Souzeni (ereri)

57. KAPITOLA

Eren
Levi

,,Erene! Nemohl jsem se dozvonit! R-rád bych tě pozval na tu s-slibovanou večeři..p-pokud by jsi chtěl.." zakoktal se Alex, a naprosto ignoroval Leviho.
Překvapil mě, ale teď jsem měl na práci jiné věci. ,,Dáš mi minutku? Musím si něco zařídit." postavil jsem Leviho opatrně na zem, a zatímco jsem ho přidržoval, odemkl jsem dveře. Levi pracně došel do chodby, kde jsem mu pomohl vyzout se, a následně jsem ho doprovodil do ložnice. Posadil jsem ho na postel, a usmál se na něj.
,,I ty prosím chvíli počkej."
Vyšel jsem na chodbu a přivřel dveře. Na Alexe jsem se otočil trochu namračeně.
,,Minule jsem ti řekl že to nemá cenu."
Alex udělal psí oči. ,,Myslel jsem že to byl jen v-vtip..takže je t-tohle konec?"
Prohrábl jsem si vlasy a zhluboka vydechl. ,,Promiň. Já..nejsme spolu. Potřebuju si srovnat pár věcí, a jsem jediný kdo mu zbyl."
Alex povadl ještě víc, ale pak skoro neslyšně zašeptal. ,,Můžu..ještě naposledy?"
Moc dobře jsem věděl co myslí. ,,Naposledy." kývl jsem. Věděl jsem, že pokud takhle uspokojím jeho touhu, už nás nebude pronásledovat.
Chytil se toho okamžitě. Ani jsem nestačil nic dalšího říct, když své rty přitiskl jemně na ty mé. Nepohnul se, nic nezkoušel, jen se loučil. Za pár vteřin se odtáhl, a usmál se. Pochopil, že tady neuspěje.
Byl jsem rád že neztropil scénu. Vrátil jsem se zpět do bytu, a šel rovnou do ložnice za Levim.
,,Jak se cítíš?" zeptal jsem se jemně. Tvářil se všelijak, skoro ublíženě. ,,Co jsi mi chtěl říct?"

Čekal jsem na něj na posteli, neměl jsem vůbec dobrý pocit. Z chodby se ozývaly hlasy, ale já jim nerozuměl. Ale pak jsem uslyšel tu větu...můžu ještě na posledy?
Co jako, jestli může naposledy?
Zvědavost mi nedala a musel jsem vstát a vykouknout ze dveří ložnice. Malou škvírkou přivřených dveří jsem viděl něco, co mi srdce rozdrtilo na prah.
Tak já ho chci někam pozvat a on se tam líbá s nějakým koktavým debilem. Smutně jsem si zalezl zpátky do jeho postele. Chtěl začít od znova doopravdy? nebo to byla jen výmluva, aby jsem se ho nedotýkál a on se mohl chovat chladněji.
Vrátil se, ublíženě ale i celkem naštvaně jsem na něj koukal, cítil jsem se být povedený.
,, rozmyslel jsem si to.... " odpověděl jsem mu na otázku, chtěl jsem se ho zeptat na to stejné s čím přišel ten hnusný hnědovlasý pablb...měl jsem ho sto chutí jít tám někde ven na ulici najít a uškrtit ho.
,, a jdi si umýt tu pusu" Zavrčím nakonec podrážděně.
,, Erene... Nechápu to, nikdy jsem neměl přítele a vztah jako takový.
Nebyl jsem v životě na rande a tak. Nemůžeš ode mě chtít jen tak z ničeho nic abychom začali nanovo....odznova. Z minuty na minutu ses mi úplně odcizil a choval se ke mě chladně.... Zbytečně se mě nedotýkál."
Mumlam.,, chápu že chceš.." normální" vztah. Ale... Chci abys věděl že mi tím tak akorát ubližuješ. Jestli ti vadí že jsme nebyli ani jednou někdo spolu... Jakože venku, na rande, někde na večeři klidně tě tam vezmu.
Můžeme si jen tak povídat, poznávat se na vzájem, ale rozhodně nechci začínat úplně od začátku, kdy se na tebe bojim sáhnout protože nevím co vše mi dovolíš.... Přitom si dobře pamatuji jak jsi mi říkal že mi patříš a že můžu všechno.... Je to hrozně matoucí"
Stěžoval jsem si a říkal mu své myšlenky. Bolela mě z toho hlava a já to prostě potřeboval ventilovat.
Chtěl jsem, aby věděl co za vnitřní bolest teď prožívám.

Zaraženě jsem se na něj podíval, než jsem vstal.
,,Alex nám už dá pokoj. Nestojím o nějaké romantické večeře, kino nebo tak. Chci tě poznat. Je to sedm let. Dospěli jsme. Už nejsme děti.
Nevadí mi tvůj dotyk, cokoliv, jenže teď nejsi ve stavu, kdybych tě mohl obejmout. Už jenom když jsem tě nesl co nejopatrněji, celý jsi ztuhnul a snažil se tak být celou cestu. Bylo ti to nepříjemné, bolelo tě to.
Chci nový začátek, kdy se nebudu muset bát že někam zmizíš, nebo se ti něco stane. Chci začít znova - obnovit to, co jsme ztratili. Chápeš že jsme si skoro cizí? Potkáme se po tak dlouhé době, vyspíme se spolu.. Vždyť jsem tě ani nepoznal." mluvil jsem tiše. Bylo to těžké, obzvlášť když mi řekl jak to cítí.
,,Já..mám tě v hlavě zarytého jako kluka, ne muže. Potřebuju jen čas. Jdu si na tvé přání umýt pusu abych se ti nehnusil. Měl by jsi spát, mezitím zkontaktuju sestru." s těmi slovy jsem odešel.