I sny se občas plní

Část 15

Už víc, jako hodinu ukládali věci a seznamovali se se svými pokoji, aby přesně věděli, kde co najdou. Byla až překvapená, když viděla, že ručníky v koupelnách jsou jim přizpůsobené. Netušila, kdy to stihli zařídit, ale Colinovi se moc líbily zvířecí motivy, které na těch jeho byli.

Zjistila taky, že ve své koupelně má všechny hygienické potřeby, co jí vyvedlo z míry, jelikož netušila, jak mohl vědět, že bude s jeho nabídkou souhlasit. A už vůbec netušila, jak mohl vědět, co všechno ji má dát koupit. No nakonec to nechala bejt a i s Colinem se rozešli dolů do místnosti, kam je přilákali hlasy, které poznali.

Dveře do pokoje, kde se loučila s Colinem, než s Huntrem odešli do jejich bytu pro věci, byli otevřené a tak neváhali a vstoupili dovnitř. Ještě než si jich stihla všimnout Emilie a tím na ně upozornit, se rozhlédla pořádně po pokoji. Už jednou tam sice byla, ale nestihla si ho pořádně prohlédnout. Už jen z toho, co viděla usoudila, že onen pokoj, ve kterém se všichni nachází, je jejich obývák.

Viděla Huntra, jak sedí na koberci u krásného krbu a něco staví s Chrisem. Hned vedle nich byli pohovky i křesla a v jednom z nich seděla Claire, která si něco četla. Jediný, kdo ji tam chyběl byl Derek, kterého zahlédla naposled tehdy, když se i s Huntrem vrátili, z jejího předchozího domova. Netuší kam šel, jen doufá, že důvodem jeho zmizení, nejsou ona a její bratr.

Popravdě, nebyla by moc nadšená, kdyby kvůli jejich setrvání v tomhle domě, měli bratři mezi sebou nějaké rozepře. I když zase, když nad tím tak přemýšlí, on byl zrovna jeden z těch, co jí přesvědčovali, aby Huntrovu nabídku přijala, prolétlo ji hlavou a vzápětí si řekla, že na jeden den, je uvažování už dost a snažila se soustředit na něco jiného. Když konečně své protichůdné myšlenky zahnala do úzadí, jelikož už sama byla ze všeho zmatená a netušila, co si má myslet, konstatovala, že to u nich doma mají moc hezky zařízené, až si chvilkami nebyla jistá tím, zda bdí, nebo sní. Což momentálně, za posledních čtyřiadvacet hodin, si není jistá absolutně ničím. „Coline!" Vykřikla malá holčička, které právě skončila pohádka, na kterou se dosud dívala. Následně se rozběhla za ním a už ho tahala pryč se slovy, že si půjdou hrát, načež její bratr byl štěstím bez sebe. Věděla, že moc kamarádů ve škole neměl. Spíš žádné a tak je za to, že se ho ujala dcerka jejich zachránce, moc vděčná.

„Nestůj tam, jako tvrdé Y a pojď si k nám sednout." Pronesl se smíchem, jelikož na ni viděl, že nemá vůbec ponětí, co má dělat. Pak už jen pozoroval, jak se s nesmělým úsměvem, rozešla k pohovce, která stála kousek od něj. Věděl, že ji bude chvíli trvat, než si zvykne, že se u nich má chovat, jako doma, s čím Colin očividně neměl žádný problém a tak ji nechtěl moc zahlcovat otázkami. Tedy, alespoň ne teď. Protože, až si zvykne, má v úmyslu ji poznat mnohem lépe a bez toho, aby se jí ptal, by to rozhodně nešlo. Chce zjistit, co všechno se jí událo v jejím životě, od té doby, co se prvně viděli, tedy krom toho, že má bratra, o kterém v tom čase vůbec netušila, že ho jednou bude mít, poněvadž se narodil o tři roky později. No, pro teď se rozhodl, že ji aspoň předestře plán na zítřejší den, aby věděla s čím má počítat. „Casey." Oslovil ji i na svůj vkus moc něžně, co ho samého dost překvapilo a to nemluví o své matce, která po něm střelila svým udiveným pohledem. Ne, že by si toho nevšiml, ačkoliv se snažila být v té chvíli očividně neviditelná, jelikož se za tu knihu, co momentálně četla, doslova schovala. 

