I sny se občas plní

Část 51

Jakmile i s dětmi vstoupila do kuchyně, pověděla ženě kroutící se kolem sporáku, aby jim připravila meloun. Měla v úmyslu chvíli počkat a pak vzít děti zpět k bazénu i se sladkou studenou pochoutkou, o které věděla, že si ji na dece, určitě s radostí snědí. Mohla sice své hospodyni říct, aby jim to k bazénu přinesla ona, ale chtěla dát Huntrovi dostatek času na to, aby se přesunul i s tou furií, co se ráda chlubí, že patří do jejich rodiny, někam, kde je děti neuslyší.

Už jak scházela schody a slyšela ten nepříjemný hlas, který ji při každé příležitosti dokáže vytočit, věděla, že Thálie zase přišla jejímu synovi komplikovat život. Byla připravena na to, že jen co se dostane dolů, tu malou potvoru z jejich domu okamžitě vyhodí, no když slyšela, že Casey to má zcela pod kontrolou, uklidnila se. Musela se pousmát nad tím, jak se jí postavila a s jakou odvahou chránila její vnoučata, když si všimla, že s ní očividně nemají dobrý vztah. Naštěstí vzápětí pak přišel Hunter a to už si byla jistá tím, že vše bude v pořádku, protože si byla vědoma toho, že její syn si od ní rozhodně den kazit nenechá.

Seděl ve své pracovně, kam se i s Casey a s Thálii, po tom co se uvítal se svou přítelkyní, přesunul. Potřeboval vědět, proč vlastně přišla a vysvětlit ji, že si nepřeje, aby do jeho domu chodila neohlášeně. Někdy se mu komunikace s ní zdá být dost náročná, jelikož si dost často připadal, jakoby jednal s malým rozmazleným i umíněným dítětem. Dokonce i se svou dcerkou v jejím věku, dokáže vést inteligentnější rozhovor, než se sestrou své zesnulé ženy.

Thálie seděla naproti němu a Casey při vstupu do jeho domácí kanceláře, která se nachází blízko hracího pokoje dětí, okamžitě nabídl židli, kterou jí donesl a postavil hned vedle té své. Ano, měl ve své pracovně i pohovku, ale v tuhle chvíli chtěl mít svou přítelkyni, takříkajíc po svém boku. „Tak Thálie." Oslovil dost nevrle ženu, která se na něj dívala neurčitým pohledem. „Co konkrétně tě tentokrát dovedlo do mého domu?" Zeptal se jí i na jeho vkus dost nepříjemně. No k její smůle si vybrala dost nevhodnou dobu, kdy se u nich objevit, jelikož měl naplánováno, se právě v této chvíli, věnovat své přítelkyni a ne rozmazlenému děcku, které neví co se životem.

„Já,... dostala jsem pozvánku na svatbu Martinéze a Howardové." Vypadlo z ní nejistě, jelikož tón hlasu jejího švagra, se jí moc nelíbil. A to nemluví o té ženě, co sedí hned vedle něj a se kterou se jen tak líbal přímo před ní, jakoby tam vůbec nebyla. „A co já s tím?" Pronesl nezaujatě směrem k ní, co jí dovedlo k závěru, že ho to vůbec nezajímá. No i tak měla v úmyslu se ho zeptat na to, kvůli čemu přišla. Přece si nenechá ujít příležitost, jít na tak důležitou akci s tím nejžádanějším i nejváženějším mužem, široko daleko. „Chtěla jsem se tě zeptat, zda už máš doprovod, protože bych tam ráda šla s tebou." Dopověděla koketně a čekala, jestli bude s její nabídkou souhlasit.

Popravdě vůbec nepočítala s tím, že by ji odmítl. Pozorně ho sledovala a k jejímu překvapení, se jí muž sedící před ní, nezdál být moc nadšený z toho co slyšel. Usoudila z jeho pohledu, jakým ji obdařil. Vůbec nechápala, co se to tam děje. To se za těch pár měsíců, co v jeho domě nebyla, tak změnil? A jak je možné, že se po jeho domě, pohybuje pro ni cizí žena, kterou mají sestřině děti očividně raději než ji a kterou on jen tak, při příchodu z práce líbá? A to ještě nemluví o tom cizím klukovi, který se i s Emilie koupal v bazénu. Měla spoustu otázek, ale ani jednu si nedovolila říct nahlas, jelikož věděla, že by to pro ni nemuselo dopadnout dobře. Ano. Chová se občas, jako malý rozmazlený spratek, to přiznává a pravdou je, že dosud ji to vždy prošlo, tak proč to měnit no ne? Ale hloupá rozhodně není. Ví, že je něco jinak, jen ještě neví, co konkrétně to je. Stále měla svůj pohled upřený na muže, kterého se snaží dostat už řadu let, když ji v jejím zírání na něj, přerušil jeho hrubý a rázný hlas.

