Souzeni (ereri)

33.KAPITOLA

Levi
Eren

7. DEN. 5.DEN DĚTI

Ráno bylo o mnohem jasnější, než to včerejší. A taky jsem byl plnější energie, než to předchozí, i když má dolní část těla protestovala. Sluneční paprsky které probleskovaly skrz díry v celtě mě zašimraly na nose, až se mi zatřepotala víčka. Otevřel jsem oči, a setkal se s nádherným výhledem - Levim, kterého osvětlovaly sluneční paprsky. Sakra, tomu klukovi to slušelo pořád.

Spalo se mi dobře... Nechtělo se mi vůbec vstávat i přes to že mi začalo slunce svítit do tváře.
Nespokojeně jsem zamručel a po slepu nahmatal tělo vedle sebe.
Přísunul jsem se k Erenovi který příjemně hřál a hlavu zabořil do jeho hrudi, objal ho a přehodil přes něj jednu nohu. spokojeně jsem vydechl.
Žádné slunce nemůže narušit můj spánek...,, chci se mazlit" zamumlám.

Pousmál jsem se a objal ho.
,,Dobré ráno...zlato." zamumlal jsem a políbil ho do vlasů. Líbilo se mi, když byl takhle lidský. Mazlil se, smál, byl jako medvídek. Než se přes den proměnil v medvěda, který by sejmul jednou ranou kdekoho.
,,Ale za chvíli budeme muset vstávat, víš jaký je plán."

,, nechci vstávat" zabručím a zalezu mu pod tričko, nějak jsem si oblíbil tohle dělat.
,, jestli nás neslyšel Erwin a nezabije nás tak budu mít stanoviště tady kousek pod stromem, kde ho budeš mít ty?"
Abyste pochopili o čem je řeč.
Dneska hned dopoledne se bude hrát celotáborová hra.
Vedoucí budou různě rozmístění a budou mít nějaké stanoviště.
Děti vyfasují kartičku, budou volně chodit a plnit stanoviště, za to budou dostávat body, podle toho jak dobře splní aktivitu.
Nakonec se body všech dětí z týmu sečtou a na obědě se vyhlásí výtězný oddíl.

,,Ale budeš muset." zamručel jsem, ale ani já jsem moc nechtěl do centra dění. Už jen kvůli respektu a dost možná strachu z Erwina. Ten chlap věděl všechno. Ale pak mě něco napadlo.
,,Levi..ty sklenice. Jsou pořád v lese."
Chvíli se rozhostilo ticho, než jsme vyprskli smíchy.

vykuknu z pod trička a rozesměji se s ním. Úplně jsem na ty sleknice zapoměl.
,, Erwin nás zabije tak či tak"
Posadím se a protáhnu své ztuhlé tělo.
Rovnou jsem se oblékl a pak se podíval na Erena.,, co tvůj zadek?" nadzvedl jsem jedno obočí.

Musel jsem zrudnout jako jahoda, ale stydlivě jsem kývnul.
,,Nebolí..alespoň ne tak jako poprvé."
Taky jsem se natáhnul pro oblečení a schoval tělo pod vrstvami látky. Vyšel jsem před stan, a nadechl se čistého vzduchu, stejně jako první den. Slunce mě zahřálo na tváři, musel jsem se usmát. Dnes byl krásný den, ale vypadalo to i na vedro.
,,Bude to náročný den." poznamenal jsem k Levimu který se objevil vedle mě. Ukázal jsem prstem na místečko které bylo kousek od potoka.
,,Budu sedět támhle, na starost mám morseovku." šifry jsem uměl už odmala, rád jsem psal tajné zprávy a kolikrát je posílal i jako dopisy domů.

,, morseovku? To mi nikdy nešlo" zasmál jsem se.
,, jdem na snídani... A taky zjistit kdo všechno ví co jsme včera prováděli za nemravnosti.....kdyžtak se vymluvíme na to že jsme to nybyli my" Uchechtl jsem se a rozešel se směr srub.
Na ruce se mi houpal náramek stejně tak jako Erenovi ten můj který jsem mu dal.