Když se žena, která mu vždy rozbuší srdce, už jen tím, že je ve stejné místnosti, podívala do jeho očí, málem přestal i dýchat. No rychle se vzpamatoval, jakmile ho matka nenápadně šťouchla do žeber, když si, jakože brala na ruky Chrise. „Zítra ráno zajdeme nejdříve do školy, kam přihlásíme Colina. S ředitelkou jsem už mluvil a nemá s tím žádný problém, jen budeme muset pak zajít do staré školy podepsat nějaké papíry, kvůli jeho přestupu." Dopověděl a čekal, zda bude mít nějaké námitky, což přece jen měla. „Dobře, ale kolik to bude stát?" Řekla s obavou v hlase. Viděl, jak z té otázky, kterou k němu pronesla, celá znejistěla a ty obavy z toho, co jí odpoví, ji viděl i v očích. „Podívej se na mě." Pověděl ji, se skoro zatajeným dechem a když tak učinila, pokračoval s tím, co jí chtěl říct. „Co se týče Colinovi školy, to už je vyřízené. O peníze se nestarej. A co se týče tohohle domu, ber ho, jakoby byl tvůj vlastní. Chci, aby jste se tady oba dva cítili, jako doma." Dopověděl a v očích ji viděl, že chce namítat dál, ale zastavil ji tím, že znova promluvil. „Já tě nechci do ničeho nutit, nebo tak. Jen chci, aby jste byli šťastný." Pověděl upřímně a asi ji to přesvědčilo, protože na ní viděl, že se uvolnila. Když nic neříkala, ujal se slova on a tím se vrátil, k onomu plánu, co měl na zítřejší ráno. „No a jakmile vyřídíme tu školu, půjdeme vyřídit výpověď ve tvé práci. Nemusíš mít strach, nebudou ti dělat potíže." Ujistil ji a vzápětí přesunul svůj pohled na svého synka, který se k ní s nejistým krokem rozešel. Chvíli jí jen zvídavě pozoroval a pak už jen viděl, jak se na svou novou chůvu, doslova škrábe.  

Celý den uběhl tak rychle, že se z toho nestihla, ani vzpamatovat a už ležela, ve své nové posteli. Již druhou noc, bude spát v novém domově a musí uznat, že šťastnější snad nikdy nebyla. Když ji ještě před obědem Hunter předestřel, co všechno na pondělní ráno plánuje, málem ji srdce vypovědělo službu. Chápala to, že má zájem na tom, aby Colin chodil s Emilie do stejné školy, jelikož je mnohem blíž, než tak Colinova. Ale to, co nechápe je, proč to všechno pro ně dělá a hlavně, proč to všechno platí. Vždyť nejsou jejich rodina, ani nic podobného. Stále ji to vrtalo hlavou.

Večer, když ukládala svého bratra do postýlky a viděla na něm, jak šťastný je z toho, že má kamarádku, málem se rozbrečela radostí. Viděla taky, jak Hunter ukládá ke spánku své ratolesti a musela uznat, že nic hezčího snad ještě neviděla. Nepamatuje si, že by ji rodiče někdy ukládali do postýlky tak, jak to dělal muž, co je zachránil.

V noci se vzbudila na pláč malého dítěte. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že není doma a až pak, když se trochu vzpamatovala, ji hlavou probleskla myšlenka na Chrise. Vzápětí vystřelila z postele a rozběhla se za ním. Nečekala a vpadla do jeho pokojíku, kde svítila malá lampička, která tlumeným světlem osvětlovala celou místnost, kde se malý plačící chlapec nacházel.