44.KAPITOLA

129 8 0
                                    

Eren
Levi

12 DEN. 10 DEN DĚTI

Přivřel jsem oči když se jeho rty dotkly těch mích. Slzy se mi spustily po tváří. Bolelo to. Ruce jsem mu omotál kolem pasu a hlavu mu zabořil do ramene. Jednoduše jsem se mu tam rozpalal jak malé dítě.,, nedělej mi takové věci, Bojím se že jsem něco udělal špatně, že jsem tě Stratil. Nechci tě stratit.  Miluji tě, Ale ty si teď o mě myslíš, že jsem nějaký prachatý nevím co."
Mluvil jsem mezi vzlyky.
Už tak dlouho jsem nebrečel, dokonale jsem své city a nálady schovával pod ledovou maskou. Pak se ale tady oběvil Eren. Rozbil moji masku... Doslova mi srdce bije jen a jen pro něj, a nakonec je to on co si proti mě staví ledovou masku? To se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo.
Chtěl jsem ho vidět usměvavého, Šťastného, můžu ho ale udělat šťastného já? Nejspíš ne.

,,Pojďme někam, kde budeme sami." šeptnul jsem a podebral ho pod koleny a lopatkami. Schovali jsme se do stanu, mimo pohledy všech. Přitiskl jsem ho k sobě, hladil po vlasech a slíbával mu slzy. Byl tak křehký, ale já ho nechtěl rozbít na miliony kousků.
,,Promiň mi to." šeptal jsem mu neustále. Moje hlava si se mnou hrála, opovrhovala srdcem a dávala mi jen ty špatné věci. A najednou, jakoby jeho slzy vše vyjasnily.
Bylo mi jedno jestli bude protestovat, jestli mi uhne, jestli mi vše oplatí. Položil jsem ho na záda a vydobil si jeho rty. Jejich chuť se míchala se slanými slzami, ale i tak jsem nepřestával.
,,Miluju tě." zamumlal jsem, a opět so vzal jeho polštářky. Nechal jsem za sebe mluvit mé tělo. Dával jsem do těch polibků vše, ukazoval mu co k němu cítím.
Bral jsem si ho něžně, opatrně mnul mezi svými rty ty jeho, mazlil se. Udával jsem nám tempo, pomalé a procítěné s každým pohybem. Rukou jsem mu zajel do vlasů a hladil prsty jeho hebké pramínky. Držel jsem ho pod sebou, chránil svým tělem. Nic mi ho nemohlo vzít.

Nechal jsem se přenést. Nechal jsem ho si svým způsobem dělat si se mnou co chtěl. Ruky jsem mu jen lehce omotal kolem krku a polibky oplácel. S přivřenýma očima jsem ho sledoval. Stále jsem nevěděl co jeho chování mělo znamenat.
Trochu jsem se odtáhl.
,, chci vědět, důvod, proč si se tak choval? Vysvětlí mi to... Fakt jsem se bál že jsem něco posral" zamumlám a koukám mu do očí.

,,Bál jsem se. Že pro tebe nejsem dost dobrý. Že mnou budeš opovrhovat. Že jakmile vše skončí, už nikdy tě neuvidím. Dovol mi prosím, aby tahle chvíle nikdy neskončila." znova jsem se přitiskl na jeho rty, tentokrát naléhavěji.
,,Nemáš ani potuchy, co jsem cítil když jsi ležel na tom bílém lehátku, a spal jsi. Každičký tvůj nádech jsem považoval za zázrak. Chtěl jsem tolik znovu vidět jak se směješ. Tvé nádherné oči. Tvůj hlas. Nechci tě lámat. Chci tě chránit. Chci tě milovat. Chci tebe."
V tu chvíli kdy pohnul prsty, kdy zašeptal mé jméno a nabyl vědomí, jsem si to uvědomil. Zamiloval jsem se. Hluboce, nespoutaně.
Tři dny jeho spánku jsem ho držel za ruku, a neustále si nadával jak mě tohle mohlo napadnout. Jenže to byla pravda. Jen jsem si ji nechtěl přiznat.

Bylo to krásné slyšet.cítil jsem se doopravdy milován.,, jsi dokonalý...jsi pro mně vším. Mým světýlkem v životě. Nebudu tebou opovrhovat. Proč bych to dělal? Jen kvůli toho že mám na účtě víc peněz? Co je to za kravinu. Miluje se pro povahu, osobnost, ne pro peníze, ty jsi pro mě důležitější než nějaké peníze." zamumlám, jednou rukou mu zapluji do vlásků a tu druhou nechávám na jeho rameni.
,, taky tě chci. Nechci aby to skončilo. emmm.....t-tedy, Pojedš se mnou k moři?Nebo do Paříže? Chtěl bys na něco takového vzpomínat?" zeptám se ho a následně se zase otřu o jeho rty těmi svýmy. Nemohl jsem se jich nabažit.

Musel jsem se usmát nad jeho rozpaky.
,,Půjdu s tebou kamkoliv." zavrněl jsem a víc se na něho natisknul. Rty už jsme oba měli lehce opuchlé, ale to nebylo nic, co by nás zastavilo.
,,Tvá osobnost je komplikovaná. Jsi jako neotesaný kámen. Chce to hodně práce, a snahy, než vytvoříš něco krásného."
Přesunul jsem se na jeho krk. Byl neustále uvězněn pod mým tělem, a já to tak hodlal nechat.

