I sny se občas plní

Část 46

Dívala se na muže před sebou a už z toho pohledu, jakým se na ni díval, se její srdíčko divoce rozbušilo. I ti motýlci, co se k ní nastěhovali snad natrvalo, se ji postupně rozlétli i tam, kde by si nikdy nemyslela, že se vůbec dostanou. A to nemluví o tom, že jakmile na ni promluvil, rozechvělo se jí celé tělo. „Casey, už jsi si jistě všimla, že se mi neskutečně líbíš. Si první žena v mém životě, při které se mi rozbušilo srdce a já věřím, že to máš se mnou stejně." Těmi slovy ji málem vyrazil dech. Nevěřícně se na něj dívala a u toho opravdu přemýšlela, jestli náhodou ještě nesní, jelikož tomu, co právě slyšela vyjít z jeho úst, nemohla uvěřit.

Když si všiml, že žena sedící před ním, kvůli které mu srdce bušilo, jako šílené, se nemá ke slovu, usoudil z toho, že mu připadala trochu zaskočeně, ujal se ho znovu on. „Je mi jasné, že ti to možná připadá rychlé, jelikož se dlouho neznáme, ale je to tak. Mám o tebe vážný zájem Casey a pokud máš i ty, zájem o mě, aspoň z poloviny tak, jako já o tebe, tak bychom to spolu mohli zkusit, co myslíš?" Netušil zda se vyjádřil tak, aby to všechno pobrala a hlavně, zda to vyznělo tak, jak to bylo zprvu myšleno, jen momentálně doufal, že se ve vztahu s ní, neposunul zpět, ale v před.

Po celý čas co mluvil, z něj nebyla schopna spustit svůj zrak. Srdce ji tlouklo, jako o život, dech se jí pomalu zvedal a to nemluví o tom, že vzrušená byla na maximum, co dokazovalo i to příjemné chvění, co cítila ve svém lůnu. To, ale neznamenalo, že přestala uvažovat. Co se i sama sobě divila, že to v té situaci vůbec dokázala. A jediné, co jí po jeho slovech stále běhalo hlavou bylo,... To myslí opravdu vážně? No stačil ji jeden pohled do jeho očí, aby dostala svou odpověď. „Huntře já nezapírám, že k tobě chovám určité city a ráda bych to i já s tebou zkusila, ale jedno mě zajímá,.... Jak si to vlastně představuješ? Jelikož já, už kvůli Colinovi nechci riskovat to, co je teď, pokud by to mělo skončit špatně." Zeptala se ho na to, co jí v tuhle chvíli trápilo nejvíce. Potřebovala už kvůli svému bratrovi vědět, co jak bude, jelikož se ho to taky týká. To to, jako budou držet v tajnosti přede všemi? Napadlo ji záhy, jelikož si neuměla představit, i když ji teď v soukromí, svým způsobem vyznal lásku, že muž jeho ražení, by ji jen tak přivedl do společnosti s tím, ji představit veřejně, jako svou přítelkyni. A jak to bude po tom, když se mezi nimi něco stane a ona se mu náhodou znelíbí? To se budou muset i s Colinem stěhovat? Měla spousty otázek, na které chtěla odpovědi a taky měla v úmyslu mu je položit. Ale předběhl ji se svým návrhem, nebo žádostí?

„Slibuji, že nic takového se nikdy nestane. Opravdu budu moc šťastný, pokud budeš má oficiální přítelkyně. A pokud tě to uklidní, tak jestli nastane ta chvíle, o čem dost pochybuji, že bychom se rozešli, přísahám ti, že v žádném případě vás odsud nikdo nevyhodí. Jak jsem vám oběma nedávno řekl, jste tady doma, dokud budete chtít." Pověděl ji to tak, jak to v tu chvíli cítil. Neměl proč ji lhát, či zastírat. Miloval ji už přes jedenáct let. Dlužil ji doslova svůj život. A pravdou je, že pokud ho miluje, aspoň z poloviny tak, jako on ji, nikdy ji nepustí ze svého náručí. Ano. Bylo by divné, kdyby nechal svou bývalou přítelkyni po jejich rozchodu bydlet ve svém domě. Ale jelikož žádný rozchod s ní neplánuje a ani nedovolí, aby se něco podobné v jejich vztahu událo, tak ji klidně slíbí i modré z nebe. Záleží jen na tom, zda jim dá ona šanci a pak,.... Pak to už do svých rukou převezme on, což vesměs znamená, že se bude stůj co stůj snažit, aby jejich vztah vzkvétal.

