Souzeni (ereri)

43.KAPITOLA

Levi
Eren

12. DEN. 10. DEN DĚTI

Vzbudil jsem se poměrně brzy.
Eren vedle mě spal i s kruhama pod očima. Copak v noci dělal že nespal?
Vstal jsem a vylezl z postele, šel jsem k šatníku si vytáhnout aspoň nějaké prádlo. Není dobrý nápad lozit po baráku nahý.
Otočil jsem se a málem vyděšením nadskočil.
Koukali na mě veliké smaragdové oči. Poznal jsem v nich tu únavu.,, dobré ráno" brouknu, usměji se a následně se zpět otočím čelem ke skříní, kde se začnu přehrabovat.

,,Dobré.." zamumlal jsem, vstal a svezl se na jeho rameno. Byl jsem hrozně unavený, oči se mi neustále klížily. Objal jsem ho pažemi a zívnul si.
,,Asi nebudu moc použitelný.." vydechnul jsem a líp se uvelebil. Bylo to tak pohodlné.

,, co jsi prosimtě dělal? Nešlo ti usnout?" zamumlám a obleču si spodní prádlo s tepláky.
Otočím se, sjedu ho pohledem a nakonec mu navleču mojí největší košili co tady mám, nešlo nic vidět. líbnu ho nad přivřené očko a podeberu si ho tak že na mě vysí jak koala. Nohy se mi neobtěžoval ani omotat kolem pasu, vypadal že za chvíli usne, byl jak panenka,, mrtvolko moje... Klidně se prospi, rád ti udělám polštář." zamumlám a hlavu mu zabořím do vlásků. voněl..,, přemýšlel jsem, pojedem zpět do tábora na motorce nebo pojedem autem. V něm můžeš spát. Nevím jak by se ti spalo na motorce" Uchechtl jsem se.

Moc jsem ho nevnímal, byl jsem strašně vyčerpaný. Cítil jsem jak mě vzal, a někam nesl. Víc jsem si do něho zabořil a nadechl se jeho vůně.
On, jeho náruč, konečně klid...ani ne za minutu jsem mu vytuhnul v náručí. Spalo se mi mnohem líp, než v té obří a chladné posteli.

Jeho tělo se uvolnilo. Usl... Chvíli jsem jen zmateně koukal, ale pak jsem se pousmál.
Šel jsem si do obýváku lehnout i s ním na své hrudi, na gauč.
Měl jsem tady takový menší tablet. Občas jsem ho používal místo mobilu a někdy zase místo počítače.
Jednoduše jsem projížděl internet, dívál se po nějakých bytech.nebo jen tak brouzdal všude možně. Čekal jsem než se moje sluníčko vyspinká a řekne mi svůj názor. Jet na motorce nebo autem? Toť otázka.

Párkrát jsem zamrkal a doširoka zívnul. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že jsme u Leviho doma, a že ležím v jeho objetí. Spokojeně jsem se pousmál, a líp si přitulil.
,,Dnes už podruhé..Dobré ráno. Nebo poledne?" brouknul jsem spokojeně. Nechtělo se mi od něj.
,,Zase se soustředíš na mobil? Pozor, ať tě nikdo nevidí, nebo dostaneš trest." zasmál jsem se a vtiskl mu malý polibek na krk.

,, mmmm" zavrním a odložím tablet stranou. Víc si k sobě natisknu Erena.,, chtěl si říct spíše odpoledne, je půl jedné...jak jsi se vyspal sluníčko moje?" zeptal jsem se a polibek mu vrátil.
O tom že mám nejspíš stuhlé celé tělo se zmiňovat nebudu. Vypadal roztomile, líčka měl mírně narůžovělé-nejspíš se mu dobře spalo.
,, chci vědět čím pojedem, cestou se stavíme pro naš oběd někam do obchodu"Rukou ho jemně začnu hladit po zádech

,,Naprosto skvěle. Šel bych ještě." zamručel jsem a zabořil se víc do jeho hrudi. ,,Čím budeš chtít, hlavně někde, kde se dá spát." zahuhlal jsem. Za chvíli mi ale došel kyslík, takže jsem hlavu opět zvednul.
,,Sluníčko? Kam se poděla příšera? Mám ti začít říkat beruško?" naoko nevinně jsem se usmál, ale dlouhou jsem to nevydržel, když jsem zachytil jeho pohled.

,, říkej mi jak chceš... Cukrouši" dělal jsem si z něj srandu, nikdy jsem na takovéhle oslovení nebyl. Ale to sluníčko má v sobě víc. Není to jen slovo. Říkám mu tím, že je mým světlem v životě, že je pro mě neskutečně důležitý. Nejspíš..kdyby tady nebyl stále bych byl jen v temnotě.
Prej beruška. Musel jsem na něj chvíli pobaveně koukat. Já mám do berušky celkem daleko.
,, pojedem v autě " zamumlám a vstanu.. Opět i s ním. Baví mě ho nosit.šel jsem do ložnice.,, nejdřív se obléknem"