Část 28

590 25 10
                                    

Když otevřel dveře od pokoje svého synka a přešel k postýlce,... No pravdou bylo, že ho až zamrazilo, když ho tam nenašel. Urychleně se vydal za Casey do ložnice, jestli ho tam náhodou nemá a potichoučku otevřel dveře, které ho od ní dělili. Po vstupu do jejího pokoje, udělal pár kroků a v tom spatřil svého synka, který se tiskl na její hruď. S radostí v duši, že je snad vše v pořádku, se naklonil nad něj a políbil ho do vlásků přesně tak, jako jeho starší sestřičku. S čím, ale nepočítal, bylo to, že tím probudí Casey, která se na něj s otázkou v očích dívala. „Promiň nechtěl jsem tě vzbudit. Spi dál." Pošeptal ji s unaveným hlasem i úsměvem, co nejtišeji to dokázal, aby se náhodou neprobral Chris a vzápětí měl v úmyslu odejít z jejího pokoje. Tedy aspoň do té chvíle, než ho svými slovy zastavila. „Vítej zpět. Chyběl si nám." S jejím úsměvem, se k němu nesly i slova, co ho zahřála u srdce. Pohlédl ji do očí a nepřehlédl ani ten ruměnec, co se jí tvořil ve tvářích.

A k jeho smůle nepřehlédl, ani její krásně se vzdouvající ňadra, na kterých mohl doslova oči nechat. Ten pohled ho vzrušil natolik, že měl obavu z toho, aby mu poklopec, který byl v tu chvíli napumpován až k prasknutí, náhodou nevybuchl. A není se čemu divit, když už skoro týden, přesně od té doby, co je Casey zpět v jeho životě, dodržuje nedobrovolný celibát, poněvadž od toho času neměl, ani pomyšlení na žádnou ze svých obvyklých milenek. A co víc, už jen představa toho, že by byl v posteli s jinou, nežli s Casey se mu příčí. Byl to pro něj začarovaný kruh, který momentálně neměl možnost uzavřít. Co ho vedlo k tomu, že mu nezbývá nic jiného, nežli to, dát si studenou sprchu, ve které má v úmyslu, i ulevit svému, touhou rozbolavělému tělu.

S úsměvem ve tváři ji pozoroval a musel uznat, že i když měla ještě hlubokou noc, vypadala prostě úžasně. „Taky jste mi chyběly." Odpověděl ji spontánně i pravdivě zároveň. Po celý čas, co byl pryč, se neskutečně těšil domů. A hlavně se snažil tu situaci, ke které ho tak nutně Gabriel potřeboval, vyřešit, co nejdříve, aby se stihl do pátečního odpoledne vrátit ke své rodině, jelikož měli jít všichni spolu ven a on se na to nesmírně těšil.

Nejdřív si myslela, že se jí to jen zdá a tak, když ho pozdravila a řekla mu, že jim chyběl, bylo to zcela upřímné. No čím déle se na něj dívala, tím víc si uvědomovala, že to není jen její představa, ale že před sebou opravdu vidí Huntra. Když ji odpověděl skoro totožně, usmála se na něj. Bylo znát, že je vyčerpaný. Netušila o jaký problém se jednalo, když musel tak urychleně odjet, ale jak se zdálo, jeho řešení nebylo zcela jednoduché. Usoudila z jeho unaveného pohledu, který ji, i přes tu vyčerpanost, co před ní nedokázal skrýt, rozbušil srdíčko, které se nevědělo dočkat, až se vrátí domů. „Vyřešil si vše, co si měl?" Zeptala se nejistě, jelikož představa, že by znovu někam odešel, se jí, ač vůbec netušila proč, nelíbila. „Ano." Odpověděl ji jednoduše a myslela, že tím i skončil, ale jeho ústa se znovu otevřela a po tom, co jí řekl, se otevřela i ji. „A za měsíc, jsme pozvaný na svatbu. Tak snad mě v tom nenecháš, plácat se samotného?" To, co se jí dostalo do uší, ji málem vyrazilo dech a zároveň i zastavilo srdce. Ona snad opravdu ještě sní, prolétlo ji hlavou, když se na něj dívala s otevřenými ústy. To snad nemyslí vážně? Jak by mohla zrovna ona, jít na svatbu lidí, kterých za prvné, ani nezná a za druhé s ním? Vždyť je jen chůva jeho dětí, i když ještě nemá podepsanou pracovní smlouvu, ne jeho partnerka! Opravdu v tu chvíli začala panikařit, protože vůbec netušila, co by mu měla odpovědět. Ano. Ráda by s ním šla, to rozhodně ano, ale sama dobře ví, že nemůže, protože by to nebylo vhodné. „Nemusíš mi odpovídat hned. Nech si to projít hlavou, ale byl bych nesmírně rád, kdyby si šla se mnou. Moc by mě to potěšilo." Stále se na něj nevěřícně dívala, i když ji její srdíčko, málem štěstím vyletělo z hrudi. Opravdu neměla slov a díky bohu, na ni netlačil, co se odpovědi týče. „Hezky se vyspi. Ráno se uvidíme." Pověděl ji s upřímným úsměvem. „Sladké sny i tobě." Popřála mu záhy a pak už jen sledovala, jak se zvedl z postele, na které dosud seděl a co nejtišeji, přesně tak, jak přišel i odešel. No mezitím, než se dostal z jejího pokoje, ještě stihl, na rozloučenou pohladit Chrise po vláscích.

