Souzeni (ereri)

40.KAPITOLA

Wow... Čtyřicatá kapitola? Mrk, Mrk

Eren
Levi

Zrudnul jsem. ,,To je to až tak vidět? Promiň." ruce jsem spustil.
,,Jak je na tom tvoje noha? Mám se raději podívat?" zvedl jsem pohled k Levimu. Byl jsem starostlivý, nerad bych, aby se mu to ještě zhoršilo. Obzvlášť když ji neměl namáhat.
,,Kdy se budeš chtít vlastně vrátit? Děti už nás nejspíš postrádají, obzvlášť tebe. Ženeš je k vítězství."

Sednu na postel.,, klidně se podívej ty můj starostlivý příteli" uchechtnu se.
,, vrátíme se až budeš chtít.
Jestli se cítíš pořádně odpočatě můžem už klidně dneska ale... " koukl jsem na hodiny které ukázovaly po šesté večerní hodině.,, museli bychom jet autem a do tábora bychom přijeli pozdě." pokrčím rameny.,, chápu že se tady necítíš dobře... A nechceš tady být" zamumlám a hodím po něm chlupatou barevnou deku.
,, tohle by tě mělo ochránit před chladnou a smutnou atmošku co tu panuje"

,,Popravdě..rad bych se vyspal pořádně. Ne že by tvoje rameno nebylo pohodlné, ale asi potřebuju víc než jen pár hodin."  chytil jsem deku a otočil si ji okolo ramen. Následně jsem si sedl na zem a nohy dal do tureckého sedu - vypadal jsem jako duhový bobek.
,,Levi...já.." chtěl jsem mu to říct, chtěl jsem vědět na čem jsem. Jenže stačil jediný pohled do jeho chladných očí, a stáhl jsem se.
,,Vlastně nic. Zapomeň na to. Podívám se ti na ten kotník."
Přisunul jsem se až k němu, začal pomalu prohlížet jeho zranění. Vypadal skoro v pořádku, až na modrou kůži.

,, řekni" kouknu na něj.,, noták už jsi to načal.. Tak to dopověz nebo tě zlechtám" pobídnu ho. Vypadl roztomilé v té dece,, klidně se můžeš tady vspat se mnou" usmál jsem se na něj, ani jsem si neuvědomil jak divně to znělo. Chtěl jsem aby se dobře vyspal.
Aby nebyl unavený hned co přijedem zpět do tábora. Aby byl plný energie a cítil se dobře

,,Jako kdyby jsme spolu nespali neustále." zamumlal jsem a stoupl si. Snažil jsem se posbírat všechnu svou odvahu, ale nešlo to.
,,Chtěl jsem říct, že jsem rád že jsme se našli. To je vše."
Zbabělec! Zbabělec! křičely mé myšlenky jedna přes druhou. Pevně jsem zavřel oči, a snažil se je umlčet, jenže to nešlo. Cítil jsem, jak si horké slzy hledají cestu po mé tváři. Musel jsem vypadat divně, ale bylo mi to jedno.
,,A nevím co se to děje..záleží mi na tobě, ale až tak moc? Proč mi to děláš? Podívej se na sebe, vždyť můžeš mít cokoliv, kohokoliv. A ty si vybereš zrovna mě..proč?"
A bylo to. Jakmile jsem začal, vše muselo ven. Slzy mi stékaly po obličeji, padaly na zem, a vsakovaly se do deky kolem mých ramen. Sedl jsem si na zem, a schoulil se, chtěl jsem se schovat před světem. Chtěl jsem zase utéct od svých problémů, místo abych je řešil.
,,V té nemocnici jsem málem řekl miluju. Jenže já nevím co cítím. Nevím co chci." vzlykl jsem. Byl jsem vždy tak lehce zranitelný, nebo jen od té doby, co jsem se otevřel jednomu člověku?
Nevěděl jsem, co bylo horší. To, že jsem bez přemýšlení řekl něco, čeho jsem litoval, nebo to, že Levi vůbec neví o čem mluvím. Čím dál tím víc jsem si připadal jako odpad, co se válí po jeho koberci.

Koukal jsem na něj, rozplakal se. To jsem nechtěl.
Málem mi puklo srdce ho takhle vidět.,, Erene.. " vydechl jsem. Stoupl si a sebral ho z té země. Byl jak housenka zabalený v dece.
Položil jsem ho na postel a sedl si k němu.,, taky jsem moc rád že jsme se poznali. Nechci nikoho jiného, chci tebe.
Jsi jak sluníčko... Jsi vtipný, krásný, milý, hodný, pomáháš lidem ikdyž jsou na tebe zlí. Myslel jsem si o tobě první den tábora že jsi divný. Byl jsem na tebe zlý a ty jsi mi přes to všechno poradil s tím signálem. Doběhl jsi za mnou protože jsi si myslel že se mi něco stalo. Obdivuji tě.... Věř mi, na sebe se dívám do zrcadla furt a víš co vidím? Nic.
Změnil jsi mě....nikdy jsem nikoho nemiloval, nevim co znamená pojem láska, nebo milovat. Ale vím že tě nechci ztratit, Žárlím pokaždé když tě vidím s někým jiným. Jsem smutný když tě vidím takhle. Chci aby ses smál protože úsměv ti sluší ze všeho nejvíc...
Chci ti být na blízku, rozumíš? Nechci ti ublížit." Odmlčel jsem se,, je v pořádku že jsi zmatený, já jsem taky zmatený.. V jeden den se válíme u vody v blátě a druhý spolu spíme přituleni ve stanu a líbáme se. Jediný rozdíl je v tom že já vím co chci. Chci s tebou strávit co nejvíc možného čásu.... Tedy pokud mi to dovolíš" usmál jsem se na něj od srdce.