Souzeni (ereri)

9.KAPITOLA

Eren
Levi

3.DEN 1. DEN DĚTI

,,Takže první hra bude čistě o běhu. Musíte od startovní čáry, až támhle k tomu stromu. Popadnete papírek a vrátíte se zpátky. Žádné zdržování, vyměny, vybírání. Chňapnu a běžím." obeznámil jsem náš tým. ,,My s vámi tentokrát nepůjdeme, ať je vyrovnané skóre. Tak jdeme." zvedl jsem se, když jsem si všiml že se začínají ostatní rovnat do řad a Erwin zvedá megafon. Vyhledal jsem pohledem Leviho - stál se založenýma rukama a tvářil se nijak. Děti kolem něj běhaly a smály se, naprosto nic si nedělaly z jeho chladné masky. Z myšlenek mě však vytrhnul hlas Mikasy.
,,Co na něm vidíš? Je to jen arogantní skrček."

Hange vysvětlovala hru... Naštěstí ji nehráli i vedoucí tákže jsem ji ignoroval, jednoduše jsem byl myšlenkama mimo.
Tedy do doby než za mnou přišla ta malá holčička, doopravdy byla nejmladší měla z bídou 7,nevím co tu dělá.
,, Levi... Poběžíš se mnou?" zeptá se mě smutně... O co jí jde? Protočil jsem očima a dřepl si k ní.nahodil úsměv aby se mě nebála a spustil.
,, rád bych s tebou běžel ale my vedoucí to máme zakázané.... Určitě to zvládneš" snažil jsem se ji povzbudit ikdyž jsem nechápal co je na oběhnuti stromů a donesení lístečku těžké.... Pff... Děti jsou nepochopitelná stvoření.

Hra začala.... Já jsem si sedl opodál do trávy a sledoval děti jak běhají sem a tam. Každý má v ruce jiný barevný papírek.
,, ty Hange? K čemu jsou ty papírky? Co je cílem té hry?"
Zeptal jsem se jí zvědavě ale nijak  mi to nevysvětlila... Tedy já to nepochopil. Nechápu jak jí rozumí děti když jim něco vysvětluje... Já byl ještě víc zmatený.
Povzdychl jsem si a snažil se upoutat Erenovu pozornost.
Když jsem si byl jistý že mě zaznamenal, poklepal jsem na místo vedle sebe.
Věřím že se Mikasa to divoké stádo uřvaných dětí dokáže na chvilu postarat sama.

Zavrtěl jsem hlavou a kývl směr Mikasa. Musel jsem teď být se svým týmem. Naznačil jsem slovo táborák a ukázal na stan.
Zrovna vítězně doběhlo další dítko a začalo na mě něco vykládat, nadšeně mávalo papírem. Usmál jsem se na něj a začal hlasitě povzbuzovat svůj tým.

Cíl byl jasný - co nejvíc je unavit. A povedlo se. Děti byly tak vyběhané, že se vrhly na jídlo a unaveně si sedly k ohni. Vyhledal jsem Leviho a zezadu za ním přišel, abych mu mohl šepnout do ucha.
,,Tak jdeme."

Povzdychl jsem si ale nakonec jsem přikývl že chápu.
Hra skončila a děti byly propuštěny na večeři.
Po jídle byl táborák.
Sedl jsem si a doufál že se konečně dozvím co bylo cílem hry... Prostě běhat tam a zpátky s papírkáma v ruce není normální. Taky mě trochu zajmalo jak vypadá takový ten správný táborák u ohně a s písničkáma.
Jenže se oběvil Eren s tím že jdeme.
Zvedl jsem se a šel za nim, samozdřejmě jsem si všiml vraždivého pohledu od Mikasy.,, a já už se těšil, že se dozvím cíl té hry, co hráli" Uchechtl jsem se.
Společně jsme za šera kráčeli směr stan.

,,Nečerti se. Na co máš mě?" strčil jsem si ruce do kapes od mikiny. Začínalo být chladno. ,,Šlo o zařazení. Celý tábor se budou konat hry, kdy se týmy budou posunovat v pořadí o první místo. Ty papírky měly body podle barev. Však počkej, budeme je počítat jen co půjdou spát." zastavil jsem se před stanem. ,,Co jsi mi chtěl tak důležitého? Nemůžu tam nechat Mikasu samotnou."
Začaly se ozývat tóny kytary a tichá melodie. Začali zpívat, možná přijdou i hry.
,,O poledním klidu, i kdykoliv jindy, ale jinak se musím věnovat svému týmu. Taky by jsi měl." jemně jsem se usmál.

,, co jsem potřeboval? Eh.. Vysvětlit tu hru, bylo mi divné že jen tak běhají tam a zpátky. A Hange mi to není schopná normálně vysvětlit" zamumlám.
Když se tichem rozezní melodie kytary naskočí mi husina.... Kdy jsem hrál naposled na kytaru? Před pěti lety? Poslední rok na základce?nevim...ale bylo to už dávno.,,taky jsem hrával....i zpíval  " Uchechtl jsem se. Ani nevím jsetli to stále umím, ale nechce se mi to zjišťovat
Když zmíní kdy má čas ušklíbnu se.,, kdykoliv??" chytnu ho za slovo.

