I sny se občas plní

Část 44

„Děkuju." Šeptla do ticha místnosti zelenooká dívka, ke které se díky tomu, že přesouval děti, aby měla možnost se pohodlněji vyspat, mohl přisunout o poznání blíž, co ho neskutečně vzrušilo. Co bylo moc dobře znát i na jeho penisu, který rozhodně v její přítomnosti v klidu nezůstal a hrdě se tyčil oproti ní. V tu chvíli byl nesmírně rád, že je zakrytý přikrývkou, protože Casey neměla možnost, si všimnout jeho erekce, kterou mu svou blízkostí způsobila. Byl k ní tak blízko, že i v té tmě viděl, jak jí z pohledu na něj, růžovějí tváře. Co ho nesmírně potěšilo, jelikož ho to neodradilo od toho, co má v úmyslu udělat hned další den ráno. „Není zač. Dobrou noc Casey." Popřál ji tiše, protože už bylo dost hodin a oba dva ráno museli vstávat k dětem. A pravdou bylo, že byl po dnešním dni i dost zmožený. „Sladké sny i tobě Huntře." Pošeptala mu už se zavřenýma očima, co ho utvrdilo v tom, že i ona je z celého dne vyčerpaná. A popravdě se jí ani nedivil, poněvadž nákupy s jeho mámou, dokážou zdolat i toho nejotrlejšího a fyzicky zdatného člověka.

Ráno byla vzhůru první, jelikož se Chris vedle ní začal, ještě počas spánku hýbat. Jakmile se rozkoukala a uvědomila si, kde se to vlastně nachází, protože ve svém pokoji rozhodně nebyla, zhrůzou zjistila, že po celou noc, asi spala v Huntrově objetí. Ležela na levém boku, otočená čelem k muži s modrýma očima, na kterém byla poměrně dost natisklá, pravděpodobně z toho důvodu, že ji Hunter pevně svíral ve svém náručí, i přesto, že byl Chris mezi nimi, jako barikáda. Aspoň tak ji to v tu chvíli přišlo.

Srdce ji z toho zjištění, málem vypovědělo službu a to nemluví o svém lůnu, kde se jí odehrávalo něco, co v jeho přítomnosti pociťuje stále častěji. „Dobré ráno." V její panice ji přerušil, ochraptělý hlas muže, co si ji neustále tiskl k sobě. „Dobré ráno." Odpověděla mu koktavě a opravdu se i divila, že vůbec něco, v té situaci, kterou on očividně nepovažoval za divnou, řekla.

Ve chvíli, kdy otevřel oči, spatřil tu nejhezčí ženu, co kdy viděl a ještě ve svém náručí. Vůbec netušil, jak se do tak zajímavé polohy v noci dostali, ale byl za to rád, jelikož hezčí probuzení, než mít po ránu v náručí ženu, po které jeho srdce tolik prahne, si opravdu přát nemohl. Nebyl hloupý a viděl na ni, že je z té situace, co mezi nimi nastala, nejistá. No i tak ji neplánoval tak brzo, ze svého objetí pustit. Neskutečně se mu líbila její blízkost i její reakce na něj. A taky ho to utvrdilo v tom, že ona je na tom s pocity, ohledně toho v jaké situaci se společně ocitly, stejně. Usoudil už jen z toho důvodu, že se mu z objetí, hned po probuzení, nesnažila dostat ven.