„Promiň to nebude možné, jelikož tam jdu se svou přítelkyní." Obeznámil ji víc než spokojeně, přičemž svůj pohled přesunul na ženu sedící vedle něj, kde si vzápětí vzal do své dlaně tu její a s úsměvem na rtech ji políbil na hřbet její ručky. No musel uznat, že nad šokovaným výrazem Thálie, se málem rozesmál. „A odkdy ty máš přítelkyni?" Zajímala se a přitom, co ho opravdu dopálilo, si opovržlivě prohlížela Casey. Už od doby, co tu holku poznal se divil, jak může být sestrou Isabel. Jeho žena byla milá a hodná, ale Thálie je jen rozmazlený spratek, co si myslí, že všichni budou skákat tak, jak ona bude pískat. „To tě opravdu nemusí zajímat!" Upozornil ji odměřeně. A v tu chvíli se i s Casey postavil, načež Thálie udělala to samé. Pohlédl na svou, dá se říct bývalou švagrovou a s pohledem upřeným do toho jejího, na ni promluvil. „Thálie, představuji ti Casey Diamond. Moji přítelkyni." Pronesl směrem k ženě, která málem od toho šoku, co v tu chvíli zažila přestala i dýchat. A to nemluví o tom, že od zuřivosti, která v ní doutnala, což bylo očividné i pro něj, byla rudá jako paviánův zadek.

Pravdou bylo, že neměl v úmyslu ji dát možnost nějak reagovat. Jelikož za první, mu bylo zcela u prdele, co si ona myslí. A za druhé, kdo ví, jak dlouho by ji trvalo, než by se jí ona zpráva uležela v hlavě a ona by byla schopna, něco kloudného ze sebe dostat. A proto taky mluvil dál. „A upozorňuji tě, že pokud ještě jednou budu slyšet, že jsi se k ní chovala neuctivě, bez následků se to, ohledně tvé osoby neobejde. Co mě přivádí k tomu, že to platí i pro všechny členy mé rodiny. Počínaje mými dětmi." Jeho autoritativní hlas se nesl místností a pravdou bylo, že by snad slyšel i špendlík spadnout, kdyby měl tu možnost. Viděl na sestře své zesnulé ženy, že to, co se dozvěděla se jí vůbec nelíbí, ale vyjadřovat se k tomu, k jejímu štěstí, neměla odvahu. Nezapomněl ji obeznámit i s tím, že od dnešního dne, když bude chtít přijít na návštěvu za dětmi, bude se muset předem ohlásit, jinak ji ochranka dovnitř nevpustí. Samozřejmě se to neobešlo bez jejich uštěpačných poznámek, no s tím si poradil tak, že ji prostě vyprovodil ze svého domu.

Netrvalo dlouho a po tom, co Thálie opustila jeho dům, kam jak doufá se už jen tak nevrátí, se všichni odebrali do jídelny, jelikož byl čas večeře. Všichni seděli u jediného stolu a jako obvykle, děti měli svůj rozhovor a ostatní ten svůj. Casey právě i s jeho matkou probírali nadcházející svatbu, na kterou jsou pozvaný, když si uvědomil, že v tom zmatku i zapomněl na to, že jim všem měl něco oznámit. „Jo abych nezapomněl." Skočil do řeči dvoum ženám, čím na sebe upoutal pozornost, co zapříčinilo, že na něj stočili svůj zpytavý pohled. Nechtěl je rušit v jejich rozhovoru a snažil se i najít vhodnou chvíli je přerušit, ale po nějaké době mu to přišlo zcela nemožné a tak se rozhodl, prostě jim do něj skočit. „Zítra k nám přijde na večeři nejen Derek, ale i jeho přítelkyně Saskia." Upozornil je na nadcházející událost, ale nepočítal s tím, že ho matka začne zpovídat, ohledně bratrovi nové známosti. Opravdu ji chápal, jelikož si její mladší syn ještě domů žádnou dívku nepřivedl, ale vysvětlit ji, že on neví nic víc, než co už ji řekl, byl pro něj nadlidský úkol. No co říct? I když toho moc nevěděl, byl to dlouhý večer, se zvědavými otázkami jeho matky. Nakonec ten její výslech ukončil se slovy,..... Že zítra přijde, tak ať se jí pak zeptá sama, jelikož on ji také ještě neměl tu čest poznat.

****************

Zdravím vás lidičky 😍

Chci vám všem poděkovat, protože i když je léto a vy si ho můžete užívat někde u vody, i tak čtete a komentujete, ba co víc, ještě i hvězdičky posíláte tomuhle příběhu 😍😍😍

Opravdu si toho vážím a jsem moc nadšená, že se vám příběh líbí ❤️❤️❤️

Ještě jednou velké díky vám a hlavně si pořádně užijte léto ❤️❤️❤️

Vaše Shiori ❤️❤️❤️