I sny se občas plní

Část 49

Pár dnů zpátky se dozvěděla, že jako švagrová Huntra Blackwella, je pozvána na svatbu Martinéze a Howardové, kteří se budou brát už příští sobotu. A tak usoudila, že by nebylo na škodu znovu se jít pod záminkou oné svatby, vetřít do přízně svého švagra, o kterého má zájem už řadu let. Ano, jako muž se jí vždy líbil, ale sňatek měl k její smůle, domluvený s její o rok starší sestrou.

Pravdou bylo, že hned po smrti Isabel se snažila upoutat jeho pozornost, jelikož chtěla být jeho příští ženou. Byl krásný, bohatý, obávaný a nebezpečný pro každého, kdo nebyl z rodiny. Ve chvíli, kdy vycítila svou příležitost, začala jednat, ale nedopadlo to pro ni zrovna nejlépe, jelikož ji po jejím spontánním činu vykázal ze svého domu. Ve své naivitě si totižto myslela, že když mu vklouzne nahá do postele, neodmítne ji. No opak byl pravdou a toho dne, musela s hanbou, co dopadla na její hlavu opustit jeho dům.

Později, když se mezi nimi věci uklidnily a Hunter trochu vychladl, se znovu pokusila dostat se do jeho blízkosti a na to měla v plánu využít jeho děti, tedy svou neteř a synovce. Ale jak si stihla i sama všimnout, Emilie ji nemá ráda, co jí dávala i dost jasně najevo, když byl po blízku její otec, co jí rozhodně v jejím plánu moc nepomohlo. Je sice pravdou, že milá k ní byla jen před mužem, kterého chtěla lapit, takříkajíc do své sítě, ale i tak by k ní, jako k tetě měla mít přece respekt. Prostě úctu, kterou si jako její příbuzná zaslouží. No ne?

Ve chvíli kdy vešla do Huntrova domu, zahlédla ženu nesoucí v náručí jejího synovce. Byla asi o hlavu nižší než ona a taky ne moc hezká, dle jejího názoru, ale co ona ví. „Kdo jste?! A co tu děláte?!" Křikla na ženu, co se právě otáčela k odchodu, ačkoliv ji ve vstupu bránil ten spropadenej starej majordom, co si ho její švagr stále z nějakého důvodu vydržuje. Pokaždé když přišla na návštěvu ji na každém kroku vždy sledoval, co znamenalo, že se nemohla po domě pohybovat bez toho, aby o tom věděl, jelikož ji byl vždy v patách. „Uhněte mi z cesty!" Křikla na toho starocha a vzápětí ho odstrčila, aby mohla projít a následně se rozejít za ženou, která se jí vůbec nelíbila. Když tady byla před pár měsíci, protože potřebovala, aby ji Hunter uvolnil peníze, co podědila po své sestře, tu ženu tady ještě neviděla. Co jí dovedlo k závěru, že v jejich domě se nevyskytuje tak dlouho.

„A kdo jste vy, že se tady tak rozkřikujete?!" Vrátila ji zpět Casey, jelikož povýšenost té ženy, co právě přišla, se jí ani za mák nelíbila. A už vůbec se jí nelibilo, jak jednala s Morisem, který ji otevřel dveře. „Já jsem švagrová pána domu a můžu si tady dělat, co uznám za vhodné. A teď mi dej mého synovce a odejdi!" Koukala na ni, jako na blázna. To si vážně myslela, že malého Chrise ji dá do rukou, když ji vůbec nezná? Prolétlo ji hlavou ve chvíli, kdy se žena s očividně obarvenou hlavou, blížila k ní. „Na to můžete rovnou zapomenout." Pověděla ji už klidně, jelikož si všimla, že malý z té atmosféry, co tam právě vznikla, má už slzičky na krajíčku. „Až když přijde domů Hunter a řekne mi, že vám ho můžu svěřit, až pak vám ho možná, ale jen možná dám." Obeznámila ji s tím, jak to vidí ona, přičemž se jí neustále dívala do očí a jelikož se s ní už nechtěla dohadovat, měla v úmyslu odejít. Ale jen do té doby, než se tam objevili děti, ze kterých ještě tekla voda, poněvadž přiběhli rovnou z bazénu, kde se do té chvíle bláznili. „Casey my máme taky hlad!" Vykřikli obě děti najednou, co by ji normálně i rozesmálo, kdyby tam nestála ji neznámá žena, co jí momentálně znepříjemňovala život.

