Souzeni (ereri)

18.KAPITOLA

Eren
Levi

5.DEN. 3 DEN DĚTI.

Nastalo ráno.... Stanem začaly prosvicovat první paprsky ranního chladného slunce.
Nehodlal jsem ještě vstávat, jen jsem se víc přitulil k tělu svého nočního společníka, pěkně hřál.
,,LEVI! KDE JAKO JSI?JASNĚ JSEM TI ŘÍKALA, ŽE SI MÁŠ NASTAVOVAT BUDÍK, KDYŽ NEDOKÁŽEŠ VSTÁ-" rozeznělo se tichem a klidem. Do stanu vlítla Hange a začala mlít cosi o tom, že jsem zaspal, a že na mě už s děckama čeká před srubem na snídani, ale zarazila se hned, když si všimla že ve stanu nejsem sám a že mi pod spacákem leží jedno tělo navíc.
,, JÁ TO VĚDĚLA!!!" vypískne jak nějaká puberťačka, zrudne a začne se potutleně usmívat.
Možná to bylo tím že jsem ještě napůl spal a nebo možná tím že je tu Eren, ale nezabil jsem ji.
Jo, taky se divím.... Každopádně... Jednou ji zabiju, jestli to takhle bude pokračovat dál.

Otevřel jsem oči a propálil ji pohledem,, vypadni" Zavrčím a oči zase zavřu.
,, tak to teda ne, Erene vstávej Mikasa se o tebe bojí... Bezeslova jsi včera zmizel a nevrátil jsi se.
Je mi jasné že jsi byl celou noc s tímhle bručounem, ale tohle Mikasa neví" pokračuje dál, nespokojeně už úplně vzbuzený, popadnu můj malý polštářek a vpálim ji ho přímo do ksichtu.

,,Ještě chvíli." ospale jsem zamručel a víc se přitisknul k Levimu. Bylo mi u něj tak dobře, že mi to ani Hange nemohla zkazit.
Jenže se ozvalo něco, co jsem rozhodně slyšet nechtěl. ,,Je mi líto, ale jste vedoucí. Erwin už vám vymýšlí trest, po snídani se hlaste."
Rychle jsem vypálil do sedu. Bylo mi naprosto jedno že jsem svlečený do půl těla, a mohlo to vypadat všelijak, musel jsem se ujistit, že jsem se nepřeslechl. Hange jen kývla a zvedla se.
,,No, nahlásím vás před dětmi jakože jste chystali hru. Ale dojděte brzy. Dnes bude výlet." s těmi slovy odešla.
,,Do háje!" zaklel jsem. Náš osud byl jasný - zbytek tábora půjde na výlet, zatímco my budeme uklízet. Nádobí, srub i okolí tábora. Vše nám tady nechají a zmizí.
Měl jsem tyhle celodenní výlety rád, i když se rok co rok šlo stejnou trasou. Pomáhal jsem menším dětem, nosil je na ramenou a klábosil s ostatními.
,,Tobě se to nejspíš bude líbit." zamumlal jsem k Levimu.

,, pšššt... Erwin je můj milý kamarád už od základky, kdybych ho přemluvil jestli můžeš jít, tak určitě svolí...musí vědět jak tyhle výlety máš rád." usměju se na něj a líbnu ho na líčko.
,, a teď se oblíkej" zavelim a sám se přesunu ke své tašce, z ní si vytáhnu čisté prádlo a začnu se převlékat.
,, co koukáš?" ušklíbnu se.,, chceš abychom měli ještě větší trest? Každá minuta je vzácná"

,,Vlastně by mi to moc nevadilo. Byl bych s tebou. Osamotě." zavrněl jsem, ale očima se přesunul k těm jeho.
Co se to mezi námi dělo? Celý včerejšek jsem měl jako v oparu. Jak jsem se k němu teď měl chovat? Nejspíš normálně, kvůli tomu, že budeme mezi lidmi. A že jsme spolu spali, tedy tím nevinným způsobem.

