Souzeni (ereri)

28. KAPITILA

6.DEN 4.DEN DĚTI

Levi
Eren

,, proč je tak tvrdohlavý a lehkomyslný? " zanadávám a otočím se na Erwina. Obdařim ho chladným pohledem.,, díky tobě se teď o svého hejkala bojim.... Les budé plný bláta a mokrého dřeva co klouže.jdu ho zastavit."
Zavrčím a vstanu.
,, jinak kluci, ne poslouchejte ho, deka byla fajn, teď si to musel vymyslet, protože předtím si nestěžoval" i s deštníkem jsem vyběhl ven a nechal za sebou totálně rudé kluky a přiblble usmívajíse ho Erwina.
,, Erene" odchytl jsem ho kousek od srubu. Měl jsem co dělat aby mi to neujelo na rozmočené zemi.
,,jít teď do lesa, je jako jít vstříc smrti" zamumlám a dojdu až k němu. Z pod kapuce mu vykukovaly malinké copánky... Působilo to roztomilé. Jemně jsem mu jeden chytl a lehce zatahal.mohl to brát jako provokaci každopádně já se na něj usmál s žádnýma úchylnýma postranníma myšlenkama,, sluší ti "  šeptnu.

,,Sebevražda bylo jít s tebou do vztahu." zasmál jsem se a naznačil bolestnou grimasu. ,,Asi si dlouho nesednu."
Vzal jsem jeho dlaň do své a přejel přes ni palcem. Dojímalo mě, jaký o mé měl strach.
,,Neboj se. Hlavně nechoď za mnou. Za chvíli budu tady, tu stezku znám nazpaměť." zkontroloval jsem, jestli jsme z dohledu chatek, a políbil ho. Sladká chuť jeho rtů se mísila s kapkami deště, ale to mi nezabránilo krást si jeho ústa dál.
,,Slibuju že se mi nic nestane."

Co je moc, to je moc. A tenhle člověk je blázen.... Tedy, můj blázen. Hned co jsme se odpojili z polibku,
jsem ho pevně chytil a přehodil si ho jako pytel brambor přes rameno.,, nikam nejdeš....nechci tě najít někde na zemi v blátě zraněného"
Mluvil jsem pevným hlasem.
Odkráčel jsem si to i s ním zpátky do srubu. Hned jak nás viděl Ervim musel se začít smát.
Kluci z mého týmu začali pískat do údivu.
A zbytek nechápal, nebo mu to bylo jedno.
Došel jsem k Erwinovi a hodil po něm nevraždivý pohled.
,,jsi hrozný chlap...." ten si jenom odfrkl a udělal pohled který jasně říkal, že to o sobě ví.
Ale.... Málem mi zabil přítele. Poslal ho do lesa v dešti....
Sedl jsem si na židli a Erena si posadil na klín.

,,Levi! Pusť mě!" vyhrknul jsem,ale vůbec mě neposlouchal. Chudák byl celý mokrý od mé pláštěnky, měl jsem chuť mu vlepit zezadu po té jeho až moc starostlivé hlavě.
,,Jsi hrozný." zasyčel jsem, ale on mě dal ignoroval. Jen si mě dal na klín. Nezbylo mi nic jiného, než si sundat pláštěnku, založit ruce na hrudi, a hrát uraženého. Jenže pak mě něco napadlo. 
,,Holky! LLEVI BY CHTĚL TAKY COPÁNKY!" zakřičel jsem na svou skupinku. Jen co to děvčátka uslyšely, v očích se jim objevila stejně šílená jiskra jakou měla Hange.
,,Máš to spočítané." chladně jsem se otočil Levimu a trochu se posunul na jeho klíně. ,,Když už, tak mě drž pořádně. Nebudu se pořád dostávat nahoru a dolů.." zbytek věty se mi vytratil, jelikož mi došlo, co za dvojsmysl jsem vypustil z úst. ,,Mlč. Prosím." otočil jsem se na druhou stranu od jeho pronikavých očí.
Nejradši bych teď vlepil sobě.

Přiklusaly ke mě holky z jeho týmu a bez zeptání, či nějakého rozmyslu mi začaly česat a zepletat vlasy.
Kluci z týmu na nás jen čučeli a prohlíželi si nás.
Erwin jim něco po chvilce začal vyprávět, nějakou "mega hustou" historku, co se mu stalo před pár lety na táboře.
Když v tom Eren řekl to co řekl.
Jen jsem se potichu začal chechtat.,, jistě zlato...mlčim jako hrob"
Noooo... Snad nemusím popisovat výrazy lidí o kolo.