„Ahoj Emilie." Pozdravila na oko mile svou neteř a čekala, že ji přijde z úcty k ní přivítat, ale nestalo se. Co jí skutečně rozčílilo. „To ani nepřivítáš svou tetičku?!" Zeptala se už s mírným hněvem v hlase, co si určitě museli všimnout i osoby, které stáli kousek od ní. Usoudila z toho, jak pohoršeně se na ni dívali. Nechápala, že to děcko je tak nevychované, že ani není schopné ji uvítat. „Ne." Na svou otázku dostala od své neteře jednoslovní odpověď a pak už jen sledovala, jak se ta malá neuctivá holka, co se nazývá její rodinou, přesunula blíže k ženě, která stále ve svém náručí držela jejího synovce.

Casey se dívala na ženu stojící před ní a nechápala, jak je možné, že taková arogantní osoba, která ani neví jednat s dětmi a která je očividně už od pohledu nemá ráda, je sestra ženy, co přivedla na svět Emilie a Chrise. Ještě naposled si tetičku dětí prohlédla od hlavy až k patě a jelikož neměla v úmyslu se s ní rozčilovat, to potěšení ráda přenechá Huntrovi, rozhodla se na ni, ještě před tím než odejde i s dětmi pryč, promluvit.

„Vzhledem k tomu, že Emilie nemá zájem o vaši společnost, se my přesuneme do kuchyně, kde si vezmeme něco k snědku a vy se klidně posaďte do obýváku, kde můžete počkat na Huntra, až dorazí domů." Vložila se do jejich rozhovoru, jelikož si všimla, že holčička s modrými očkami se ukryla před ženou s obarvenými vlasy přímo ji za záda. Tím i osvětlila situaci blonďaté ženě, co na ni působila tak nepříjemným dojmem a vzápětí pokynula dětem, aby ji následovali do místnosti, kde na ně už určitě čekalo něco dobrého k jídlu, co by si mohli vzít, bez toho, aby museli vynechat společnou večeři. No ještě než se stihla otočit k odchodu, ji znovu slovně napadla žena stojící vedle Morise, který byl dost obezřetný na to, aby ji ani na moment nespustil z očí.

„Tohle si ke mně dovolovat nebudeš! Rozumíš!" Vykřikla do ticha místnosti a než ji na to stihla ta nehezká žena odpovědět, pokračovala dál. „Jakmile přijde můj švagr, okamžitě ti zařídím výpověď. Už si nikde neškrtneš, abys věděla!" Vítězoslavně dokončila svůj proslov, protože si byla jistá, že když požádá Huntra, aby ji za její chování k ní vyhodil, udělá to. No bohužel pro ni, to byli jen plané naděje, jelikož o chvíli později, když uslyšela hromový hlas, který se jí ozval spoza jejich zad, málem ji až zamrazilo.

„Můžete to zkusit. Je to vaše právo. No jestli pochodíte, je otázné." Pověděla mile k ženě, za kterou se vzápětí objevil muž, na kterého po celý den s touhou v srdci čekala a který očividně slyšel vše, co se tam událo. Usoudila z toho, že se tvářil, dost rozzlobeně. Co jí potvrdil i jeho hluboký a vyloženě rozzuřený hlas, co se jí o malou chvíli dostal do uší. „Co se to tu ksakru děje!" Vykřikl její přítel za zády ženy, co se neurvale chovala, ke všem v místnosti. Vzápětí po Huntrovo otazázaní se, si všimla, jak Claire schází po schodech dolů a taky se jí zdálo, že zrovna přívětivě se netvářila.