I sny se občas plní

Část 21

Jakmile ho spatřila ve dveřích místnosti, kde se v tu chvíli nacházela, srdce se jí rozbušilo, jako na poplach. Všimla si, že ji a malého Chrise pozoruje, ale nechtěla to na sobě dát znát. Dokonce si všimla i ten jeho úsměv, který se mu počas toho, jak je sledoval, rozlil ve tváři.

Nemohla tomu uvěřit. Viděla ho přece před pár hodinami a její srdíčko skotačí tak, jakoby ho neviděla minimálně týden. Opravdu každou možnou chvíli přemýšlela, zda je možné, za tak krátkou dobu, cítit k někomu tak silnou náklonnost. Ano. I u Robina to tak bylo.

Pravdou bylo, že když ho prvně za tím živým plotem spatřila, vyděsila se a vzápětí, ji ho bylo líto. Ale pak, když se jejich oči setkali,.... Bylo to, jako blesk z čistého nebe, co jí zasáhl rovnou do srdce. Na ten jeho vyděšený i poutavý pohled zároveň, snad nikdy nezapomene. Ano. V té době byla sice, dá se říct malá, jelikož měla sotva dvanáct let, ale už tehdy si uvědomila, že to, co ve svém srdci pocítila, je výjimečné. A proto, když se to ráno vzbudila a on už na pohovce, kde ho nechala nebyl, byla zklamaná.

Zklamaná z toho, že se ani nerozloučil. Zklamaná z toho, že už ho nikdy neuvidí, poněvadž v jeho očích, byla určitě jenom malá holka, která mu pomohla. A zklamaná z toho, že ji nedal ani šanci mu říct, že byl první kluk, co jí dokázal rozbušit srdíčko a jak to tak vypadá, ne poslední. A možná proto, že stále vidí v očích Huntra, ty Robinovi, se její srdíčko cítí zmateně a proto stále buší, v jeho přítomnosti, jako o život.

No, jestli to tak půjde dál, je tu možnost, že za nějaký čas ji vypoví službu, prolétlo ji hlavou, když si ho Colin všiml a vzápětí na to vypískl. Emilie taky nezůstala pozadu a okamžitě se k němu řítila, jako neřízená střela, načež si ji Hunter vyhoupl do náručí a vřele ji v něm stiskl. Byl na ně krásný pohled.

Po chvíli, se od toho výjevu před sebou odpoutala a všimla si na Colinovi, jak mu z toho, co viděl zářili očička. A byla si v celku jistá tím, že by chtěl udělat to samé, ale neodhodlal se k tomu. Popravdě takové chování, mezi rodičem a dítětem vidí její bratr prvně. Tohle u své matky, ani otce nikdy nezažil a rozhodně si umí představit, co by chtěl její malý bratříček i sám udělat. Jen opravdu netuší, jak by otec Emilie reagoval na to, kdyby k němu přišel s takovým nadšením i její bratr, pomyslela si ve chvíli, kdy, z čeho ji málem vypadli oči z důlků, se Hunter s úsměvem rozešel ke Colinovi a sám se ujal iniciativy, jelikož si asi i sám všiml, jiskřícího pohledu malého chlapce.

Když ho Colin prozradil, přiběhla k němu, jako pokaždé když přišel domů, Emilie. Vždy byl moc rád, za takové uvítání od své dcerky, jelikož netušil, do kdy ji to vydrží. Tak rychle roste, že se děsí dne, kdy o něj, jako o otce ztratí ten dětský zájem, který mu, co chvíli dává najevo. No, když spatřil na Colinovi, že by chtěl udělat to samé, co ona, ale očividně, jelikož už byl starší a nevěděl, zda je to vhodné, neudělal to, rozhodl se, přejít k němu a uskutečnit to rozhodnutí za něj.

S úsměvem na tváři, se rozešel k překvapenému klukovi, který nevěděl, co má očekávat a vzápětí si ho vyhoupl do náručí, ve kterém ho, tak, jako svou dcerku pevně sevřel. Netrvalo dlouho, než se Colin z nastalé situace vzpamatoval, zcela se pod jeho dotekem uvolnil a přirozeně mu obtočil své ručky kolem krku. „Vítej doma." Pošeptal mu malý klučina u ucha, když ho pevně svíral. I když ho nezná dlouho, i tak pochopil, že mu po celý čas, co žil jen se sestrou, chyběl otcovský vzor a tak se rozhodl, že pokud bude mít zájem, klidně mu bude dělat, něco jako tátu. Jelikož každý kluk potřebuje k někomu vzhlížet a hlavně se od někoho, komu může věřit učit.

Claire tiše seděla a pozorovala dění v místnosti. Úsměv, který se jí rozšířil snad po celém obličeji, už nemohla skrýt, ani kdyby chtěla. Vidět svého syna tak neskutečně šťastného, už jen z toho, že má u sebe ženu, po které již tak dlouho toužil, bylo pro ni něco úžasného. Pravdou bylo, že už ztrácela naději, že by někdy našel ženu svému srdci blízkou.

Byla si vědoma toho, že dosud nevynakládal žádné úsilí, aby si našel stálou partnerku a to jí strašně mrzelo, jelikož nevěděla proč. Ano. Věděla, že milenek, pro ukojení svých potřeb má nespočet. Ale to není to samé, jako mít doma milující ženu. No teď už jeho počínání zcela chápe. Jeho láska ke Casey je zcela zřetelná a tak doufá, že slečna, které jeho srdce, už po celá léta patří, mu ho nezlomí.

Nemohla se odpoutat od pohledu na svého bratra a muže, co ho drží v náručí. Bylo to něco, co opravdu ještě neviděla. Nebyla hloupá a věděla, že Colin stále doufal v to, že ho jejich otec někdy sevře v náručí, no bohužel se toho nedočkal. Jejich rodiče byli vše, jen ne rodiče, v tom pravém slova smyslu.

Ano. Nechávali jim peníze, když za nimi občas zavítali a i dárky jim někdy donesli, ale objetí, pohlazení, nebo obyčejné popovídání si, jako mezi rodiči a jejich dětmi, to snad nikdy nezažili. Proto ji ten pohled na ně, málem rozbrečel. Opravdu měla, co dělat, aby ty slzy, co se jí tlačili do očí, zahnala. A možná by se jí to ani nepovedlo, kdyby se na ni nepověsil Chris, který se pravděpodobně snažil, napodobit svého otce, čím ji odpoutal od toho výjevu, co jí tak rozcítil.

„Chrisi ty mrško malá." Se smíchem si ho přehodila přes rameno a vzápětí se s ním zvedla ze země. „Táta!" Vypískl ji ten nezbeda, tak hlasitě přímo u ucha, že ji v něm až zapískalo. Pomalu se rozešla k Huntrovi, který už pokládal vysmátého Colina na zem, aby si mohl vzít svého synka, co po něm už natahoval své ručky.

„Copak. Neříkej, že jsem ti tak chyběl?" Pověděl se smíchem i s pohledem upřeným na svého syna. Snažil se seč mohl, aby se díval jen na něj, jelikož věděl, že by měl problém se ovládnout, ale neodolal tomu pokušení, se na ni nepodívat. A jakmile si toho malého rošťáka převzal od ženy, která mu už před lety ukradla srdce, se jejich pohledy setkali. Ve chvíli, kdy se zahleděl do těch nejzelenějších očí, co kdy viděl, tedy krom těch Colinových, mu jeho srdce v mžiku o sobě dalo znát.