Souzeni (ereri)

34.KAPITOLA

Eren
Levi

7. DEN. 5.DEN DĚTI

A bylo to. Zrudnul jsem jako rajče, ale sebral jsem odvahu a postavil se mezi ně.
,,Levi půjde do lesa, já do města. Neví kde to je, a Hange na tom není tak dobře, aby celý tým vedla sama. Je to i můj trest, já ho vyprovokoval, a taky.." Levi mi zacpal pusu. Nejspíš bych měl mlčet, ale nic neutišilo vzdor v mých očích. Propichoval jsem Erwina pohledem a snažil se neklepat, zatímco Erwin nehnul ani brvou. Ostatní vedoucí zmlkli a sledovali s úšklebkem na rtech to drama.

Radši jsem ho umlčel, aby neřekl nic... Emmm soukromého, nebo intimního.
,, Erene... " zamumlám a mám mu sto chutí říct ať se do toho neplete, ale na to ho mám až moc rád. Taky... Nechci si na něm vylívat zlost.
,, půjdu do toho města, Zvládnu to. Ty zajdi do toho lesa pro sklenice." promluvím už normálně.
Nebylo mi příjemné, jak na nás všichni přítomni koukali.
,,na co čučíte?! Nemáte co na práci?!"
Zavrčel jsem chladně, všichni skopili, nebo odvrátili pohled.
Obešel jsem i s Erenem Erwina, a šel si sednout ke stolu i se snídani.

,,Nevíš kde to je, akorát se ztratíš." zasyčel jsem na něj, jen co jsme si vzali jídlo. Propichl jsem našeho šéfa pohledem, a odolával jeho chladné grimase.
,,Chtěl jsem říct že jsem to byl já, koho jsi tak kurva dobře ojel, ale nenechal jsi mě." tiše jsem k němu zamručel. Naštěstí jsme seděli dál od ostatních, takže jsem se nebál že by nás někdo slyšel. Zakousl jsem se do namazaného chleba a zamyslel se. Levi se pomalu nevyznal na stezce odvahy, natož v lesích, kde se muselo jít přes cesty, které se křížily jedna přes druhou. Bylo lehké se tam ztratit, Erwin musel být blázen. Jedině..
,,To je ale..." zavrčel jsem. Věděl jsem jeho plán. Chtěl Leviho naučit tomu, co jsme my prožili všichni - naučit se ho starat se sám o sebe. Něco jako stezka odvahy pro dospělé. Naučit se orientovat v lese, neztratit hlavu, ukázat co se naučil. Obzvlášť Levi, který byl zvyklý na město. Mohl jsem čekat že to Erwin nepřejde tak lehce.

Musel jsem na něj zírat s doslova s otevřenou pusou. Nelíbilo se mi že je sprostý, ale jsem rád že se mu to líbilo.
,, jsem rád že jsem tě umlčel" Zasměji se.,, neboj... Do večera se snad vrátím"dodám a zakousnu se do své snídaně.

,,No nevím." zamrmlal jsem si pro sebe a vrátil se k jídlu. To mi ještě scházelo, celý den se bát jestli se nezatoulal někde v lesích. Tohle jsme si pokazili a dost.
,,Napíšu ti mapu, celý den s tebou na telefonu být nemůžu. Hlavně musíš opatrně a držet se značek."

,, Erene... Neboj se, určitě tam trefim" usmál jsem se a pohladil ho po stehně.,,máš nějaké přání co bych pro tebe měl koupit, když už tam půjdu?" kouknu na něj s otazníkama v očích.

,,Jo, tři oříšky nebo růži." zamručel jsem pořád trochu podrážděný, ale jeho dotek jsem si nechal líbit. Anebo třeba kondom, ať pořád nemusíme uklízet ten bordel, chtěl jsem dodat ale mlčel jsem. Radši.

,,Rozcvičku si dneska bere Eren, očividně už je v pořádku." zahřměl Erwin tak, až jsem nadskočil. Aha, takže takhle se mi bude mstít?
,,Jak je libo." zavrčel jsem a věnoval mu odhodlaný pohled.

Soucitně jsem se na Erena podíval ale tak aby to Erwin neviděl.,, hodně štěstí zlato... Jdu vzbudit děcka a pak vypart tu deku, než začne hra." šeptnu a vstanu od stolu. Líbnu ho do vlasů a odejdu... Nezapomenu při odchodu hodit škaredý pohled Erwinovi.
Ikdyž... Nemohu mu to mít moc za zlé... Porušili jsme dohodu. Ukradl jsem Hange bombóny i přes to že znám následky. Taky jsme mu stále nesonesli ty sklenice.... Je jasné že se teď zlobí.

Vlítnu do chatky těch puberťáků,, všechno vidím, všechno vim"
Říkám to už od prvního dne ale co jsem viděl dneska. Fíha..

