I sny se občas plní

Část 45

Od toho okamžiku, kdy odešel muž, v jehož přítomnosti se její srdíčko pokaždé rozbuší neuvěřitelnou rychlostí,.... Muž, se kterým spala po celou noc v jedné místnosti, ba dokonce dá se říct i v jedné posteli, kde spolu ještě před malou chvílí leželi v objetí, stále přemýšlí, co přesně má v úmyslu s ní probrat. Jistá si byla jen tím, že nejde o nic špatného, jelikož ten tón, s jakým s ní mluvil, byl tak vzrušující, tak láskyplný i toužebný zároveň, že se málem roztekla, jako zmrzlina. Ještě teď má dojem, že bude mít problém se postavit z místa kde ještě stále i s Chrisem leží, jelikož si není jistá tím, že ji po tom všem, její rozechvělé nohy unesou.

Chvíli trvalo, než se konečně vzpamatovala z toho, co se právě mezi její maličkostí a Huntrem odehrálo. Ale stalo se. A jakmile se konečně postavila na své nohy, které ji k jejímu údivu přece jen udrželi, tak se i s malým hnědookým klučinou, který se na ni vesele usmíval a kterého držela ve svém náručí, rozešla do jeho pokojíku, aby ho zbavila mokré plenky a vzápětí ho i převlékla. A samozřejmě i ona se chtěla dát do pořádku před tím rozhovorem, co jí čeká a očividně ji nemine.

Po tom, co se postarala o Chrise, se rozešla i s ním do své ložnice, kde se v rychlosti převlékla i se, před zrcadlem trochu upravila. A poněvadž líčení nezapadalo do její ranní rutiny, byla hotová vcelku rychle. Ne, že by byla na malování se, nějak osobně vysazená, to ne. Jen k tomu nemá vztah, jelikož ji nikdo nikdy nenaučil, co a jak s oněmi malovátky dělat. A nemělo to nic společného s tím, že upřednostňovala přirozený vzhled, poněvadž některé ženy, ji pod tou omítkou, jak to občas slyšela, na jejich adresu podotknout muže ve fabrice, připadali spíše, jako mumie, nežli přitažlivé ženy.

Právě scházela schody dolů, když v tom zahlédla, jak k jídelně míří Claire, na které bylo už od pohledu znát, že je v dobré náladě, jelikož se usmívala, jako sluníčko. Netušila, co způsobilo její rozpoložení, ale byla za to ráda, protože ji ta žena, opravdu přirostla k srdci. Pravdou bylo, že co se týče vztahu matky s dcerou, ten nikdy nezažila, jelikož měla rodiče, jaké měla. No to, co předešlí den cítila ve společnosti usměvavé ženy, kterou měla právě teď tu možnost zahlédnout, bylo něco po čem toužila snad už od dob, kdy začala přemýšlet sama za sebe a uvědomovat si, že její rodiče jsou rozhodně není stejní, jako ti, co každý den potkává, když odvádějí své ratolesti do školy. A i když se s tím časem smířila, jelikož ji nic jiného ani nezbylo, i tak ji stále v životě chyběl ten pocit, že na ní někomu záleží. Že je pro někoho důležitá a že ji někdo miluje, jako svou dceru.

Seděla v jídelně, kde už při svém příchodu, měla tu možnost vidět, jak se její vnučka i Casey bratr s vysmátými tvářičkami, moc dobře baví. Usoudila z toho, že kdyby svým pozdravem na sebe neztrhla jejich pozornost, ani by si nevšimly, že vůbec vstoupila do místnosti, jak byli zabraní do svého rozhovoru, který se týkal včerejšího večera, i dnešního rána.

Dnes vstala už v půl šesté, jelikož i po té bouřce, co venku celou noc řádila a která se postupem času trochu zklidnila, důsledkem tepla, které se moc nezměnilo, ačkoliv se vzduch trochu pročistil, nevydržela déle spát. Co zapříčinilo, že se rozhodla jít si do kuchyně po něco k snědku, aby vydržela do snídaně. Na své cestě za jídlem, ji ale zaujal obývák, odkud se linuly divné zvuky, co jí nedalo a šla se tam okamžitě podívat. No to, co tam spatřila, nebylo zrovna to, co očekávala.

Byla připravena snad na všechno, ale že uvidí skoro všechny obyvatele, takříkajíc v jedné posteli, to by ji ani ve snu nenapadlo. A co jí nejvíce upoutalo, bylo to, jak se Hunter s Casey, ve spánku k sobě tak krásně tisknou. Nesledovala je dlouho, jelikož si nebyla jistá tím, kdy se vzbudí Chris a nechtěla být přistižena, ale i tak odtamtud odcházela, se širokým úsměvem ve tváři, který ji dosud nechtěl opustit. Popravdě ve chvíli, kdy Casey i s jejím vnoučkem vstoupili do místnosti, kde už skoro všichni snídali, se snažila své nadšení z toho, co v to ráno viděla krotit, jelikož nechtěla, aby si o ní žena co držela v náručí malého chlapce myslela, že se zbláznila, ale moc jí to nešlo.

„Dobré ráno všem!" Vykřikl hned ode dveří a tím na sebe taky upoutal pozornost všech přítomných, jakožto i ženy se zelenýma očima, co ho svým pohledem přímo propalovala. Ne, že by mu to nějak vadilo, to ne. Právě naopak, jelikož ta intenzita jejího dívání se na jeho osobu, ho ujistila v tom, že má víc než dobrou šanci na úspěch toho, o čem s ní chce po snídani, kdy děti odejdou do školy, mluvit. Po celý čas, co byl nahoru se připravoval na rozhovor, který chtěl s Casey vést, ale i tak se cítil dost nejistě. „Dobré ráno i tobě." Popřála mu, s nádherným úsměvem Casey, která právě krmila jeho synka, mezitím co si on sedal na své místo u stolu.

Snídaně proběhla vcelku rychle, za co byl rád. Jakmile vyprovodily děti do školy, čím je taky předali do rukou mužům, kteří byli odpovědní za jejich bezpečí, odešel rychle za matkou, kterou požádal, aby na chvíli pohlídala Chrise. Nic víc ji neřekl, jelikož nechtěl, předbíhat události.

Ve chvili, kdy si žena co mu dala život, převzala svého vnoučka, zůstali s Casey v místnosti sami. „Casey." Oslovil ji něžně, s pohledem upřeným do toho jejího. „Půjdeš na chvíli se mnou?" Na jeho otázku mu jen nejistě přikývla, přičemž ji pokynul, aby ho následovala do obýváku, kde se spolu posadili na pohovku, na které po celou noc společně spali a která už byla, jako zázrakem složena i uklizená. Neustále se jí díval do očí a musel si přiznat, že je stále víc a víc nervózní. No i když se cítil značně nejistě, co si všiml i na ženě, která upírala svůj pohled na něj, i tak už to nechtěl odkládat. Opravdu měl pocit, že se mu u toho, jak začal mluvit, srdce snaží probourat hrudním košem.