I sny se občas plní

Část 62

Všiml si, že od té doby, co Casey nastoupila do vozu, byla nervózní a nemusela mu u toho ani drtit ruku, aby to zaregistroval. No jediné, co mohl udělat bylo to, že ji ubezpečil o tom, že je při ní a nehodlá se od ní pohnout ani na krok. A samozřejmě, že udělal to samé, co jeho bratr. Prostě a jednoduše, si ji držel co nejblíže u sebe, čímž dával najevo všem přítomným, že je zadaná a hlavně, že je pod jeho ochranou. Což jak věděl, každého zaručeně odradí od toho, aby se k ní kdokoliv, bez jeho vědomí, co i jen přiblížil.

Byla nesmírně ráda, že si ji Hunter tak majetnicky drží u sebe. Opravdu se při něm cítila v bezpečí, jako nikdy v životě. Jeho blízkost ji uklidňovala a dávala ji pocit důležitosti, co nikdy nezažila. Cítila, že když je u něj, nic se jí nemůže stát, poněvadž by to on nedovolil. Aspoň tak to vnímala ona, jestli je taká i skutečnost, to opravdu netuší. No důležité pro ni je, že právě v tuto chvíli, se u něj cítí příjemně a v bezpečí. A jen doufá, že jinak to nikdy nebude.

Musela uznat, že při vstupu do katedrály, ji málem vypadli oči z důlků. Už před vchodem stály, od pohledu ozbrojení muži, co bylo znát, i když reálně zbraně neviděla. No asi by ji to nemělo překvapovat, jelikož je to mafiánská svatba. Co jí, ale překvapilo bylo to, že se muži hlídající vchod, jejímu příteli uctivě uklonili. Až pak ji napadlo, že jsou to možná jeho lidi, jelikož na tu svatbu dohlížel. Dlouho nad tím, ale nepřemýšlela, jelikož spatřila výzdobu, co byla po celé té katedrále umístěna a která ji málem vyrazila dech, jak byla nádherná. Nejvíc ji asi zaujali bílé a červené květiny, které byli umístěné po celé uličce, kterou měla nevěsta procházet.

„Kam si chceš jít sednout?" Zeptal se šeptem své přítelkyně, která na něj vzápětí upřela nechápající pohled. Co ho utvrdilo v tom, že ji svou otázku, bude muset vysvětlit. „Strana ženicha, či nevěsty?" Objasnil ji to, na co se jí ptal, jelikož mu připadala zmateně. Popravdě se jí vůbec nedivil, protože na normálních svatbách, si host jde sednout na stranu toho, koho zná. Čili ženich nebo nevěsta, jsou jen dvě možnosti. No u něj je to jiné, jelikož zná obě rodiny a sám má dilema z toho, kam jít. „Tak k nevěstě." Vytrhla mu trn z paty žena, usmívajíc se na něj. S Derekem byli domluvení, že každý půjde na jednu stranu, ale vybrat si měl on. Což znamenalo, že jeho bratr si teď půjde sednout na stranu ženicha. Museli aspoň nějak pomyslně podpořit rodiny, které se oné události účastní a nezdálo se mu správné, aby oba dva, jak on, tak i jeho bratr, byli na straně jedné z rodin. Tudíž to dopadlo tak, že každý je na jiné straně.

Obřad byl krásný, i když se jí už od pohledu zdálo, že ani nevěsta a ani ženich, nebyli moc nadšení onou událostí. No i tak se jí tam moc líbilo. Když byla malá, často si představovala svou svatbu. V té době přímo hltala pohádky, kde to v každé z nich končilo šťastně, tudíž svatbou. No, jak rostla a dospívala, postupně zjišťovala, že ten šťastný konec, ne vždy musí být. Ne každý má totižto štěstí a pozná svou osudovou lásku, se kterou by mohl zestárnout. A donedávna k těm lidem řadila i sebe. Tedy dokud nepoznala Huntra a jeho rodinu. V jeho přítomnosti má znovu ten pocit, jako když byla malá, že všechno je možné a že i ona může doufat v to, že i jí se může v životě stát něco hezkého. Že i ona se možná dočká, takříkajíc, jak svého šťastného konce, tak i začátku, který se zpečetí před zraky mnoha lidí.

Netrvalo dlouho a obřad, který se jí opravdu moc líbil, skončil. Teď se nachází i s Huntrem, i jeho bratrem a Saskií, u jednoho stolu s novomanžely, i jejich rodinami. Po obřadu se přesunuli na místo, které disponovalo mnoha stoly, aby mohlo pojmout tolik hostů najednou, i kuchyní hodnou takové události.

Zpočátku ji to přišlo dost divné, že je usadili přímo k jejich stolu, poněvadž věděla, že Hunter ani Derek nejsou jejich přímá rodina, pokud vůbec nějaká jsou. Ale to ve chvíli, kdy u jiného stolu spatřila onoho muže, na kterého příkaz ji unesly do toho bordelu, kde ji Hunter zachránil, vypustila z hlavy.

Pomalu si i sama začala uvědomovat, že muž sedící vedle ní, není jen tak nějaký mafián, s dobrým postavením. Zdálo se jí, že on je něco víc, jelikož ho každý, s kým se dosud setkali, uctivě pozdravil. Je pravda, že je s ním prvně ve společnosti, ale i ty nepatrné náznaky strachu a respektu z oněch lidí, co se u nich zastavili, aby se mu pozdravili, vycítila.

Ještě než začala svatební hostina, se se slušnosti musel věnovat mafiánským bossům, co se mu snažili vetřít do přízně. Chvíli si s nimi povídal a pak už konečně usedli ke stolu. Casey si po celý čas držel blízko u sebe, co se jí podle výrazu ve tváři moc líbilo. Důkazem toho mu byli, její stále se růžovějící tváře, které k její zlosti, jak si stihl všimnout, ne a ne dostat zpět svůj původní odstín.

U stolu seděli vedle sebe, co ani jinak být nemohlo, jelikož patřili k sobě. I Derek se Saskií, se nacházel u stejného stolu, jen na straně ženicha. Po celý čas u slavnostního hodování, se věnoval své krásné společnici, na které mohl každý oči nechat, počínaje jim, když o pár stolů dál zahlédl Frederica Romana. Muže, který jí před časem unesl.

Byl si zcela jistý tím, že se s ním určitě toho večera potká a opravdu netušil, jak bude Casey, na jeho přítomnost reagovat. „Lásko." Oslovil ji něžně, když si všiml, že kouká směrem, kde ona osoba, co jí před časem k smrti vyděsila, sedí. „Vím, že tady je a už dopředu tě ujišťuji, že se nemáš čeho bát, ano?" Hned jak její pohled padl do toho jeho, se jí hluboce zadíval do těch jejich smaragdových oček a čekal, zda mu odpoví. Co se vskutku stalo, i když ne slovně. Úplně mu stačilo, že se po jeho slovech viditelně uvolnila.

No byla tu ještě jedna věc, která mu dělala starosti a to ta, že se mu zdálo, že zahlédl svého druhého nejlepšího přítele Viktora Adamse. Prozatím si myslí, že se mu to opravdu jen zdálo, jelikož si ho neuměl představit, zrovna na téhle svatbě. V první řadě věděl, že nebyl pozvaný a v té druhé ví, že jeho přítel, se na jeho radu, drží od mafie co nejdál, poněvadž tím, že je dost známí model, je i veřejná osoba, co by mu asi moc nepomohlo, kdyby ho spojovali, i když těžko prokazatelně, zrovna s mafií.