Chvíli jsem tam jen tak zaraženě seděl.tak chce jít nebo ne? Teď jsem zmatený. Uchechtnu se a přísunu se k němu, chytnu ho lehce za vlásky a zakloním mu hlavu mírně dozadu, nakonec ho jemně líbnu na krk.,, kde se podělo to tvoje "nejdůležitější je tým a děti" ? "
Lehce se přisaju a vytvořím mu už druhý cucflek. Fakt jsem si připadal jak puberťák.
,, a teď se jdi převléct... Pujdu za Erwinem a zeptám se ho, jestli bys nemohl jít"
Pustím ho a začnu se oblékat.

,,Fajn." zamručel jsem naoko naštvaně. Já mu dám, provokovat a pak se jen tak sbalit a jít se oblékat. Byl jsem však rychlejší, a ještě než jsem vypálil ze stanu, ukradl jsem si sladký polibek.
,,Tak se zatím měj, Skřete." ušklíbnul jsem se, a vyrazil směr srub.
Jen co jsem se objevil ve dveřích, děti zavýskaly a začaly jedno přes druhé vyprávět, co se stalo u táboráku. Mikasa mě skenovala pohledem, stejně tak i Hange, ale ta se alespoň nedívala, jako by mě chtěla propíchnout jídelním nožem.
,,Erene." ozvalo se za mnou, až jsem nadskočil. Erwin se tvářil jako bůh pomsty, moc dobře jsem věděl že Leviho a jeho kamarádství mi tu nijak nepomůže.

Rychle jsem se dooblekal a rozběhl se směr srub.
Když jsem tam dorazil, Eren už tam byl a Erwin na něj zlověstně koukal.
Rychle jsem tam došel a postavil se před Erena... Erwina jsem propálil chladným pohledem, který jasně říkal ať se klidní.
,, promluvíme si " zavrčí na nás oba.,, o samotě" dodá a pak se otočí na děti a přítomné vedoucí.
,, ták, po snídani si uklidíte v chatkách, do batůžku si nabalíte pití a svačinku dostanete tady.
Kolem půl desáté vyjdeme." zavelí a pak svůj pohled opět přesměruje k nám. Prohlédne si mě a pak se ušklíbne, nakonec si prstem poklepe na krk. Nechápavě na něj koukám... Mám něco na krku? Vždyť mi Eren včera neudělal žádné - zarazil jsem se, a otočil se na Erena který se nevinně křenil.,, pojďte" zavelí a rozjede se ven.

Musel jsem se smát jeho výrazu. Jen ať si to užije.
Následoval jsem Erwina za zadní část srubu. Věděl jsem, že to nebude nic dobrého, ale kecat do toho, co bylo mezi námi, nemohl. Měl ale pravdu - byli jsme vedoucí a museli jsme dát přednost dětem a jejich bezpečnosti, před našimi city a touhami.
Levi šel kousek přede mnou, alespoň jsem si mohl prohlédnout své dílo. Ne že bych byl tedy v lepším stavu, ale i tak mě uvnitř zahřál pocit majetnickosti.

Došli jsme někam do soukromí a hned na nás Erwin spustil jak jsme nezodpovědní.
,, je mi celkem jedno co mezi vámi je, ale snažte se to nedávat tak najevo.... Naším cílem je dětem udělat krásné vzpomínky na tábor, ne je pohoršit.... Varují vás!jestli něco uslyšim " moc dobře jsem věděl co.,, tak jste oba mrtví... Ale teď, jděte se přichystat, půjdete s dětmi...Historii se udělalo špatně a potřebuje záskok, jako vždy se půjde ke konci výletu k jezeru takže potřebujem všelijaký možný dohled, abychom se nevrátili do tábora jen s pěti dětmi."
Domluví, takže jdeme? Oba dva?
Hehe... Říkal jsem že je to chápavý člověk. A navíc to on říkal že se mám seznámit.