I sny se občas plní

Část 12

Seděla v jídelně s vytřeštěnýma očima a nestačila pobírat to, co jí Hunter právě říkal. Jen se jí to zdá, nebo to už měl dopředu naplánované? Ta otázka ji neustále vířila hlavou, když se vzpamatovávala z jeho proslovu. „Počkej, počkej!" Zastavila ho, protože si všimla, že chce ještě něco říct. „My, ale dnes musíme jít domů." Vypadlo z ní, ještě než stihl otevřít pusu. „To nejde tak rychle zařídit, jak ty si představuješ!" Podotkla očividnou věc, jelikož ona nemohla dát v práci výpověď ze dne na den a Colina by taky nepřijali do nové školy hned. A to nemluví o stěhování. „V čem vidíš problém?" Zeptal se jí nechápajíc muž, co držel v náručí svého synka, který se hrál s jeho přívěskem, co mu visel na krku. „Tak například naše oblečení." Uvedla a viděla, jak zaujatě ji poslouchá. „Uznej, že tady nemůžeme běhat do zítra v tom samém. A to nemluvím o tom, že Colin musí do školy. Do té nové ho taky nepřijmou hned, jen proto, že jsme se rozhodli tam přijít. A já taky nemůžu dát v práci výpověď ze dne na den." Dopověděla své důvody a čekala, zda pochopí o čem vlastně mluví a že ne všechno se dá uspěchat.

„No, já v tom problém nevidím." Pronesl směrem k ní a vzápětí se musel odpoutat od jejího pohledu, poněvadž Chris se rozhodl, že chce jít pozdravit strýčka. Pomalu ho postavil na nohy a malý se pak už sám rozběhl k osobě, která již napřahovala ruce, aby ho chytila. Jakmile byl jeho syn tam, kde chtěl být, svou pozornost znovu přesunul na Casey, která na něj koukala, jako na blázna. Raději její pohled nekomentoval, jelikož si uvědomil, že nepochází z jejich světa. Což znamená, že kdyby chtěla tyhle věci vyřizovat sama, určitě by to dopadlo, jak mu to přednesla. Ale vzhledem k tomu, že to s ní půjde vyřizovat on, tak se vše, co jí řekl odehraje, přesně podle jeho scénáře. „Vše, co jsem řekl, zítra i zařídíme. Tedy až na to oblečení. To se musím přiznat, že jsem opomněl. Tak do vašeho bytu můžeme zajít hned, aby jste měli vše, co potřebujete a zbytek vyřídíme zítra." V průběhu toho, jak jí vysvětloval, co se kdy zařídí, se postavil a přešel k ní. Pak svůj pohled stočil na svou matku, která se po celý ten čas, co oni dva spolu mluvili, usmívala, jako sluníčko na hnoji. „Mami." Oslovil ženu sedící u stolu, která vzápětí k němu vzhlédla. „Budeš tak hodlá a pohlídáš děti, než se s Casey vrátíme?" Jakmile mu jeho matka dala kladnou odpověď, pravdou je, že s žádnou jinou ani nepočítal, pokynul Casey, aby vstala a spolu se rozešli do pokoje, kde se jeho dcerka a její bratr koukali na pohádky.

Nemohla uvěřit, co se to ksakru děje. Za celý její dosavadní život, se o ní nikdo nestaral s takovou,... naléhavostí? Vždyť by se přece nic nestalo, kdyby ještě s Colinem bydleli u sebe. No pravdou taky bylo, že neměla to srdce odporovat. Líbil se jí ten zájem, který cítila z muže, který ji vedl za Colinem. A taky byla překvapená postojem jeho rodiny. Ano, že jsou z mafie si uvědomila v tu samou chvíli, jak je spatřila vstoupit do kanceláře toho muže, na jehož příkaz je dali unést. Není hloupá, ani naivní a i když o mafii zhola nic neví, došlo ji, že Hunter musí mít vyšší postavení, nežli muži, kterým čelil. Jinak by se ani jeden z nich nezastavil před tím, ji uhodit. No taky by čekala, že právě proto, nebude jeho rodina sdílet jeho názor. Už jen z toho důvodu, že ona je pro ně úplně cizí člověk, co ani nepochází z jejich světa, který si oni tak střeží. Ne, každému na potkání přece lidi, co patří k mafii, jen tak prozradí, kdo doopravdy jsou.

Zastavili u dveří pokoje a až pak si uvědomila, že vůbec netuší, jak onu zprávu, že se stěhují do Huntrova domu, vysvětí svému bratrovi. Ono je hezké, že se oni domluvili. Ale co když se to nebude líbit tomu králíčkovi, co se právě směje na Mimoních? Pravdou je, že ta představa, že by měl Colin na stěhování jiný názor, ji vyděsila.

S obavou v očích pohlédla na muže, který se na ni nechápavě díval a promluvila. „Huntře. Já,... nejdřív si musím promluvit s Colinem. Víš, on má do toho taky, co mluvit." Pronesla nejistě k muži, který očividně pochopil její rozpoložení a pokynul ji, aby vešla do místnosti.

„Emilie, můžeš to na chvíli stopnout?" Zeptal se své dcerky a ta okamžitě zareagovala. Během chvíle byla televize zastavena a on už jen sledoval Casey, jak přešla ke Colinovi. „Pojď sem králíčku." Pověděla malému chlapci a když k ní přišel, sedla si i s ním na pohovku, co se nacházela v obýváku. „Coline, potřebuju vědět tvůj názor, na určitou věc, co se týká i tebe." Všiml si, že klučina zvědavě upíral svá očka na svou sestru a očividně čekal, co se ho zeptá.

Byla nervózní už jen z toho, že ho na takovou věc nemohla připravit. Není dobré, postavit dítě před hotovou věc. Tedy aspoň ona si to myslí. „Cay." Oslovil ji její bratr a než stihla otevřít pusu pokračoval. „Tak o co jde? Musíme už jít? Mohu ještě aspoň dokoukat tu pohádku?" Zavalil jí svými otázkami, až ji přišlo líto, že ho vůbec od té pohádky odvedla. „Co by si řekl, kdybychom tady bydleli? Myslím nastálo." Vyhrkla ze sebe najednou a čekala na jeho reakci, která se vzápětí dostavila. „Myslíš, že bychom se přestěhovali? A sem? A proč?" Opravdu čekala, že ji odpoví a ne, že se bude ptát dál. Nakonec mu tedy vysvětlila, že ji Hunter nabídl práci chůvy a díky tomu by mohli být spolu častěji. Což by taky znamenalo, že by nemusela pracovat ve fabrice a měla by na něj více času. Když se pak její bratr zeptal, že kde by tedy bydleli? Zaskočilo ji, že se jim do rozhovoru připletl muž, stojící u dveří s tím, že Colinovi pověděl, že by mu zůstal ten pokojík, ve kterém tuto noc spinkal, z čeho byl malý nadšený. A ještě víc se nadchnul, když se dozvěděl, že ona bude mít pokoj naproti němu a že změní školu.