Souzeni (ereri)

35.KAPITOLA

Eren
Levi

7. DEN. 5.DEN DĚTI

,,Běž si vzít jídlo." sundal jsem děvčátko dolů a to se s úsměvem vrhli do jídelny. Musel jsem se trochu vydýchat, oběhli jsme několik koleček, a na to jsem nebyl úplně stavěný. Opřel jsem si dlaně o kolena a odpočíval, když jsem před srubem zahlédl Leviho s tím klukem. Levi se tvářil dost zajímavě, jako by chtěl něco říct, ale nemohl to dostat přes pusu. Uchechtl jsem se, a přešel blíž. Nahlas, schválně tak aby mě slyšeli předem jsem se ozval.
,,Levi, musím do lesa pro ty sklenice. Kdyžtak řekni Erwinovi kam jsem šel, ať počká s tím tvým výletem." líbnul jsem ho do vlasů a trochu mu je pocuchal. ,,Do poledního klidu buď zpátky můj spanilý princi, čeká nás zaplétání copánků." musel jsem se začít smát jeho výrazu. ,,A Haru..stan je přeci jen lepší." ušklíbnul jsem se a nechal tlemícího se chlapce a zaskočeného Leviho za sebou.
Byl jsem rád že se s ním dal do řeči, přeci jen děti na něj spoléhaly - i když někteří už takové děti nebyli.

Zaplétání copánku? Podruhé už nechciiiii.
,, pa" zamumlám i přes to že už mě nemůže slyšet.
Společně s Haruem jsem se vrátil do srubu.
Erwin zrovna vysvětloval hru...vyfasoval jsem kartičky které jsem rozdal v týmu.,, snažte se, ať vyhrajeme a porazíme tu namyšlenou příšero, co každý rok vyhrává se svým týmem" šeptnu.
Děcka se rozesměji, ale přikývnou na rozuměnou.
Nakonec mi Erwin řekl že pro bonbóny zajdu až po obědě tákže se Erenovi nevrátím do odpoledního klidu.... Posmutněl jsem.
Hned co se Eren vrátil i se sklenicemi se všichni vedoucí přesunuli na své stanoviště a hra mohla začít.

Sedl jsem si na své místečko u potoka a opřel jsem se o strom. Za chvíli mi přiběhla první skupinka. Stopoval jim čas luštění, a napočítal jim body. Byl jsem spravedlivý, musel jsem. I když jsem hnal svůj tým k vítězství, přál jsem to i druhým.
,,Jen tak dál! Ehm..Haru?" zastavil jsem chlapce a vtiskl mu do ruky papírek s vysvětlením morseovy abecedy. ,,Dej to Levimu prosím." Za dobře odvedenou práci jsem mu dal bonbón, který jsem našel u Leviho v kapse. Nejspíš ho tam zapomněl, když dělil děti.

Přicházely ke mě děti a odcházeli z velkým počtem bodů... Taky co je pro takové táborníky těžké na poznání souhvězdí.Jednoduše jsem jim ukázal pár obrázků a oni museli uhádnout jaké to je souhvězdí.
Kdybych tehdy v noci pozorně neposlouchal Erena. Byl bych strácený.

Přiběhl ke mě Haru a předal mi nějaký papír s tím že to je od Erene. Poděkoval jsem a hned se ho zeptal na souhvězdí.
Ikdyž jsem to nedával moc najevo, svému týmu jsem fandil a doufál že se umístíme aspoň na tom druhém místě když už nic lepšího.
Když jsem měl chvíli klid koukl jsem se co to je za papír. Vysvětlivka morseovky? Jako proč? Sice jsem mu říkal že to neumím a nikdy mi to nešlo se to naučit ale... Co má za lubem?

Po dalším týmu jsem napsal šifrovanou zprávu, i pro ostatní vedoucí, aby to nebylo jen na jednu stranu. Dělali jsme to tak i minulý rok, když děti běhaly po celém táboře a my je používali jal takovou spojku.
Morseovku jsme uměli všichni, alespoň v rámci možností. Chtěl jsem Leviho za tábor naučit ještě spousty věcí, jako třeba uzly, značení cest a další šifry.

Další tým to opět zvládl skvěle, za což jsem jim zatleskal a povzbudil je v dalším postupu. Věděl jsem že Mikasa má nějaký bojovější úkol, zatímco u Yumir se vázaly uzly. Historia ukazovala dětem obrázky se stopami zvířat a ony měly uhodnout co ke komu patří. Jean a Connie se spojili, a vymysleli menší opičí dráhu mezi stromy, někdo si přebral lukostřelbu a hlavolamy. Dětem jsem razítkoval kartičky s body, a posílal je dál. Zajímavé, že ty od Mikasy byly nejvíc špinavé. Nejspíš se pováleli v jehličí. Došlo mi pár papírků se zprávami, podle všeho bylo vše v pořádku. Usmál jsem se a papírky si strčil do kapsy, pak se nad nimi rádi zasmějeme

Dostalo se ke mě dalších pár papírků které jsem ve volné chvíli překládal.
,, koniksichtu smrdí nohy?" řekl jsem nahlas přeloženou větu.
Děti které mě slyšeli, protože byly na cestě za mnou se začali smát.
Podivil jsem se.... Koniksicht? Co to je za přezdívku?, ale řekl bych že vím kdo to je.
,, Levi... Máme pro tebe další lístečky, jeden je od Mikasy a druhý od Erena... Prej je nutné abys to četl jen ty"
Přikývl jsem a  přebral si papírky.
Děckam rozdal body a až pak se na ně podíval.
První jsem vzal ten od obludy.
"jestli mu ublížiš, jsi mrtvej!"
Musel jsem se začít smát....donutilo mě to utrhnout kousek čistého papíru a na něj pomocí pomocného papíru napsal jednoduchou odpověď, která se skládala ze dvou slov "jasně obludo"
Poslal jsem to po dítěti a nakonec se podíval co mi posílá Eren.

Schválně jsem ho chtěl trochu zmást, písmena jsem napsal pod sebe a ne vedle.
"Jestli tohle rozluštíš, dostaneš polibek princezno"
Musel jsem se usmát nad představou Leviho, jak luští čárky a tečky. Každé písmeno mu chvíli beztak trvalo najít a přepsat, a i když se zpráva nezdála dlouhá, chvíli to zabralo.
Další tým doběhl, unavený ale s tím že prý Koniksicht smrdí, a taky jeho nohy. Začal jsem se chechtat, nic nebylo lepší než urážka mého soka.

Chvíli jsem to tam luštil, z mosku se mi kouřilo ale vyluštil jsem to, Co má furt s tou princeznou? Já mu dám princeznu, ale....polibek bych si nechal líbit.
Na kus papírku jsem mu odpověděl a poslal to po dětech.
"příšero, čekám na ten polibek"

Hra skončila... Děti dostali do oběda volno a vedoucí na poradě počítali body.A náš tým vyhrál.
Vítězně jsem se na Erena ušklíbl.