Souzeni (ereri)

27. KAPITOLA

Levi
Eren

6.DEN 4.DEN DĚTI

On je fakt tvrdohlav,protočil jsem nad tím oči a pevněji ho chytl.
Musel jsem ho přidržoval, aby sebou nehodil do bláta.
V druhé ruce jsem svírál deštník.
,, protiřečíš si zlato... " zamumlám. Prý bez sexu a chce vidět jak se neovládám? Vždyť to nedává logiku. Musel jsem se uchchtnout.
,, nic romantičtějšího jsem ještě nezažil" pronesu ironický a rozesměji se. Políbil jsem ho na líčko a pokračoval v cestě.

,,Možná chci jenom vědět, co vlastně zvládneš." ušklíbnul jsem se a soustředil na cestu. I když jsem s ním laškoval, uvnitř mě to křičelo. Vždyť jsem mu skoro utekl. A teď?
Společnými silami jsme došli ke srubu, kde se zdržovalo pár vedoucích. Bez Hange tam bylo až podezřelé ticho.
,,Konečně." kývl na nás Erwin, a zvedl koutek do úsměvu. Ihned ale nasadil normální masku a trochu zvýšil hlas, aby ho slyšeli všichni.
,,Dnes bude pohodová aktivita. Za chvíli bude budíček a snídaně, kde se ohlásí plán. Rozcvičku měl mít Eren..ale vezme ji Historia."
Musel jsem zrudnout jako rajče, radši jsem se Leviho pevněji chytnul.

Začnu se chechtat... A nejsem jediný, dospělí vedoucí moc dobře vědí co se dělo poslední noc, nápovědou jim byl Erenuv krk a taky ten můj..chudák Eren,byl celý růžový.
Naneštěstí si nás všíml i Haru, co už byl jako jeden z mála táborníků vzhůru.
Vítězně se na mě ušklíbl.... Nejspíš zjistil, či práce byly ty cucfleky na krku....a vlastně i záda, ktera ale nemůže vidět...

Historia hodí na nás celkem divný pohled, pak vzhlédne k Yumir která vedle ní postávala. Ty dvě byly vždy a všude spolu... Kdyby je někdo od sebe rozdělil, nejspíš by se psychicky do pár minut zhroutily.-to jsem dokázal zpozoroval za dobu co už tu jsem.
,, tak tedy... Rozcvičku mají Historia a Yumir." nespokojeně zabručí Erwin, neměl rád když musí měnit plány a něco oznamovat znova a jinak.... Vznikal z toho tak akorát chaos.
,, kde že bude ta rozcvička?" zeptám se Erena... Normálně je venku, ale nemyslím si že je dneska dobrý nápad jít ven a skákat či běhat po té rozbahněné zemi.

Zničeho nic se otevřeli dveře a v nich se oběvila jedna starší holčina společně s malou Ketrin.
,, furt pláče, prý se bojí bouřek a nás už to její fňukáni štve" pronese starší z nich.
Ketrin fňukne a rozběhne se mým směrem.... Proč běží za mnou? Já ji nechci.
,, Leví já se bojím" vzlykne ve chvíli, kdy se z venku ozve další hrom. Nalepí se na mě jak klíště.
,,co? Proč já?" celkem rozpačitě začnu máchat rukama... Nevím co dělat. Nikdy jsem děcko neutěšoval..... A ani nechci, někdy nějaké utěšovat..,, starej se chlape" Erwin mě poplácá po rameni a podívá se na mě soucitným pohledem.

Pustil jsem se Leviho, a co nejmíň nápadně si sednul. Málem jsem se pod proudem tupé bolesti neovládnul, ale ustál jsem to.
Za vteřinu na to, do srubu vtrhla malá holčička a vrhla se k Levimu. Chtěl jsem si stoupnout, ale bolest mě ihned přesvědčila, že to není dobrý nápad. Chvíli jsem sledoval jak se Levi bezradně kouká po Erwinovi, když na mě promluvila Mikasa.
,,Děti by si měly v lese dávat pozor. Ozývaly se z tama nějaké divné zvuky."
,,Hej!" ohradil jsem se hlasitě, ale když se k nám otočily všechny pohledy v místnosti, pokračoval jsem už tišším tónem. ,,To jsme nemohli být my. Navíc.." zasekl jsem se.
Mikasa se uculila. ,,Mám tě. Nezapomeň o čem jsme se bavili." pohledem zabrousila k Levimu, a tón jejího hlasu připomínal chlad.
,,Hange mi o něm něco řekla - a nebylo to dobré."
Zamračil jsem se. ,,Je mi jedno co si o něm myslíš, můj názor neovlivníš."
Mikasa už nic neřekla.

Za chvíli se Erwin vydal do deště a s megafonem začal budit děti. Malá holčička furt visela na Levim, a Mikasa se se mnou nebavila. Radši jsem se zakousl do svého chleba, a přemýšlel, jak vysvětlit svému týmu, že pomalu nemůžu ani chodit.