I sny se občas plní

Část 3

„Huntře!" Křikl na něj ode dveří, jeho bratr. Derek Bruce Blackwell, byl od něj o pět let mladší, ale i tak byl jeho pravou rukou. Byl mu v mnoha ohledech podobný a to nejen vzhledově. Taky to byl jeden z nejschopnějších lidí, co ve svém klanu měl. A nemyslí si to jen kvůli tomu, že je jeho rodina. „Copak máš tak naléhavého, že to nemůže počkat, až přijdu domů? Dnes máš u nás večeřet, pokud se nemýlím?" Poznamenal se zvědavostí v hlase a čekal, co z něj vypadne. Málokdy je v sobotu v kanceláři, ale dnes měl důležitou schůzku a neměl možnost ji přesunout, poněvadž obchodní partner, který si ji vyžádal musel hned po ní, odcestovat mimo stát. Je pravidlem, že víkendy povětšinou tráví se svou rodinou a ne prací.

„Pamatuješ tu dívku, co jsi mě nechal hlídat, když byla ještě dítě?" Derek mu připomněl onu záležitost a čekal, zda si vzpomene. „Byli jste zhruba ve stejném věku, ale budiž. Pamatuji si ji. Co je s ní?" Zeptal se ho bratr naléhavě. Zdálo se mu to, nebo byl jeho hlas protkaný strachem i obavou o dívku, o které se ho právě snažil informovat? Prolétlo mu hlavou, když se díval svého staršího bratra, sedícího v křesle, nacházející se v jeho kanceláři ve městě a očividně se znepokojeným výrazem ve tváři.

Pravdou je, že doteď netuší, kvůli čemu přesně ho pověřil, aby ji tehdy hlídal a pravdou taky bylo, že do dnešního dne, neměl ani odvahu se ho na to zeptat. Tehdy byl ještě dítě a světu, ve kterém teď žije nerozuměl. Do určité doby si myslel, že jeho rodina jen podniká. No ani ve snu by ho nenapadlo, v čem.

Bylo mu čerstvě osmnáct, když ho otec obeznámil s tím, že patří k mafii. A ne k ledajaké, ale v jejich hierarchii, k té nejvýš postavené. Když jim zemřel otec, tehdy mu bylo dvacet let a Hunter, jako jeho následník převzal po něm v pětadvaceti letech jeho pozici, jak v klanu, tak i v hierarchii mafie. Na Sicílii by jeho bratra nazvali Capo Di Tutti Capi, ale u nich ho nazývají jednoduše šéf šéfů, nebo-li boss bossů.

Hunter se nestačil divit, když jeho bratr spustil. Podle toho, co mu říkal, tak pokud to dobře pochopil, ji a jejímu bratru zemřeli rodiče, kteří měli dost velké dluhy u klanu, kterého je boss Federico Romano. Už dávno ví, že Federico je zákeřná svině a proto s ním pokud možno neobchoduje. Má rád jednoduchý život, i když ve svém postavení si ho moc neužije.

„Kde je Casey teď?" Zeptal se s obavou v hlase přitom, jak vstával z křesla, na kterém dosud seděl. Byl si jistý, že o svých rodičích toho moc nevěděla, tak určitě neměla, ani tušení, že jsou to náruživý hazardní hráči. Občas měli štěstí a občas se jim štěstí otočilo zády. A tehdy se zadlužili natolik, že měli problém to splácet. „To je právě to, co jsem ti přišel říct." Z Dereka to šlo, jako z chlupaté deky a Hunter už ztratil trpělivost. „Tak už mluv!" Křikl na něj víc, než měl v úmyslu, ale i tak čekal, že mu konečně odpoví. „Mají ji Federicovi muži." Vyhrkl ze sebe jeho bratr a v tu chvíli, jak to uslyšel, okamžitě vystřelil ze své kanceláře a mířil si to rovnou do podzemních garáží, kde na něj čekal jeho vůz. Derek mu byl v patách i s pěti muži z jeho ochranky, když nasedal do vozu, který se hned rozjel směrem, kde měl Federico základnu.

Casey poznal, když mu bylo skoro osmnáct. Byl to pátek, jako každý druhý, ale právě v ten den, jeho přítel Viktor slavil narozeniny. Oslava probíhala na jeho vkus dost divoce a tak se ještě před devátou rozhodl jít domů. Ne, že by se mu tam nelíbilo, ale kvůli té oslavě zdrhl z domu. Otec mu totiž zakázal chodit někam bez bodyguardů, ale k jeho smůle, ho on neposlechl.

Ano. Přesně věděl, do jaké rodiny patří, ale v té době si ještě neuvědomoval to nebezpečí, které na něj na každém kroku číhá. Jako nástupce svého otce, nebyl tak v bezpečí, jako jeho bratr. A jeho nerozvážnost se mu tehdy dost vymstila. Hold byl mladý a myslel si, že jemu se nic stát nemůže. No musel uznat, že toho dne poznal na své vlastní kůži, jak nebezpečnou profesi bude zastávat. A taky si tu noc uvědomil, že musí, co nejrychleji dospět, pokud se chce v tomhle světě dožít úctyhodného věku.

Ten den, kdy se setkali si pamatuje, jakoby to bylo včera. Právě odcházel z Viktorovi oslavy, který je dosud jeho dobrý přítel a chtěl nasednout do svého vozu, který měl zaparkován nedaleko klubu, kde se ona oslava odehrávala. No do svého auta se už nedostal.

Ani si přesně nepamatuje, jak se to všechno seběhlo, ale během pár vteřin byl svázaný a následně zavřený v kufru cizího auta, vezen někam do neznáma. Asi po dvaceti minutách vůz zastavil, kufr se otevřel a on spatřil tři gorily, co ho z něj tahali ven. Když se rozhlédl, uvědomil si, že je v nějaké opuštěné továrně, co mu na klidu moc nepřidalo. V tu chvíli si byl naprosto jistý tím, že pokud se mu odtamtud nepovede utéct, už nikdy se domů živý nedostane.

Chlapy, co ho tahali za sebou, ho pak přivázali k železné židli a neodpustili si, seznámit se s jeho obličejem. O chvíli později přišel jejich boss, který měl zájem na tom, se ho zbavit. Odjakživa byl onen boss jménem Luis Dubois přesvědčen, že zrovna jeho klan by měl vést všechny ostatní. A možná by se to i stalo, kdy si jeho lidi nedali tak záležet na tom, aby mu svými pěstmi zpříjemnili jeho takříkajíc, poslední chvíle života.

Po rozhovoru s jejich bossem, který nikam nevedl, poněvadž ho Hunter poslal do patřičných míst, dal Luis svým lidem volnou ruku s tím, že se mladý muž z rodu Blackwell, nedožije rána. Ale, jak se říká,.... Když chceš boha rozesmát, udělej si plány.