,,Aha..tak půjdeme zpátky." trochu zklamaně jsem se otočil zpět k ohni. Ale pak se rozhodnu odpovědět na jeho otázku.
,,Úplně kdykoliv. Když zrovna nebudu se svým týmem." zdůraznil jsem.

,, co tak sklamaně?" Uchechtl jsem se ,, klidně si můžem povídat.... Ale celkem mě zajmá jak vypadá takový táborak.. Nikdy jsem na žádném nebyl"zampřemýšlím, viděl jsem to tak maximálně v Telce.
,, fajn, příjdu za tebou v noci, po poradě se přitulit... ale teď už pojď." dělal jsem si z něj srandu, kdybych mu to řekl vážně nejspíš by mě poslal dopryč.
Usmál jsem se a rozběhl se k tábořišti.,,na co čekáš příšero?"

,,Nechávám ti náskok Skřete."zasmál jsem se nazpět, ale nijak nezrychlil.
Ty narážky - byl jsem zmatený. Dával mi signály? Chtěl něco? Využíval toho že jsem se nevyznal sám v sobě? Sledoval jsem jak jeho chladnou tvář osvětluje světlo ohně. Vypadal skoro něžně, jakoby neuměl ani vytvořit tu nenávistnou grimasu.
Došel jsem zpět k Mikase a beze slova si sednul. Děti se hned srotily a vyprávěly mi co se zpívalo a kdo do písničky zasadil sprosté slovo. Alespoň oni mi pomohli vytlačit chvíli Leviho z hlavy.

Erwin mě okamžitě zaznamenal, ďábelský se usmál a mířil si to i s kytarou ke mně.
Jsme kamarádi už od základky tákže moc dobře ví že jsem hrál a že na tenhle hudební nástroj zahrají jakoukoliv píseň, znal jsem jich opravdu ale opravdu mnoho. Teď si ale vzpomenu maximálně tak na dvě. Nechtěl jsem hrát ale to Erwin s Hange nechápali.... Chtěli abych se k tomu vrátil.
,,notak Levi" koukl na mě ale když si všiml toho ledového pohledu kterým jsem na něj vzhlížel, otočil se na děti.
,, kdo chce aby nám Levi zahrál ať se přihlásí"
První ruka patřila Hange která ještě k tomu začala skandovat mé jméno.
Po chvilce už skandovali všechny děti a i někteří vedoucí.
Podíval jsem se směr Eren abych věděl jestli je taky jeden z těch zrádců.
Něco jsem zanadával a převzal si kytaru.
Z nechutí jsem si sedl na místo kde seděl předtím Erwin. Takhle jsem měl výhled úplně na všechny i na Erena.
,, tak... Co mám zahrát?" zeptal jsem se, párkrát jsem prsty přejel přes struny abych oživil svojí paměť.

Moc jsem nevnímal okolí, jen jsem zíral do plamenů, a ztrácel se ve svých myšlenkách. Když v tom se ozvalo Leviho jméno, a za pár vteřin hučelo ze všech stran. Zvedl jsem pohled a uviděl, jak Levi třímá kytaru a dívá se na mě.
Ten pocit tu byl zase - jakoby se mi oheň rozléval v žilách. Sledoval jsem, jak se jeho dlouhé ladné prsty dotýkají něžně strun, s jakou něžností se je hladí, a v tu chvíli jsem to zatoužil být já, koho by tak laskal.
Radši jsem schoval obličej do dlaní. Děti už se utišily, bylo slyšet jen tlumené šeptání a zvuk praskajícího dřeva, když v tom se rozezněla nezná melodie.

Začal jsem hrát píseň "so ist es immer"
Do toho jsem potichu zpíval.
Jop, umím hodně jazyků.
Byla to moje nejoblíbenější píseň, znal jsem ji na zpaměť a taky jsem na ni nikdy nemohl zapentout.
Po dlouhé době jsem se zas cítil dobře.
Přivřel jsem oči a užívál si tu melodií co jsem vytvářel pomocí kytary.
Po skončení písně jsem byl obdařen velikým potleskem.
Nakonec jsem jim tam zahrál další tři písně.

,, byl jsi skvělý" šeptne mi Erwin do ucha když mu vracím kytaru, jen potichu poděkuji a odejdu...slyším jak Erwin hlásí poslední dvě písně a pak spát. Musel jsem na chvíli pryč, musel jsem přemýšlet.
Proč jsem vlastně přestal hrát, když je to něco bez čeho nemůžu žít? Jako by mi kus sebe chybělo
kráčel jsem si to pomalu tmou ke stanu. obklopen zimou... Aspoň si pak můžu na poradadu vzít mikinu.
Ale nemyslím si že to bude brzy.... Než ty spratky uklidí do chatek, zabere minimálně hodinu... A u toho já být nemusím.