I sny se občas plní

Část 13

Po asi dvaceti minutách, kdy si Casey povídala s Colinem, se s jeho souhlasem odporoučeli do jejich bytu. Tedy nejdříve se zastavili za Claire, která ještě stále seděla v jídelně i s Derekem. „Tak mami my jdeme. Přijdeme na oběd, doufám." Pronesl k mamce a pak ještě pohladil po vláscích svého synka, který ji seděl na klíně. Pak se už v doprovodu, tří jeho lidí odebrali do vozu, který je už před hlavním vchodem toužebně čekal.

Nemohl uvěřit, že se to opravdu děje. Teď sedí v autě a je na cestě do bytu, kde byl naposled, před jedenácti lety. Pravdou bylo, že od té doby se k tomu místu nepřiblížil, ani na krok. Nechtěl, aby ho tam někdo viděl a už vůbec nechtěl Casey dostat do nebezpečí. Léta utíkala, jako šílená a on už opravdu ztrácel naději, že ji někdy bude moct splatit to, co pro něj té noci udělala.

Věděl, že by ho nepoznala, o to strach neměl. Tu noc byl tak potlučený, že i jeho matka, kdyby na ni nepromluvil, by neměla tušení, že je to zrovna on. Měl spíš strach z toho, že by se neovládl a šel by za ní. No i to se časem vyřešilo, jelikož musel ve dvaceti letech řešit sňatek, mezi ním a Isabel, co domluvil jeho otec. V té době byl sice nasraný, ale aspoň na chvíli to odpoutalo jeho myšlenky jiným směrem.

No teď. Teď už se od ní nenechá oddělit. Ano, někdo by řekl, že to, co cítí není láska, jelikož se viděli jen krátce. Ale on to cítí i vidí jinak. Ty její zelené oči, ho pronásledovali po celý čas. Nebyla noc, kdyby se mu o ní nezdálo. Ano v té době byla ještě dítě, co zjistil o chvíli později, co jí poznal. Ale už tehdy se mu líbila její odvaha. I to, že nebyla namyšlená, jak jiné děvčata v jejím věku. A hlavně, že už v tu dobu, co jí potkal věděla, že život není pohádka. Byl si naprosto jistý, že z ní vyroste úžasná žena, ale musí uznat, že jeho představy o ní, předčila skutečnost. Poněvadž, dle jeho názoru je naprosto dokonalá.

Netrvalo dlouho a vůz, ve kterém seděla zastavil před vchodem u její bytovky. Pravdou bylo, že nechtěla, aby šel Hunter k nim dovnitř. Ne, že by se styděla, že byli chudí, ale věděla, že je rozhodně zvyklý na jiný tip bydlení. Nikdy toho s Colinem neměli moc, ale vždy byli šťastný. I když bez rodičů. Colin ji už od mala bral spíše, jako matku, než jako sestru. Byla s ním od narození a nikdy ho neopustila, vyjma těch chvíli, kdy byla v práci.

Pravdou je, že jakmile si udělala střední školu, začala pracovat. Chtěla jít na vysokou, ale peníze byli přednější. Rodiče už od jistého času, začali posílat míň a míň peněz. A tak ji nic jiného nezbylo, než jít v devatenácti do práce. Ale zvládly to. Do šesti let Colina hlídala sousedka a pak už začal chodit do školy. V té době si dočasně zařídila jen ranní směny, co změnila asi před rokem.

Neměli to moc lehké, protože když si změnila směny, musela chodit i na odpolední a to se moc neviděli. Ale vždy ho ráno odvezla do školy, tedy pokud měla odpolední směnu. Pokud měla ranní, tak ho odvezla domů, vždy když šla z práce. No i tak to bylo stresující a hlavně pro malého chlapce, kterého jak se zdálo, co se dozvěděla v pátek, šikanoval jeho spolužák z vyšší třídy. „Tak půjdeme." Vyrušil ji Huntrův hlas a až pak si uvědomila, že už hodnou chvíli se dívá nepřítomně před sebe. Očividně se zamyslela tak, že zapomněla na okolní svět.

Auto už stálo nějaký čas, před bytovkou, kde dosud Casey bydlela a ona ne a ne vystoupit. Prvně si myslel, že má strach, ale když se na ni zadíval pozorněji všiml si, že se asi ztratila ve svých myšlenkách. Netušil sice, nad čím tak usilovně přemýšlí, ale rozhodně měl v úmyslu to zjistit. Musel se zasmát, protože se vzpamatovala až tehdy, když na ni promluvil.

Návštěva jejich domova netrvala dlouho. K jeho překvapení se v tom bytě nic nezměnilo. Maximálně, co tam přibili Colinnove věci. Když se díval, co všechno Casey balí, všiml si, že toho, co se týče oblečení moc nemají. A vzhledem k tomu, jak na tom byli po finanční stránce, se ani nedivil.

Cítil se tam dost neužitečně. Po vstupu do jejich bytu se jí zeptal, s čím by ji mohl pomoct, ale odbila ho tím, že to zvládne. Prý může pomoct pak, když bude potřeba ty tašky tahat do auta. No už teď viděl, že moc práce mu to tedy nedá. 

Musela uznat, že ji Hunter znervózňoval. Ten jeho pohled cítila snad po celém těle. Několikrát si říkala, co všechno má vzít a i tak po to šla asi desetkrát. Líp by udělal, kdyby zůstal dolů, prolétlo ji hlavou, když mu přitom, jak vyndavala z vrchní police jejich rodinné alba, na kterých byla převážně jen ona se svým bratrem, narazila do hrudi. „Promiň." Šeptla nebezpečně blízko u něj, s pohledem upřeným do těch modrých lagun, co se na ni tak zkoumavě dívali. V tu chvíli cítila, že jakmile do sebe jejich těla narazila, její srdíčko se rozbušilo natolik, že měla potíž ho uklidnit. Zdálo se jí, že ten tlukot ještě zesílil, když ji pohotově Hunter zachytil a tím ji i objal. 

Věděl, že se jí postavil do cesty, ale rozhodně neměl v úmyslu uhnout. A dobře udělal. Celou dobu z ní nespustil svůj zrak. Byla tak krásná, že se hold na ni nevěděl vynadívat. Vzrušoval ho každý jeden pohled, co skončil na jejím těle. A teď když ji drží v náručí, opravdu ji nechce pustit. Ta její vůně, která se mu pořád vkrádá do nosu a které se nemůže nabažit.

Nikdy by si nepomyslel, že by s ním mohla jedna žena dělat takové divy. Ale stalo se. Cítí se, jako zamilovaný puberťák. Jen doufá, že když časem zjistí, kdo doopravdy je a když si vzpomene, že už se setkali, neuteče od něj. Má strach, že po těch letech na něj zanevřela, když se jí ani neozval, po tom, co pro něj udělala. Tedy pokud si ho vůbec pamatuje.