Rozběhl jsem se a chytil Leviho za ruku tak, že jsme si propletli prsty. Bylo mi jedno že nás někdo uvidí, stejně už to většina tušila. Náramky nám na rukou klouzaly sem a tam, v rytmu pohybu našich rukou. S úsměvem jsem rozrazil dveře srubu - a zamrzl na místě. Erwin seděl na jedné z židlí a propaloval nás pohledem. Pevněji jsem sevřel Leviho dlaň, a vykročil dovnitř. Nečekaly nás příjemné chvíle.

Nikdo kromě Erwina a pár dalších vedoucích ve srubu nebyl. Na děti bylo ještě moc brzy.
Můj milý kamarád se na nás mračil jak na zbytečnou pětku z výtvarky- tu jsem měl vždy.
Vstal a přišel k nám.
Stisk jsem Erenovi oplatil... Nebudu si hrát na hrdinu a přiznám se, teď se Erwina fakt bojim.
Už jsem čekal že po nás začne řvát kvůli toho že jsme se spolu vyspali ve straně a ne v lese, ale on začal mlít o něčem jiném.
,, můžeš mi sakra říct proč si kradl Hange ty bonbóny? Teď tam brečí asi už čtyry hodiny v kuse" začne mi vyčítat. Prstem se mi zabodne do hrudi a sparaží mě pohledem.,, ty moc dobře víš že sladké pro Hange znamená úplně vše... A ty ji čmajzneš pytlík jejích oblíbených bombónů? Nevím jak ji mám uklidnit... Zachvíli bude mít ve staně oceán."
Jen na něj němě zírám..... Bylo by mi to jedno kdyby se nejednalo o Hange- jeden zmála lidí kteří pro mě něco znamenají.
Moc dobře jsem věděl že Hange bude teď úplně zničená..... Bude vypadat jak mrtvola.
Plácl jsem se do čela... Sakra, že já to nedomyslel. Nechci mít na starost opět celý tým sám.
,,noo.... Jediná možnost je jí je zajet koupit do nejbližší vesnice do koopu" zauvažuji ale doopravdy nevím jak se tam dostat.... Přijeli jsme autobusem.

Nechápavě jsem je sledoval. Čekal jsem, že na nás Erwin vyjede, že děti budou mít trauma a že se můžeme spakovat a jet domů, a on začal o tom, že je Hange v koncích z bonbónů. Těkal jsem mezi nimi pohledem - oba byli dvě alfy, muži co si sjednali respekt jen pohledem. Já se mezi nimi krčil, a připadal si čím dál tím menší.
,,A co kdyby jste ukojili její zvědavost? Pokusy. To co se z nás snaží vydolovat." špitnul jsem opatrně. Pokud to nezabere, Levi může jít několik kilometrů pěšky tam a zpět, do nedalekého městečka kde byl obchod.
Všiml jsem si Mikasy, jak naše spojené dlaně hodnotí pohledem, zatímco na mě pozdvihla koutek. Naznačila mi tím, že nás respektuje ale nepotřebuje nás vidět každou chvíli spolu.

Erwin koukne na Erena co nás celou dobu poslouchal.,, myslím že ji to dokáže na chvíli zabavit ale Levi se odpoledne po obědě vydá do nejbližšího městečka pro bombóny.....ber to jako tres.... Jak za ty sklenice které stále nemám, tak i za ty ukradené bombóny a to co jste dělali včera v noci" zavrčí a já na něj jen vykulím oči.,, nikam nejdu... " řeknu rázně a spražil ho nevraždivým pohledem.
,, jdeš! ..." věděl jsem že ho nezlomím.
,, fajn" přiškrceně Zavrčím a naštváně vypustím pár neslušných nadávek.
Nechce se mi jít x kilometrů do města jen pro její ztracené bonbóny.

REKLAMA!

vydávám teď nový příběh..."hra" Samozdřejmě psaný mnou a @Uzzi15 ❤️

Tak budu ráda když na něj mrknete<3