Dívala se na něj a pořád přemýšlela, kdy se vzbudí, jelikož se jí ještě nikdy nestalo, aby se jí muž vyznal ze svých citů a ještě ten, po kterém její srdíčko tolik touží. Tím, co jí pověděl ji opravdu uklidnil, i když malá nejistota, vyvolána tím, že ještě nikdy s žádným mužem nechodila a tudíž netuší, jak by se ve vztahu s ním měla chovat, v ní přece jen hlodala. „Tak pokud to byla opravdu nabídka toho, zda chci být tvou přítelkyní, tak má odpověď zní,...... Ano." Vyjádřila svou odpověď s rychle tlukoucím srdíčkem i úsměvem, který se jí vzápětí, co to dopověděla rozlil ve tvářích. Ano, nejistá sebou, co se týče vztahu s mužem to byla, ale nehodlala být přece zbabělá. Tak se rozhodla, že dá na radu, jak Claire, tak i svého srdíčka a prostě mu řekne ano a tím jim i dá šanci zjistit, zda jsou si souzeni, či nikoliv.

Po její odpovědi se chvíli vzpamatovával, ale jakmile mu došlo, že souhlasila, měl v úmyslu ji zlíbat od hlavy po paty. No jen do té doby, než ho v jeho úmyslu, od radosti ji políbit, svými slovy nezastavila. „Huntře počkej!" Ty slova a to, jak to pověděla ho polekali. Že by snad udělal něco, nač nebyla připravená? Prolétlo mu hlavou, když se mu žena jeho srdce nejistě zadívala do očí. „Copak se děje?" Zeptal se jí vzrušeným hlasem, přičemž ji svou dlaní pohladil po tváři, která byla už hodnou chvíli víc, než růžová. „Cokoliv tě trápí, klidně to řekni. Není nic, co by si mi nemohla říct, nebo za co by jsi se měla stydět." Dodal, jelikož ji v očích, do kterých se v tu chvíli vpíjel, zahlédl nejistotu, která očividně právě procházela celou její bytostí.

Ve chvíli, kdy si všimla na co se muž s modrýma očima chystá, což bylo očividné, se takříkajíc trochu polekala. Stud z toho, že co se týče intimních věcí mezi mužem a ženou neví zhola nic, prostoupil celé její bití. Ano. Přečetla si o tom hodně i na filmy s onou tématikou se podívala, i když se u toho poměrně dost styděla, ale vlastní zkušenosti ty neměla. No nakonec se i tak rozhodla, že pokud tedy už souhlasila s tím, že bude jeho přítelkyní, měl by i on vědět, do čeho jde. I když netušila, jak zareaguje na fakt, že je v tomhle směru zcela nezkušená, přece jen se mu rozhodla svěřit. „Huntře já,.... Ne, že bych se s tebou nechtěla líbat, to ne. Jen jsem se ještě nikdy s žádným mužem, ani klukem nelíbala, tak vůbec nevím, jak na to." Vypravila ze sebe těžce. Tohle přiznání jí stálo mnoho sil, ale byla nesmírně ráda, že mu to přece jen pověděla. No když viděla v jeho tváři překvapení, nebyla si jistá tím, zda ho svou nezkušeností spíše neodradila. Ano. Měla sice dvacet tři let, ale k její smůle, či štěstí, ještě netušila co z toho si vybrat, neměla příležitost si najít přítele, se kterým by mohla prozkoumat taje intimního života. Jelikož do té doby, než potkala muže s modrýma očima, které se po celý ten čas, co spolu mluví, na ni s touhou ji políbit upírají, měla dost starostí s tím, starat se o bratra a uživit je.