Haru si to pochrapával na hrudi stejně starého kluka co byl v téhle chatce pro čtyři navíc.
,, ehm.." ne, rozhodně jsem nevěděl co říct....kor když svým způsobem dělám s Erenem to samé. Jim už patnáct bylo tákže.... Je mi to šumak co dělají či nedělájí a jestli jsou to dva kluci nebo ne. Jen mě zarazil ten fakt že se mu předtím líbila holka a teď tu chrní s klukem... Ale tak co, je to jeho věc.
,, vstávat! " houknu.
všichni jsou okamžitě v sedě naprosto vzbuzení.
Haru na mě hodí vyděšený pohled.,, klid, nejsem Erwin, A ani mu to neřeknu,Je mi to jedno"
Uklidním ho,pokrčím rameny a jdu dál budit ty spratky.
Zbytek už byl v pohodě.

Nakonec jsem doplul k naším stanum.
Vzal deku a šel zpátky do umyvárky ji vyprat.

Oběhli jsme s dětmi pár koleček, a rozcvičili se, než jsem je poslal vyčistit si zuby. Za chvíli už srub hučel jako úl. Sledoval jsem dění, dával pozor ať děti jí spořádaně - za pár dní se otrkaly a byly divoké. Všiml jsem si, že kluk z Leviho týmu, Haru myslím, ten co nás popichoval, je jakýsi zamlklý. Levi už se taky vrátil, deku nejspíš někde nechal.
Přešel jsem až k němu a opřel se o zeď tak, abych viděl na dění, ale i tak, abych s ním mohl v klidu mluvit.

,,Co je s tím klukem? Dneska mu chybí elán..něco provedl?" vrtalo mi to hlavou, jindy byl jak kdyby cucal permanentně cukr.
,,Hej! Polož ten chleba! Ne!" musel jsem jít zachraňovat jednu holčičku ze spárů jejího bratra, který jí marmeládu napatlal do vlasů. Chlapce jsem poslal za trest donést jídlo Hange a holčičku jsem doprovodil k umývárnám, kde jsem ji pomohl vymýt lepkavou hmotu.
,,A už jsi zase princezna." usmál jsem se na ni a cvrnkl ji do nosu. Začala se smát a cvrnkla mě taky.
,,A ty jsi princ. Jsi statečný, a záleží ti na nás."
Tím mě docela zaskočila, ne nadarmo se říká že děti jsou nejupřímnější. Zatahal jsem se za pramínek vlasů a naoko smutně jsem nakrčil nos.
,,Jenže princové jsou hezcí. Nechceš mi pak zase zaplést copánky?"
Holčička se rozzářila. ,,Ano! A taky Levimu! Je taky hodný, jenom se tváří jako..jako..obr."
Začal jsem se smát a vyzvedl si drobnou dívenku na ramena.
,,A já jsem velký silný drak, a ty moje jezdkyně. Vzhůru do dračí sluje!" rozběhl jsem se za hlasitého výskaní holčičky na mých ramenech.
Tyhle chvíle jsem měl rád, stejně jako děti. Nebyla to jen příroda, pro co jsem sem jezdil. Byla to ta dětská radost, blbůstky, štěstí v jejich očích.

Už jsem chtěl odpovědět když v tom Eren někam odběhl. Jen jsem si povzdychl a dával na děcka pozor místo něj.
Měl pravdu, Haru už je od rána kdy jsem je šel vzbudit nějaký.... Vadný.
Došel jsem k němu a poklepal mu na rameno,, si v pohodě?"
Ten jenom pokrčil rameny a dál užďoboval ze snídaně.
Já jsem jen protočil očima..copak já jsem nějaká dobrá víla co chce všem pomáhat a mluvit jim do duše? Určitě ne.
,, počkám na tebe před srubem" zabručím a odejdu.

Za chvíli už sedíme pod nějakým stromem dál ode všech.
,, nechceš se třeba...... Svěřit? Né že bych ti byl schopný pomoct jo? Ale možná ti poradím, Viš co." ne doopravdy neumim komunikovat s lidmy o takových problémech.
Doufám Že s Erenem nebudu muset nikdy vést nějakou dramatickou hádku.
,, mmm... Slib že to nikomu neřekneš"  Haru mě propálí pohledem a já jenom nezaujatě kývnu.
Začne mi říkat co se stalo.
.
.
,, počkej, tákže abych to správně pochopil. Ty jsi tu holku chtěl zpátky, proto jsi se sešel někde bokem s tím klukem který ti ji přebral a to se nějak zvrhlo a ty si se s ním pak Líbal a usli jste spolu v té posteli? Sakra... Takové problémy v tvojem věku..."
Haru se ušklíbnul.,, a co ty? Slyšel jsem o vás dvou nemravné drby. Prej jste šli celkem dost slyšet"
Jen ho propálím pohledem.,, neřešíme tady mě, ale tebe"
Zabručím.,, fajn, fajn, tak tedy... Teď jsem dost zmatený sám ze sebe"
Znělo to jak ohraná nahrávka,,Tady na tomhle spropadeném táboře jsou všichni zmatení! Dej tomu čas...to je vše co ti k tomu můžu říct a nebuď jak mumie."