„Vy se máte rádi?!" Vypískla nadšeně jeho dcerka, která se právě vzbudila a v tu chvíli věděl, že jeho plány, zůstat ještě aspoň malou chvíli v blízkosti ženy, co mu pokaždé rozbuší srdce, vzaly za své. Jelikož si je ta malá potvůrka i s poletujícíma jiskřičkama v očích, po tom co se jich zeptala na to, co jí zajímalo, neskrývaně prohlížela. „Samozřejmě, že se máme rádi." Odpověděl ji pohotově, přičemž se neustále díval do očí Casey a v tu chvíli i spatřil, jak zčervenala o něco víc. „Takže se vemete a já budu mít maminku?" Vedla si svou jeho malá princezna, co ho sice pobavilo, jelikož vypadala nesmírně šťastně, ale ženě, kterou si držel blízko u sebe, to očividně na klidu nepřidalo. Usoudil z toho jejího pohledu, kterým ho obdařila. Byl v něm zmatek, strach i překvapení. A to nemluví o ostatních emocích, co v něm zahlédl. „Tak daleko ještě nejsme." Ujistil ji se smíchem. „A teď vzbuď Colina, pokud už náhodou není vzhůru a šup se oba dva převléct, poněvadž za chvíli je snídaně a pak musíte do školy." Jakmile to dopověděl, děti okamžitě vystřelili z místnosti, kde dosud spali, jako dvě rakety, přičemž si všiml, jak se na něj s otázkou dívají dvě zelené oči, které ho navštěvovali dost často ve snách.

Neustále si v hlavě přehrávala, ten rozhovor mezi Huntrem a Emilie, jestli se náhodou nepřeslechla a k jejímu údivu,... Taky, že ne! Dívala se na něj málem s otevřenými ústy a přemýšlela, zda ještě náhodou nespí, jelikož o tomhle, by si akorát tak mohla nechat jen zdát. „Casey, moc se mi nechce, poněvadž se cítím takhle moc dobře, ale asi bychom měli vstát taky. Děti nezahálejí a určitě tu budou cobydup." To mravenčení, co jí po celém těle způsobila jeho slova, ji bylo moc příjemné, ale pravdou bylo, že byla zmatená ještě víc, než předtím. To, co řekl Emilie a hlavně, jak to řekl, ji dalo naději, že snad k ní chová ty stejné city tak, jako ona k němu. I když je pravdou, že sama se v těch svých ještě pořádně nevyzná, jelikož si s ní její srdce zahrává, aspoň tak to vidí ona. Ale přece jen si popřitom všem, uvědomila jednu věc. A to tu, že pokud muž, ležící vedle ní bude aspoň z poloviny cítit to, co cítí ona ve svém zmateném srdíčku vůči němu, dá mu to, co žádnému jinému, dosud nedala. A to šanci. Tedy pokud o ní bude vůbec stát.

Ještě než vstal z toho letiště, kde po celou noc společně spali, naposled se jí zadíval do očí a následně se jí zeptal na to, o čem přemýšlel, ještě předtím než usnul. „Casey budeš mít prosím na mě čas, když děti odejdou do školy? Chtěl bych si s tebou totiž o něčem důležitém promluvit." Mluvil na ni mile i něžně zároveň, aby náhodou neměla pocit, že by ji snad chtěl povědět něco špatného. Když mu vzápětí žena, kterou ještě stále držel v náručí i se svým synkem, který jim už o své bdělosti, nějakou tu chvíli dával znát, nechápavě přikývla na souhlas, se sebezapřením ji pustil a s připitomělým úsměvem, který ho od doby co otevřel oči, z určitého důvodu nechtěl opustit, se taky rozešel do svého pokoje, se převléct.

Už před spaním přemýšlel, že by se jí vyznal ze svých citů, jelikož to napětí už dlouho nevydrží. Nemoct se jí dotýkat, je pro něj čím dál tím těžší. Ano. Je si vědom toho, že ji ještě neřekl pravdu o jejich společné minulosti, ale pravdou je, že už nechce držet na uzdě své city k ní. Ví, že rozhovor na to téma oddaluje, ale prozatím se necítí na to, ji povědět, že on je ten Robin, kterého od svých dvanácti let miluje. Už jen z toho důvodu, že chce, aby se zamilovala do něj. Do muže, jakým je právě v této chvíli a nechce, aby byla poblouzněná tím, jaký byl před jedenácti lety.