I sny se občas plní

Část 14

Zdá se jí to, nebo ta cesta k Huntrovi domů, nebyla tak dlouhá, jako když jeli k ní? Ta otázka ji vyvstala v hlavě, když vůz, ve kterém seděla, zastavil před hlavním vchodem domu, kde bude momentálně i se svým bratrem bydlet. No na druhou stranu, se jí to mohlo zdát, jenom kvůli tomu, že se počas jízdy do jejich bytu, ztratila ve svých myšlenkách.

Pohlédla na muže, co seděl vedle ní a musela uznat, že ji opravdu mile překvapil, jelikož když odcházeli z jejich bytu, ty tašky ji opravdu vzal. A to samé udělal i když dorazili k nim. Musela se pousmát nad situací, která nastala, když se o ně handrkovali. Nakonec i tak, z místa svého předchozího bydliště odešla jen s baťůžkem, se kterým i přišla.

Pomalu vystoupily z auta a jen, co se otevřeli dveře domu, kde bude odteď i s bratrem bydlet, vyběhl za ní Colin, upatlaný od čokolády. „Už jste zpět?!" Vypískl a zavrtal se jí rovnou do objetí. „A přinesla si mi Pinkiho?" Zašeptal ji nesměle u ucha, když se k němu sklonila. Pinky je jméno jeho tučňáka, se kterým usíná už od narození. Již nejednou mu ho chtěla vyměnit za nového, protože tenhle, měl už s jistotou, své nejlepší léta za sebou, ale on nechtěl. Pokaždé ji řekl, že to už nebude ten stejný. „Myslíš si snad, že bych na něj zapomněla?" Zeptala se ho s úsměvem a chtěla ho vyndat, ale zabránil ji v tom. „Tady ne, až v pokoji." Pošeptal ji a s prosbou v očích, aby nevyzradila jeho malé tajemství, se na ni zadíval. Očividně nechtěl, aby někdo věděl, že ještě usíná s plyšákem. Zdál se jí být, tak dětsky roztomilý. „Dobře, tak až v pokoji." Pošeptala mu zpět a pak se společně rozešli do pokoje, kde předešlou noc prvně spinkal a kde mu vzápětí, jak do něj dorazili, Hunter položil jeho zavazadlo.

„Tak já vás tu nechám a jdu se věnovat dětem." Pronesl k osobám, co ho s úsměvem sledovali. „Tvoje zavazadlo, nechám ve tvém pokoji." Pověděl Casey s očima zaklesnutými v těch jejich. „Oběd bude tak za hodinu. Když budete hotový s vybalováním, klidně přijďte dolů." To bylo poslední, co jim řekl, předtím, než se chtěl otočit a odejít. No, na chvíli ho ještě zastavila Casey tím, že na něj promluvila. „Huntře,.... děkujeme ti. Netuším, jak ti to všechno oplatím, ale snad se jednou něco najde." Dívala se mu do očí s takovou něhou, že měl, co dělat, aby se udržel a nesevřel ji ve svém náručí. Tolik si přál, aby byla jeho, ale na to potřeboval čas. Chtěl si získat její srdce dřív, než se dozví, že se už kdysi setkali. „Jako by se stalo. Vůbec to neřeš." Řekl jí s úsměvem a pak už opravdu odešel, jinak by mu asi srdce vyskočilo z hrudi, jak šíleně mu v tu chvíli bilo.

Pozorovala Colina, jak si z tašky vytahuje Pinkyho, kterého si vzápětí, s úsměvem na rtech, přitiskl na svou hruď a zároveň se snažila uklidnit své rozdováděné srdíčko, které v přítomnosti muže, který před malou chvílí odešel, šílené běsní. Netuší, čím to je, ale když se jí Hunter zadívá do očí, její srdce a nejen to, na něj reaguje zvláštním způsobem. Ano. Její mysl ví, že muž s modrýma očima není Robin, ale jejímu srdci se to očividně, ještě asi nedoneslo.

