. Hange byla precizní. Za pár dní měl jít do nemocnice na kontrolu, návštěvu toho zrádce bych nechal až napotom.
,,Vůbec tomu nerozumím. Proč by Erwin chtěl, aby jsme se rozdělili? Bylo v tom něco hlubšího? Choval se tak někdy?" otočil jsem se s otázkou na Leviho.

Koukal jsem na něj a opatrně si lehl vedle .
,, rozhodně bych tě nenechal jít samotného" zamumlám.,, nechoval, tedy, Občas. Podle mě je moc starostlivý a cílevědomý. To co chce jednoduše dostane. Ale jsem si jistý že není nijak zlý. Věřím mu, pomohl mi když jsem byl mladší. Byli jsme nejlepší přátelé"odpovím mu.
natáhnu se pro jeho rty. Jenže mi v políbení ho zavázelo malé chlupaté tělíčko, co se mezi nás vetřelo.
,, ty chceš taky pusu?" usmál jsem se na kotě a chytl ho do rukou. Opatrně jsem si ho položil na hruď-nebylo těžké, tákže to nebolelo- a políbil ho na čumáček.
Kotě si pšiklo a ťapkou si začalo jakoby utírat čumáček.... Jakobych ho snad nějak ušpinil.
Musel jsem se začít smát. Vypadalo to roztomilé. Garfield se na mě rozvalil a spokojeně předl.
,, hej... Já nejsem postel" postěžuji si ale s Garfieldem to ani nehne. Chtěl jsem Erena, né toto chlupaté stvoření.

,,Mám začít žárlit?" naoko naštvaně jsem povytáhl obočí, ale kotě jsem taktéž začal hladit. Namkonec si lehlo a uvěznilo Leviho pod sebou.
Natáhl jsem se tak, abych mu nějak nezajel do těla loktem, a měkce ho políbil. Odpovídal mi stejně naléhavě, naprosto jsem se tomu oddal. Jen on, jeho sladké rty, a nádherný pocit v celém mém nitru.

,, nemáš na co... " broukl jsem dřív, než se svými rty přitiskl na ty mé.

Jedeme do Finále tohoto příběhu!