Stál ve sprše, ze které tekla studená voda, která dopadala na jeho rozžhavené tělo. Byl si vědom toho, že ani ta nejstudenější sprcha neutiší tu touhu a chtíč, co se mu usídlili v rozkroku. A pravdou bylo, že by mu ani ve snu nenapadlo, že se někdy znovu uchýlí k sebe uspokojování, jako se to dělo, když v pubertě začal poznávat své tělo. No stalo se. A musí uznat, že tak silný orgazmus, už opravdu dlouho neměl. Ten celibát má něco do sebe, prolétlo mu hlavou, když vycházel ze sprchy.

Ještě mokrý s ručníkem kolem pasu, se rozešel ke skříni, ze které si vytáhl pyžamové kalhoty, co si vzápětí oblékl. Popravdě ten pohled, co se mu naskytl, hned po tom, co vstoupil do pokoje Casey, se mu zavrtal, až do srdce. Bylo tak krásné se dívat na ni a svého synka, jak společně spinkají v objetí. Připomnělo mu to den, kdy přesně takhle viděl Casey s Colinem. Tu noc, měl její bratr zlý sen, kvůli kterému přišel k ní do pokoje. Což mu připomnělo, že se na něj ještě nepodíval. Bude muset zajít do jeho pokojíku a taky mu dát dobrou noc. Opravdu touží po tom, aby jednou byli rodina a tak si pomalu musí k malému zelenookému chlapci najít cestu.

Netrvalo dlouho a Hunter byl už na cestě do Colinova pokoje. Jen, co otevřel dveře, spatřil chlapce, jak se tulí ke svému tučňákovi, co mu okamžitě vykouzlilo úsměv na rtech. Vypadal být tak nevinný a roztomilý, co ve skutečnosti i byl. Byl prostě ještě malé nevinné dítě. V tu chvíli nemohl jinak, než jít k němu a popřát mu dobrou noc tím, že mu dal polibek do vlásků, přesně tak, jako svým vlastním dětem. Pak, co nejtišeji s přetrvávajícím úsměvem, opustil jeho pokoj a zapadl do své ložnice, kde na něj už toužebně čekala jeho postel, které opravdu neměl chuť odolávat, ani vteřinu.

Ráno přišlo dřív, než se zdálo. Chris ji, jako obvykle vzbudil kolem šesté. Byl lepší, než ten nastavený budík, co měla v mobilu, který byl položený celou noc, na nočním stolku. Jako pokaždé šla do jeho pokojíku, jen s tím rozdílem, že teď šel s ní i on. Tam ho pak převlékla do věcí, ve kterých může běhat, kdekoliv bude chtít a nebude ji vadit, když je někde ušpiní.

Jakmile měla Chrise připraveného, šla zkouknout Emilie a Colina, kteří ji tím, že je nemusela tahat z postele, jako předešlé dny a i tím, že už byli oba dva oblečený, dost překvapily. Zdálo se jí, jakoby měli šestý smysl a už dopředu věděli, že se Hunter vrátil.

I sny se občas plní Kde žijí příběhy. Začni objevovat