Souzeni (ereri)

51.KAPITOLA

Eren
Levi

Ten večer jsem ležel v posteli a svíral telefon. Osvětloval mi tvář, zatímco jsem nad ním kroužil prsty. Musel jsem jednoho z nich odstřihnout, ale koho? Kluka kterého nemiluju ale mám v něm jistotu, nebo člověka, nad kterým přemýšlím noc co noc, ale nevím zda to má budoucnost?
,,Kéž by jsi tady byl." vydechnul jsem a mobil položil. Zvedl jsem se z postele a došel do skříně, kde jsem si vzal Leviho mikinu. Tu, jako jedinou mi nechal. Oblékl jsem si ji na sebe a vyšel na balkón. Hvězdy svítily tak nádherně a jasně jako tenkrát v lesích.
První kapka dopadla, a za ní další. Nedovolil jsem si ani jednou vzlyknout.

Celý večer jsem se převaloval a nemohl zahmouřit oči. Zítra se za ním zkusim stavit. Ale co když... Ne nemysli hned negativně, negativních myšlenek už bylo dost.
Jsi na svobodě... Na účtě stále pár milionů a našel jsi Erena.
Kotě jsem drbkal za oušky, spokojeně vrnělo.

Nastalo ráno, Slunce si to tančilo na obloze a já s kruhy pod červenýma očima kráčel do koupelny spáchat ranní hygienu.
Dnes je neděle. Tákže do práce jdu až zítra-ano, pracuji, ikdyž bylo pěkně těžké najít práci, když mám napsané že jsem někoho zabil.
Rozhodl jsem se, že Po snídani za nim zajdu. A modlil jsem se ke všem svatým titánum, aby mě nevyhodil.
Kotěti jsem dál nějaké granulky a sobě uklohnil rohlík.
Byt jsem opustil kolem desáté. Vůbec, ale vůbec jsem si nebyl jistý tím co dělám, Přesto jsem ale dál kráčel k jeho bytu.

Zrovna jsem snídal pěkně chudou snídani, když se ozval zvonek. Srdce mi prudce zabušilo, mohl to být Levi. Rychle jsem polkl sousto a doběhl ke dveřím, které jsem prudce rozrazil. Ale byl to jen můj nápadník, Alex. Nic mezi námi nebylo, jen jedna večeře a pár polibků.
,,Ahoj, co potřebuješ?" nesnažil jsem se do svého hlasu dát ani kapku zájmu. Alex nérvozně uhnul pohledem a přešlápnul na místě. Vždycky mu všechno trvalo, ne jako Levimu který jednal na rovinu. Srdce mě zabolelo, čekal jsem že se ukáže. Zase jsem byl naivní.
,,N-no..rád bych tě někam pozval pokud budeš chtít..teda.. Pokud nechceš tak nemusíme, zajdeme si jako přátelé. Teda ne že bych tě chtěl jako kamaráda, chtěl bych tě... Ne, tak jsem to nemyslel.."
Tohle mě štvalo. Neměl jsem náladu na nějaké koktání. ,,Alexi. Zmlkni. Mám k tobě být upřímný? Chci tohle skončit, nemáme budoucnost. Neustále jsem na někoho čekal, miloval ho celou tu dobu.. A támhle stojí. Co že ses uráčil přijít?" opřel jsem se ramenem o futro dveří a probodl pohledem Leviho který stál na konci chodby. Alex následoval můj pohled, ale jen co Leviho zahlédnul, div nevypísknul. Musel jsem se ušklíbnout, kdysi bývaly doby kdy jsem měl z jeho pohledu také strach.
Byl jsem na Alexe chladný, ale tak jedině jsem se ho mohl zbavit. Byla to chyba ze zoufalství. Celé ty roky jsem myslel jen na Leviho, a se všemi ho srovnával. Nikdo ho nemohl nahradit.

Došel jsem tam, ale před Erenovým bytem jsem se zastavil. Stál u nich nějaký vysoký hnědovlasý hezoun... A zval MÉHO Erena někam, nevím kam.
Už dlouho jsem nežárlil, ale táhla situace se mi vůbec nelíbila, měl jsem štěstí že jsem se rozhodl přijít tak brzy. Bůh ví jestli by mu to Eren neodkýval. Když si mě Eren všimnul, pousmál jsem se, ale toho dlouhána sjel vražedným pohledem. Nenáviděl jsem ho, a to jej vidím poprvé.
,, přišel jsem navštívit někoho, kdo patří jenom mně. A já se nerad dělím" zavrčel jsem, zatímco jsem se rozešel po chodbě směr ti dva.
Nehodlal jsem koktat a žvatlat stejně jako tenhle cápek. Jednoduše jsem příšel k Erenovi a postavil se vedle něj.,, copak jsi ho neslýšel? Chce to s tebou skončit. Kša, kša..." Odehnával jsem ho rukou, jako nějakou drůbež.
Co je moje, to je moje a já se nedělím.
Hnědovlasý dlouhán se nespokojeně zamračil, a už chtěl něco říct, ale já ho umlčel.,, pšššt, ne, nic neříkej. Já vím že je Eren moc krásný a že se ho nechceš vzdát jen tak lehce. Chceš ho pozvat na večeři, Strávit s ním noc. Mít budoucnost a tak. Ale pochop... Je můj! " to poslední jsem majetnícky zavrčel.
Popostrčil jsem Erena do bytu a zavřel za námi dveře... Spokojeně jsem vydechl. Nikdo mi nic bude brát Erena!