Nejdříve uklidili Colinove věci a až pak zašli do jejího nového pokoje, kde udělali to samé, co v pokoji jejího bratra. „Cay." Oslovil ji její králíček, který se na ni díval zvláštním pohledem. „Copak?" Zeptala se ho, jelikož vůbec netušila, co se mu honí hlavou. I když po tom, co si za poslední, ani ne dva dny prožily, by určitou představu, přece jen měla. Colin se na ni díval a už už chtěl něco říct, ale najednou si to rozmyslel. „Klidně mluv králíčku." Povzbudila ho a on se osmělil. „To tu budeme odteď opravdu bydlet?" Přikývla mu na souhlas a on pokračoval. „A nevyhodí nás? Protože mě se tu líbí. Je tu hezky a Emilie i s Chrisem jsou fajn. Rád si s nimi budu hrát." Vypravil to ze sebe najednou a až tehdy si uvědomila, jak se mu ulevilo. „Coline, já opravdu netuším, co přinese čas, ale pokud jsme my dva spolu, všechno zvládneme." Usmála se na něj a vzápětí si ho stáhla do objetí. Sama nevěděla, jak to s nimi v této rodině dopadne. Ale chtěla pro svého bratra lepší život, než ten, co vedli doteď. Doposud se totiž jen horko těžko probíjeli. No teď, opravdu doufá v lepší zítřky.

Po tom, co odešel z Colinova pokoje seběhl schody a rozešel se hned do obýváku, kde si byl jistý, že najde zbytek rodiny. A nemýlil se. U televize seděla jeho dcerka, která byla stejně umazaná od čokolády, jako Colin. Musel se pousmát nad tím, jak rychle se z nich stali přátelé. Ale byl za to rád, jelikož nemusel řešit, jejich případné žabomyší války.

U krbu v křesle seděla jeho máma, která se hrála s Chrisem. Stavěli tam,... No něco to rozhodně bylo, jen ještě nepřišel na to, co konkrétně by to mělo být. A Derek, ten seděl naproti mámě, taky v křesle a ťukal s někým do mobilu. Tušil nějakou novou přítelkyni, protože se u toho culil, jak sluníčko. „Tak jsem tady. Co je nového." Pronesl do prostoru a tím upoutal na sebe pozornost. Chris se k němu automaticky rozběhl a Emilie ta ani nezaregistrovala, že někdo mluvil. Pokaždé, když sleduje nějakou pohádku, co ještě neviděla, soustředí se na ni tak, že úplně vypne. Kéž by to fungovalo i u školy, kde na hodinách nikdy nedává pozor, prolétlo mu hlavou, když na něj začal mluvit Derek.

„Tak, co? Všechno v pořádku?" Zeptal se, se zdviženým obočím, svého bratra, který vypadal víc, než spokojeně. Chris už na něm visel, jako přívěsek a snažil se ho dotáhnout ke hracím kostkám, aby s ním něco postavil. „Naprosto." Odpověděl mu jedním slovem, což znamenalo, že je vše v nejlepším pořádku. Tedy alespoň prozatím. Osobně jeho rozhodnutí, neříct Casey pravdu o jejich minulosti nesdílí, ale na druhou stranu ho chápe. Taky by měl strach, kdyby byl, co se týče citů k ženě, v nich tak hluboko zabředlý. No čas snad ukáže, jak se to mezi nimi vyvine. Po tom, co si vyslechl vše, co se ten den, kdy ho unesly událo. A že jen díky ní má ještě bratra,..... No pravdou je, že když to slyšel, krve by se v něm nedořezali. Konečně pochopil důvod, proč ji měl hlídat. A byl opravdu rád, že ho mohl splnit a že se jí nic, pod jeho dohledem nestalo. „To jsem rád. No, já vás opustím. Jsem pozvaný na oběd od jedné moc hezké dívky." Pronesl se smíchem a pak se urychleně vytratil z obýváku, poněvadž kdyby tam zůstal déle, matka by si určitě nenechala utéct příležitost, tahat z něj detaily jejich seznámení.