Poslouchal jsem jeho slova a bral si je rovnou k srdci. Myslím, že kdyby mě teď opustil nejspíš bych to nezvládl. Dostal se mi moc pod kůži.miliju ho.
Polibky jsem mu oplácel do doby než se přesunul na můj krk.hlavu jsem naklonil víc do strany, aby měl lepší přístup. Zase jsem z něj cítil tu dominanci, tu potřebu se o někoho starat.
Bylo to zvláštní, jeho osobnost.
Nechal jsem ho tak nějak na demnou, kdykoliv bych si ho mohl skrotit a stáhnout pod sebe... Každopádně, teď se mi líbilo jak to je.
,, jsi zvláštní" zamumlám tiše a nahlas vydechnu.
Jeho péče na krku byla velice příjemná.

Zkousl jsem jemnou kůžičku a ihned ji ošetřil.
,,Opravdu? A v čem?" pousmál jsem se a přesunul se na jeho klíční kost. Už jsem znal jeho citlivá místa.
Moje osobnost? Byla jako dvě misky vah - a pořád se vždy jedna nakláněla víc než druhá. Chvíli převažovala dominance, ale pak se opět dostala na scénu potřeba být ochraňován.
Bylo až podivné, že jim Levi ukazoval nějaký zlatý střed

Neodpověděl jsem mu jen jsem si dál užíval jeho rty na mé kůži.
Rukama jsem mu zajel pod tričko a lehce ho objal.,, pěkně hřeješ..." brouknu mu do ucha,větu kterou už slyšel tolikrát... V mnoha podání. Ale já si prostě nemohl pomoct. Vždy jeho tělo krásně hřeje. Oliznu mu ucho a pak ho lehce kousnu.
Místečko nakonec ošetřím.

Vydechl jsem přebytečný vzduch, a začal zkoumat svýma rukama jeho tělo
Nemohl jsem se vynadívat, nemohl jsem se nabažit. Pokaždé to bylo jako poprvé a bylo neustále něco objevovat. Přitiskl jsem k němu a rukama ho objal kolem pasu. Hlavu jsem mu zabořil do ramene, a jen si užíval jeho přítomnosti a vůně.
Musel jsem se opravdu držet, jakýkoliv jeho dotyk mě rozpaloval, a hrozil že mě spálí. Nedovolil jsem si víc než bylo nutné.

Jen jsem spokojeně vydechl a objal ho tentokrát pořádně.
Jen jsme tam tak leželi, spolu v obětí, pár dalších desítek minut.... Nejspíš bychom i tak usli kdyby nepřišel někdo koho jsem tu nečekal.
,, Levi? Potřeboval bych... "do stanu vstoupí Haru a celkem zaraženě na nás kouká.
Já tam jenom tak ležím s rukama pod Erenovým tričkem a Eren na mě leží celkem odevzdaně a v polospánku.
Ruky má samozdřejmě taky pod mim oblečením.
,, poradit" odpoví.
Já jen kývnu na to že tu může být.
Sedne si naproti a tak si taky slušně sednu do tureckého sedu. Eren nejspíš odpadl a tak jsem měl jeho bezvadné tělo v náručí jako princeznu. spokojeně mi Pochrupkoval na rameni.,, s čím?" šeptnu, abych nezbudil Erena. Asi byl unavený... Přeci jen, v noci  nespal a těch pár hodin co spal v obyváku na mě mu nemohlo stačit. Na děti potřebuje energii.

Byl tak pohodlný. Líp jsem se uvelebil a na chvíli zavřel oči. Jenže z jedné chvíle se stalo několik, a zanedlouho jsem spal. Několik dní nevyspání si vyžádalo svou daň, a já vytuhnul v Leviho náručí.
Vzbudilo mě až nějaké mumlaní. Nespokojeně jsem nakrčil obočí a chtěl ještě zaspat, jenže dva hlasy mi do docela znemožňovaly. Těžce jsem rozlepil víčka, a pohled mi padl na kluka, Haru myslím. Právě o něčem s Levim diskutovali, když jsem se pohnul.
,,Kolik je hodin?" zívnul jsem si a ignoroval fakt, že je tam někdo s námi. Stejně, tady tenhle kluk už to věděl.
Líp jsem se zavrtal do Leviho ramene a poslouchal o čem se baví. Haru zněl trochu vydeptaně, nejspíš si došel pro radu. Bylo zvláštní, že někdo na pohled chladný jako můj přítel, si dokázal získat i dětské srdce.

Bavili jsme se o něčem když v tom se probral Eren. Pousmál jsem se a pohladil ho ve vláskách.,, kolem desáté" zamumlám.
Pak už ale zpět přesunu svojí pozornost na Harua...
Do půl hodinky byl pryč, já jsem si  povzdychl a hodil sebou do spacáku.Erena v polospánku jsem  povalil pod sebe a přivlastnil si jeho rty, Prsty jsem opět pronikl pod jeho oblečení. Vypadalo to roztomilé. Ve všem mi vycházel vstříc... Nechal se.
Z polospánku mi zřídka oplácel polibky ale moc mi to navadilo.
Nakonec jsem se rty přesunul k jeho krku, kde jsem mu vytvářel fialové flíčky.
,, noták... Příšero" zamumlám a pohladím jeho tvář.
Oči měl zavřené a jen něco spokojeně mumlal.
,, vzbuď se... Víš jak je nezdravé jíst jenom jednou denně? Společně umřem hlady" Povzdychnu si a začnu mu pusinkovat tvářičky.
Byl k sežrání...
Ušklíbl jsem se a lehce ho kousnul do líčka.

Souzeni (ereri)Kde žijí příběhy. Začni objevovat