I sny se občas plní

Část 9

Seděl ve své pracovně a před sebou měl svou matku i svého bratra a oba s otázkou v očích čekali, až se dozví, co se to vlastně děje. Chápal je, protože jeho jednání se vymykalo všemu, co dosud, kdy udělal. Do tohoto dne, se ještě nestalo, aby jednal spontánně. Tedy aspoň ne tak, jak se to odehrálo v téhle situaci. No na jeho obranu, když se dozvěděl ty informace o ní a hlavně, kdo ji unesl, v tu chvíli viděl rudě.

Pozorně sledovala svého syna a musela uznat, že v takovém stavu ho ještě neviděla. Zná ho, jako svou dlaň, vždyť ho porodila i vychovala, ale to, co viděla před malou chvílí, kdy přišel domů, ji vehnalo úsměv do tváře. Ty jiskřičky v jeho očích byli znatelné a mohla za to jen jediná osoba. A to dívka, která mu byla v závěsu. Ani při Isabel, mu oči tak nesvítily. Ano, bylo to sice domluvené manželství, ale časem se čekalo, že se do sebe i tak zamilují. No nestalo se. Věděla, že svou ženu má rád, ale taky věděla, že ji nikdy nemiloval. Jen netuší, kde po celý čas tu dívku, co mu rozbušila jeho dlouho osamělé srdce, schovával.

Ještě před chvílí byl s Casey nahoře a provázel ji po jejím příštím pokoji. Opravdu se těšil, jako malý kluk, že s nimi bude bydlet. Nikdy by si nepomyslel, že by se zrovna on mohl zamilovat. A to ještě v osmnácti letech. Ale stalo se. A teď, když ji bude mít po celou dobu u sebe, tedy pokud bude souhlasit, tak bude ten nejšťastnější muž pod sluncem.

„Už nám i vysvětlíš, co se to tu vlastně děje?" Zeptal se netrpělivě Derek. To, co dnes viděl,.... Vlastně, ani neví, co viděl. Ještě nikdy totiž nespatřil svého bratra v tak bojové náladě, jako když byli na cestě k Federicovi. Ano. Věděl, že co se týče té ženy, nemá všechny informace, ale vyplatit za ní rodinné dluhy a ještě k tomu, spálit všechny ty směnky, je i na něj silné kafe. A ještě k tomu ten návrh, co jí dal, ohledně bydlení u něj a výchově jeho dětí,..... Zdá se mu to, nebo ho chytla druhá puberta? Prolétlo mu hlavou, když Hunter zničehonic promluvil.

„Máte asi spousty otázek." Neptal se jich. Jen podotkl to, co v tu chvíli bylo očividné. „Je čas, abych vám pověděl, co přesně se odehrálo, když mě před jedenácti lety unesli, na příkaz Luise Debois." Uprostřed té věty, se postavil z křesla, na kterém dosud seděl a přešel k oknu, co bylo na pravé straně od něj. Zhluboka se nadechl a zadíval se na strom, ve kterém se s bratrem, jako malý hrávali. „Toho dne, se toho událo víc, než to, co jsem vám řekl." Ten čas, co s ní tehdy strávil, si chtěl nechat jen pro sebe. Bylo to jeho krásné malé tajemství. Ale teď, byl čas, aby všechno vyšlo na světlo. „Tu část o tom, jak jsem uprchl, znáte." Otočil se od okna a vzápětí svůj pohled přesměroval na dvě osoby, jeho srdci blízké, které se v místnosti s ním nacházeli. Všiml si, jak napjatě poslouchají a tak se rozhodl dál je nenapínat. „Ten večer jsem nespal pod mostem, jak jsem vám řekl, ale......" Začal mluvit o tom, co se přesně toho večera stalo. To, jak ho Casey našla a tím, že riskovala i svůj vlastní život, zachránila ten jeho. Protože, kdyby tam v té chvíli nebyla, ti chlapy, by určitě z toho vozu, ve kterém tehdy byli vystoupily a našli by ho. Musel se pousmát nad tím, jaký měla z těch mužů strach a přesto měla dost odvahy, na to ho neprozradit. Postupně jim vylíčil všechno a nic nevynechal. „Tehdy jsem se zařekl, že jednou, až budu mít příležitost, aspoň částečně ji splatit svůj dluh, nebudu váhat, ani vteřinu. A ten čas nadešel, právě dnes." Po celý čas, co jim vyprávěl události toho dne, se jim koukal střídavě zpříma do očí. O chvíli později si uvědomil, že své nadšení před matkou nedokázal skrýt, jelikož konstatovala to, co on po celá léta cítil ve svém srdci. „Tak proto jsi se nedokázal zamilovat do Isabel." Pronesla žena sedící před ním, s rukou přitisklou u svých úst. „Jak to myslíš?" Zeptal se nechápajíc jeho bratr, kterému to očividně ještě nedošlo. Hold, co na to říct. Máma ho zná ze všech nejlépe. Jeho matka odpoutala svůj pohled od něj a podívala se na nechápajícího Dereka. „Tím chci říct, že se nemohl zamilovat do Isabel, když už dávno miloval jinou." Vysvětlila mu, jako malému dítěti a překvapený pohled jeho bratra napovídal, že konečně pochopil. „Jen vás chci oba dva upozornit." Pověděl s vážností v hlase a tím upoutal jejich pozornost, která se v té chvíli zaměřovala jinam. „Casey nemá tušení, kdo jsem. Tehdy jsem byl dost pomlácený. Podle obličeje by mě rozhodně nepoznala. A pro jistotu, jsem se jí představil, jako Robin. Nechtěl jsem ji ohrozit, kdyby se náhodou před někým o mě zmínila. A taky je pravdou, že vůbec netuším, zda si na mě pamatuje. Tak vás prosím, nepoužívejte v její přítomnosti, mé druhé jméno." Když mu oba dva odsouhlasili to, co chtěl, byl spokojený. Pak si ještě chvíli spolu povídali o tom, jak bude zítřek asi probíhat a nakonec se rozešli, každý do svého pokoje. Ano, i Derek měl u něj pokoj, pro případy, kdyby se mu nechtělo domů, nebo by byl unavený na to, sednout si v noci za volant. Jen se jeho ložnice nacházela, na opačné straně domu, než ta jeho. Derek totiž přebýval v křídle, které obývala jeho matka.

Ještě než zapadl do své postele, dopřál si dlouhou sprchu. Potřeboval ze sebe smýt to napětí, které ho zcela ovládlo. Byl neskutečně rád, že přišel k Federicovi právě včas. No ví, že to nejtěžší ho ještě jen čeká. Zítra ráno, když se Casey vzbudí, padne její rozhodnutí a on opravdu doufá, že bude pozitivní. Že přistoupí na jeho návrh, stát se chůvou jeho dětem. Pravdou je, že ještě není připraven ji říct, kdo ve skutečnosti je. Netuší totiž, zda si ho pamatuje a pokud ano, tak jestli si ho chce vůbec pamatovat.