Po chvilce jsem už měl na hlavě milion malých copánků a bylo čas na oběd.,, tak děcka, pouklízejte tu,po obědě bude odpolední klid ale to neznamená že ho nemůžete strávit tady... Následně se tady  domluvíme na nějakých společných hrách"

Vypadal tak roztomile vtipně, když mu jindy jeho skoro vojenský účes holčičky upravily. Musel jsem se začít trochu pochechtávat.
,,Pustíš mě, nebo tě mám krmit?" zeptal jsem se Leviho, jelikož moc nevypadal že by se mě chtěl zbavit. Děti už se rozprchly do všech koutů srubu, a ty, co předtím byly v chatkách, po nás divně pokukovaly.

Protočil jsem očíma a lehce ho nenápadně líbnul na krk. Následně jsem ho pustil.,, ještě chvíli bych tě držel a ta obluda by mě pak sežrala za živa" zamumlám.... Všiml jsem si jak mě Mikasa propaluje nenávistným pohledem. Asi se ji to moc nelíbilo Erena vidět na mém klíně.

,,Levi." syknul jsem. Všechny polibky na má citlivá místa, nebylo dobré provozovat na veřejnosti.
Slezl jsem z jeho klína, a šel si sednout k Mikase. Pořád nemluvila, ale věděl jsem, že poslouchá.
Po obědě se děti dostaly do svých chatek v pořádku, bez úrazů. Chtěl jsem jít taky, jenže Erwin potřeboval změnit plán. Museli jsme chvíli počkat, protože Historia šla ještě donést jídlo Hange. Až po jejím příchodu jsme mohli začít.

Všichni jsme seděli u stolu a čekali až sem nakluše Historia.
Seděl jsem vedle Erena a nenápadně ho pod stolem provokoval rukou.
Jednoduše jsem ho hladil po stehně,no co? Nikdo nás neviděl.
Historia byla do pár minut zpátky, hned zaplula ke své druhé polovčce, jednoduše a bez obtíží sedla na klín Yumir.
Tss... Kopirajti.... Ale tak aspoň víme že s Erenem nejsme zdaleka jediní v páru na tomhle táboře.
Erwin jen protočil očima.,, tak tedy....musíme vymyslet nějaké Hry... Má někdo nějaké návrhy, než řeknu co jsem vymyslel?"

Sedl jsem si vedle Leviho, a chtěl poslouchat co Erwin vymyslel, když mi položil ruku na stehno. Trochu jsem cuknul ale nechal ho - dokud nezajde někam dál, byl jsem klidný.
Na oplátku jsem mu prsty cvrnkl do jednoho copánku.
,,Elfové, víly, příšerky..chybí ti tam princezny které odhánějí prince jen svým chladným pohledem." nevinně jsem se usmál.
Mikasa protočila očima a radši se dívala jinam, zatímco Erwin nás spražil pohledem.
,,Bude polední klid, zalezte si do lesa a cukrujte spolu tam."

,, abych já tebe neposlal do lesa... Do deště a do mokrá, snad se tam někde nutopíš v bahně" vrátil jsem to Erwinovi. Pak jsem se ale pousmál nad tím co řekl Eren.
Bylo mi jasné kam tím míří.

Po tom co jsme vymysleli nějaké hry jako jsou židličkovaná, městečko Palermo a další takové... Jsme měli volno.
,, Erene, Erene... Omlouvám se já to přibrala s sebou do chatky a až pak jsem si uvědomila že je to tvoje" vleze tam jedna holčička z jeho týmu a v ruce cosi svírá. Něviděl jsem co to je.... Každopádně mě to nesmírně zajmalo. Je to to co vyráběl dneska odpoledne?

,,Jé, děkuju. Hledal jsem ho." převzal jsem si od ní věcičku, ale tak aby na ni Levi neviděl, a schoval ji do kapsy.
Na Leviho jsem vypláznul jazyk, a dal se věnoval Erwinovi. Ten nás rozpustil se slovy, že máme dávat pozor na blátě, a v kolik tady máme být, aby jsme přichystali srub na hry.