Souzeni (ereri)

62.KAPITOLA

Eren
Levi

Nadskočil jsem leknutím když mě zničehonic objal. Naštěstí jsem nedržel žádný nůž.
,,Lekl jsem se." zamručel jsem, ale zůstal stát tak, abych mohl zůstat v jeho náručí. ,,Něco naprosto výživného, co pomůže tvému zdraví. Přesně jak říkal doktor, dřív než jsi ho skoro prohodil oknem." zasmál jsem se tiše. O nohy se mi otřelo chlupaté tělíčko, Garfield nejspíš ucítil vůní jídla a začal loudit.
,,Teď jsme opravdu jako rodina."
Bylo to tak. Naše společné soužití se začalo dostávat do nějakých zajetých kolejí, zatímco Levi trávil víc času doma, já jsem hledal občasné brigády abych se mohl starat. Občas tu s ním zůstávala Hange, která sice pořád bydlela s Erwinem, ale s Levim obnovila své přátelství.
Dozvěděl jsem se několik věcí o jeho životě ve vězení, ale opravdu jen velmi málo. Bylo to jakoby chtěl zapomenout na to co se stalo.
,,Pustíš mě prosím? Musím odehnat jedno zrzavé a nenasytné kotě, a jednoho velice přítulného přítele."

Slovo rodina se mi líbilo, nikdy jsem ho jen tak neslyšel, nikdy jsem doopravdickou rodinu neměl, jak jsem teď před chvílí zjistil. Za celý život mi rodinu tvořil jen Sulfus. Jsem za Erena hrozně rád...a i za Garfielda.
Víc jsem se k němu přitulil.,, jistě.. Teď mě ještě odeženeš, ale večer už ne" ušklíbl jsem se a pustil ho, do náručí jsem si vzal Garfielda, který se nám lísal k nohám a dřív než jsem opustil kuchyň jsem Erena plácl přes zadek,jako nějaky puberťák.
Vypařil jsem se do obýváku na gauč. Zrzavé stvoření jsem si položil na hruď a začal ho hladit.
Celým bytem dobře vonělo něco  co taky i určitě dobře bude chutnat. Měl jsem hlad.

Trochu jsem se napnul pod jeho slovy. Chyběl mi, a to dost.
,,Sakra Levi." tiše jsem zaúpěl, když mě při odchodu plesknul. Byla to jasná provokace. Začal jsem se soustředit na svůj úkol, a za chvíli už jsem servíroval teplé jídlo na stůl. Garfield dostal taky kousek, jinak by nedal pokoj. Mezi jídlem jsem se jen tak mimochodem zeptal.
,,Těšíš se na zítra?" kývl jsem směrem k jeho rukám. Zítra mu měli sundávat obvazy, a konečně odkrýt kůži. Párkrát jsem sledoval Hange, na jeho dlaních byly růžové jizvy, které už nikdy nezmizí. Stejně jako na jeho těle. Líbily se mi.

Jako vždy bylo jeho jídlo výborné. Přikývl jsem, když se zeptal na ruky.
Už mě ty obvazy unavovaly.
Alespoň zakrývaly jízvy co jsem měl... jediné plus.
Eren se k nim nijak nevyjadřoval. Děsila mě představa, že bych se mu nelíbil.
Ale tohle není věc kterou bych mohl ovlivnit.
Maximálně bych na ty největší jízvy mohl hodit tetování, ale to je tak vše. Jízva zůstane viditelná.

Dojedl jsem a talíř odnesl do dřezu.,, aspoň ti budu moct pomáhat třeba v domácnosti... Ať neděláš vše.
Taky bych se měl ozvat do práce, na účtě mám celkem hodně, ale to máme na cestování.
Nepřeji si abys teď platil všechno ze svého, cítím se pak špatně.... "
Koukám do dřezu na špinavé nádobí... Chci mu pomáhat. Kouknu na své obvázané ruce... Ale zranění mi to ZATÍM nedovolí.

Objal jsem ho a do vlasů mu vtiskl malý polibek.
,,Nemáš proč se tak cítit. Je to moje vůle, chci se o tebe starat, chci o tebe pečovat. Cestovat s tebou." vzal jsem jeho ruce do svých, a pohladil je bříškem palců. ,,Teď odpočívej, dokud můžeš."
Začal jsem umývat nádobí a uklízet nepořádek. Ten Levi nesnesl, když ještě musel ležet, schytal jsem to botou.

Vrátil jsem se do obyváku, kde jsem si zapl televizi. Nic zajmavého tam nějaká hrálo, nic mě nenadchlo, ani po tom co jsem projel všechny programy. Nakonec jsem tam tedy nechal běžet nějakou klasiku.
Natáhnul jsem se a zavřel oči.
Toho pocitu se nezbavím...to já bych o něj měl pečovat, ne naopak.