I sny se občas plní

Část 40

Dívala se na dívku před sebou a lhala by, kdyby řekla, že ji ta otázka, co jí položila zaskočila. Popravdě čekala, kdy se na něco podobného zeptá. Jen vůbec netušila, co by ji měla odpovědět, jelikož ji pravdu rozhodně říct nemohla. Nakonec se na ni mile usmála a pokynula ji, aby se s ní na chvíli posadila na pohovku, kterou daný butik disponoval a na které ještě před malou chvílí sama seděla. Jen, co se obě dvě usadily, zadívala se jí do očí a snažila se mluvit, co nejupřímněji dokázala. „Víš, já vždy chtěla dcerku, se kterou bych si mohla užívat holčičí věci. Jako je nakupování hezkých šatů, chodit ke kadeřnici, mluvit s ní o drbech, co se ve společnosti nesou. I o mužích, co se jí líbí. No bohužel po dvou synech, které si měla tu možnost poznat, se nám s manželem už třetí dítě nepovedlo. A tak, když jsem tě poznala, přirostla si mi k srdci a já tě začala brát, jako svou dcerku, kterou jsem nikdy neměla. Promiň. Nechtěla jsem, aby jsi se cítila v mé společnosti nepříjemně. A pokud ti mé chování k tobě překáží, stačí říct a já,....." Nestačila ani doříct to, co měla v úmyslu, když ji Casey, se slzami v očích nečekaně objala. A že ji toho chtěla ještě hodně povědět.

„Děkuji." Pošeptala Claire u ucha, když ji objímala. Srdce ji v tu chvíli bušilo tak silně, že z toho měla dojem, zda ji za chvíli čistě náhodou nevystřelí z hrudi. Pravdou bylo, že v životě, ji ještě nikdo nic tak krásného neřekl. Opravdu měla, co dělat, aby se od dojetí nerozbrečela, jako malá holka. Po chvíli, se od ženy, co jí dosud objímala odtáhla a zadívala se jí s uslzenýma očima do tváře. Snažila se své slzy zadržet, ale když ji žena, kterou tak pevně svírala ve svém náručí, objetí oplatila, tak slzy, které se snažila tak pracně potlačovat, si přece jen nějak našli cestu, po které se svévolně vydali. „Promiň. Vždy jsem chtěla vědět, jaké to je, když se ti máma věnuje, chodí s tebou po obchodech a pomáhá ti vybírat oblečení, co ti sluší. A teď se mi to splnilo." Pověděla ji zcela upřímně, co měla na srdci a přitom svůj pohled upírala do toho jejího. Nemohla uvěřit, že má takové štěstí. Celý život toužila po normální rodině a teď, ani netuší vlastně, jak se to přesně stalo, se v jedné takové ocitla. V rodině, kde se opravdu starají jeden o druhého, kde si mezi sebou povídají a řeší potíže, pokud nějaké nastanou.

Domů se Claire s Casey dostali až po druhé hodině. Po celý ten čas, si spolu povídali a přitom stihli koupit i boty, co se perfektně hodili k šatům, které ji vybrali, i doplňky, jako je kabelka, či spona do vlasů a mnoho dalšího. Nezapomněli se zastavit ani v obchodě se spodním prádlem, kde se Claire, málem utrhla ze řetězu. Opravdu měla strach, že tam v její velikosti, vykoupí snad vše, co tam mají. Musela uznat, že byla rudá až za ušima, když ji Huntrova máma, ukazovala a následně i koupila, dle jejího názoru, dost odvážné prádélko i noční košilky. Vůbec netušila, jestli bude mít někdy odvahu, si na sebe vzít ty hříšné kousky prádla, ale žena, co jí s tím s nadšením mávala před obličejem, se nenechala, jen tak lehce odradit. A pravdou taky bylo, že ona nebyla zrovna ta, co by ji chtěla kazit radost.

Po nákupech si dokonce zašli i na společný oběd, kde se Casey rozpovídala o svém životě i o svém dětství. Prostě o všem, co se jí do doby, než poznala rodinu Blackwellů v životě událo a Claire ji přitom zaujatě poslouchala. Prvně ve svém životě, se Casey cítila, jako něčí dítě. A ten pocit, si chtěla uchovat, co nejdéle to bylo možné. Samozřejmě, že než vyrazili domů, zastavili se i v cukrárně, kde koupili něco sladkého pro děti i muže, co je hlídají, jelikož si byli obě dvě jisté tím, že když dorazí do svého domova, tak osazenstvo, které se tam nacházelo, když odcházeli, bude v plném počtu v domě.

Právě byl u Chrise v pokojíku, jelikož se jeho synek před chvilkou vzbudil, když zaslechl auto, které zastavilo u hlavního vchodu. Nemusel je ani vidět, aby věděl, kdo přesně vystoupil z onoho vozu. Jakmile svého chlapečka oblékl, přičemž mu sundal i plenku, kterou už nepotřeboval, jelikož byl vzhůru, okamžitě se rozešel dolů, přivítat ženy, které se z domu vypařily hned po snídani.

Nestačil, ani sejít schody, když Chris, který si ještě hověl v jeho náručí, spatřil Casey a začal se dožadovat její pozornosti. „Máma! Máma! Máma!" Vykřikoval stále dokola jeho synek, než ho předal do rukou ženě, která se na něj s láskou dívala. „Ahoj broučku. To jsem ti tak chyběla?" Zeptala se ho se smíchem, když si ho od něj převzala a vzápětí si ho přitiskla ke své hrudi. Ten pohled na ně, mu neskutečně rozbušil, už tak divoce bijící srdce. „Tak, co? Jaké šaty jste koupili?" Zeptal se zvědavě, jelikož těch tašek, které si nesli ženy, co právě překročily práh domu, bylo nespočet. „To je překvapení." Vypískla nadšeně jeho matka a než stihl cokoliv podotknout, mluvila dál. „Ale něco ti přece jen prozradím." Pověděla tajemně a on opravdu v tu chvíli čekal, že mu řekne něco moc důležitého, co se mu o chvíli později tak nějak i potvrdilo. „Koupily jsme ti dárek." Po téhle větě, se překvapeně podíval na Casey, která se jen usmívala, přičemž mu matka podávala podlhovastou krabičku. Jakmile si ji převzal, nečekal a okamžitě ji otevřel. S úžasem se díval na oranžovo žlutou kravatu a s otázkou v očích se zadíval na ženy stojící před ním. „To abychom spolu ladily." Vysvětlila mu s úsměvem Casey, jelikož si asi všimla, že je ztracený, jak lesní včela ve městě. „Tak to budou tvé šaty žluto oranžové, pokud se nemýlím." Uvažoval nahlas i s úsměvem, co se mu vykrádal do tváře. „Už se těším, až tě v nich uvidím." Dodal zasněně, s pohledem upřeným do toho jejího. Už jen představa toho, jak v těch šatech vypadá ho málem odrovnala. A poněvadž si byl vědom toho, že ty šaty na ni neuvidí dříve, než o dva týdny, zůstávala mu jen představivost, kterou měl už od přírody hodně bujnou, co se takových záležitostí týče.