Už při jeho kša mi začaly cukat koutky, ale jakmile zabouchl dveře, začal jsem se smát. Jenže už to nebyl dětský smích plný radosti.
,,Tak tvůj?" přešel jsem k němu blíž. Byl menší než jsem si pamatoval. Nebo já vyšší. Nahnul jsem se k němu, až mi pár pramenů spadlo do obličeje. Do nosu mi vnikla jeho vůně, bylo těžké vedle něj jen dýchat.
,,Levi.." natisknul jsem ho na dveře a nasál jeho vůni. Rty jsem se letmo otřel o jeho krk, a málem zaúpěl. Tam jsem ho tolikrát líbal a značil si ho. Tolikrát jsem ho opečovával. Zkusmo jsem letmo rty přejel přes jeho tepnu, až na malé místečko pod uchem.
,,Levi." zavrčel jsem jeho jméno znovu. Byl tady.
A já byl jako zvíře co chytlo svou kořist.

Najednou jsem se ocitl nalepený na dveřích. Vzhlížel jsem k němu. Vyrostl, zmužněl, zesílil... Vypadal krapet jinak.
Hlavu jsem mírně naklonil na stranu, vypadal jako by si mě první očmuchával, zkoušel co smí, či nesmí. Oběvoval něco co před lety Stratil.
Ruce jsem mu položil na hruď,, změnil ses" zamumlám, když ucítim jeho pevné, vypracované tělo. Rozhodně už to nebyl ten devatenáctiletý kluk.,, ale voníš furt stejně krásně" dodám. Jednoduše si ho bez ostychu za tryčko přitáhnu do naléhavého polibku.

Okamžitě jsem mu podlehnul. Na nic nebyl čas, na žádné otázky, na slušnosti. Jen co se naše rty dotkly, vybouchl ve mě oheň emocí. Dravě jsem se mu vecpal jazykem do úst, a objevoval ho, zas a znova. Přimáčkl jsem ho ještě blíž, na stěnu, na sebe. Potřeboval jsem cítit jeho tělo, doteky, všechno. Hravě jsem mu zkousnul spodní ret, a rukama se dostal až k lemu jeho trička.
,,Zatímco ty jsi pořád stejný."

,, to byl kompliment?" musel jsem se ušklíbnout, ale pak jsem se na něj pobaveně koukl.
Jeho prsty jsem ucítil na svém tričku..a své tělo ještě víc na stěně. Tak to teda ne, vůbec se mi nelíbilo být přimáčklý na stěnu.
Jednoduše jsem nás Přetočil.
Kolenem se vklínil mezi jeho nohy. A ruce mu přimáčkl vedle hlavy, těma svýma. propletl jsem si s ním prsty a koukal na něj s jiskřičkama v očích.
,, kde máš ložnici? " zeptal jsem se ho. I po tolika letech zrudl jak jahoda.... Tohle mi chybělo... On mi chyběl... Strašně moc.

,,To předtím byla urážka?" zamručel jsem a ušklíbnul se. Sledoval jsem jeho obličej, byl jiný. Trochu jsem se zamračil a vymanil jednu ruku z jeho sevření.
,,Levi.." pohladil jsem ho po tváři. Jeho oči byly ještě temnější, rysy chladnější. ,,Je mi to líto."
Políbil jsem ho znova, tentokrát něžně. ,,Hned za tebou." šeptl jsem a nestydatě se rukou dostal pod jeho tričko. Okamžitě jsem dlaň rozprostřel po jeho kůži, užíval si její hebkost. Než jsem narazil na jizvu. Tohle mě zaskočilo, dřív ji tam nemíval. Co za ty roky dělal? . Ale teď jsem na to nechtěl myslet.

,, mně je to taky líto". Když mi vzdělil, kde je ložnice pousmál jsem se a popadl ho. Nebyl těžký i přes to že celkem dost povyrostl.
Jednoduše jsem ho Donesl do ložnice a hodil ho do měkkých přikrývek
,, jsi nějaký zaražený... Co tě vyvedlo z míry?" svlékl jsem si tričko a tím mu odhalil vrchní část těla. Viděl jsem jak se zaseknul když se prsty otřel o tu jízvu... Jízvu jeho jména. Ano doopravdy jsem měl na boku bělostné písmenka co skládali jeho jméno.
,, raději se ani neptej" zamumlám a nakloním se nad něj na čtyřech, tak že ho pod sebou uvězním.
,, co si tak pamatuji, taky jsem ti něco nechal" rukou jsem mu zajel ke krku, prsty jsem lehce lehce odstrčil pár delších pramínků vlásků a odhalil jsem tak jízvy po mých zubech. Nechával si vlasy narůst. Aby mohl jízvu skrýt?