I sny se občas plní

Část 16

Přistoupila k němu blíž a když spatřila jeho uplakané očička, co se na ni tak šťastně dívali, musela se pousmát. Vzala ho do náručí a v tom zjistila, že má někdo mokrou plenku. Utřela mu slzičky a ve chvíli, kdy ho položila na přebalovací pult, vběhl do pokojíku Hunter. „Promiň nemohl jsem se nějak vymotat z postele." Pověděl ji omluvně otec dítěte a přistoupil k ní blíž. „Všechno je v pořádku." Ujistila ho. „Zvládneme to, viď?" Promluvila ke smějícímu se dítěti a přitom se na něj taky usmívala. Chris ji hodně připomínal Colina, když byl v jeho věku. „Klidně si jdi lehnout." Pověděla mu ve chvíli, kdy už byl malý přebalený a vzápětí se k němu otočila. S čím, ale nepočítala, bylo to, že bude tak blízko u ní. Dívala se mu, do těch jeho modrých očí, sotva ze vzdálenosti dvou centimetrů, pokud ne méně. A musela uznat, že opravdu cítila na své tváři, jak rudne. Ten jeho pohled ji tak přitahoval, že i když vůbec netušila, jak by to udělala, jelikož se ještě nikdy s žádným mužem nelíbala,....... Ach bože, povzdechla si. „Tak ráda by se vrhla na jeho rty, prolétlo ji hlavou, když se malý zničehonic začal nahlas smát a tím ji přivedl z oblaků, kde se právě nacházela, zpět na zem.

Naštěstí netrvalo dlouho a byla už zpátky v posteli. Chris je moc hodné dítě. Úplně stačí, aby mu někdo zazpíval, v tomhle případě ona, jelikož Hunter se nechal slyšet, že zpívat ho rozhodně nikdo nedonutí, a on usne, jako špalek. Byli dvě hodiny ráno a ona pořád nemohla zabrat. Stále zírala do stropu a když zavřela oči, že už konečně půjde spát, viděla jeho. Muže s modrýma očima, které jí přímo uchvátily.

Ležel v posteli, kam se doplazil hned po tom, co Chris usnul. Ještě teď se snaží uklidnit své tělo z toho zážitku, co prožil před malou chvílí. Ta její blízkost mu probudila snad všechny smysly. Dokonce i ty o kterých neměl ani tušení, že je vůbec má. Pravdou je, že po žádné ženě nikdy tolik netoužil tak, jako po ní.

Možná to bylo tím, že ji poznal v tak mladém věku a hned se do ní i zamiloval. Možná to bylo tím, že pro ni, jako pro jedinou vždy, jak se říká držel pochodeň. Což ho dovedlo k tomu, že možná proto na ní nedokázal zapomenout a nemohl své ženě dát to, co by možná chtěla, ba dokonce, možná i po tom toužila. Svou lásku. Tu lásku, kterou měl po celých jedenáct let uschovanou, hluboko ve svém srdci, jen pro jednu ženu. Pro Casey.

Při vzpomínce, jak to bravurně zvládla s Chrisem, se mu automaticky vytvořil úsměv na rtech. Kdyby věděl, že aby usnul stačí mu jen zazpívat, nemusel by ho pokaždé brát do své postele. Ne, že by ho to obtěžovalo, to rozhodně ne. Je to jeho syn, za něj by klidně a bez váhání položil vlastní život. Jen ho překvapilo, jak rychle ho utišila, i když byl plný energie. Jemu vždy trvá věčnost, než ho uspí, co se teď, očividně změnilo. A hlavně, ten její hlas. Ve chvíli, kdy začala zpívat ukolébavku, které vůbec nerozuměl, si připadal jako by byl v jiném světě. Opravdu ho ta melodie, co vycházela z jejích úst, zasáhla i uklidnila zároveň. Nedivil se svému synkovi, že tak rychle usnul.

Jen, co konečně usnula, vzbudil ji Colin, když otevřel dveře jejího pokoje. „Můžu jít k tobě?" Zeptal se jí slabý, nejistý hlásek ode dveří, držíc v rukou Pinkyho a čekajíc, jestli mu to vůbec dovolí. Nemohla jinak, než že roztáhla svou náruč a on se do ní, jako pokaždé zavrtal. „Měl si zlý sen?" Zeptala se ho konejšivě a přitom ho hladila po zádech. „Trošku. Chyběla si my." Odpověděl ji tiše a vzápětí se k ní přitulil, jako štěňátko. „Dobrou noc králíčku a sladké sny." Popřála mu a než znovu usnula, políbila ho ještě do vlásků.

Ráno měli hektické. Nejen, že se tu noc pořádně nevyspala, ale i skoro zaspali. Zase se jí zdálo o těch jeho modrých očích, když ji do toho vpadl Colinův hlas. „Cay." Oslovil ji její bratr, přičemž si nenechal ujít příležitost, ji trochu polechtat. Když mu, jako odezvu na jeho oslovení, zamručela něco nesrozumitelného i pro ni, mluvil dál. „Neměly bychom už vstávat? Je za deset minut sedm hodin a já už mám hlad." Jakmile to Colin dopověděl vystřelila z postele, jako balistická střela a letěla rovnou do koupelny, přičemž za pochodu křikla na svého bratra. „Coline zaspali jsme! Jdi se rychle umýt a obleč si něco hezkého, dnes jdeš do nové školy!" Nestihla to ani dopovědět a malý klučina si to už razil do svého pokoje. Netuší, jakým zázrakem, ale během chvíle se dali, oba dva do kupy tak, aby vypadali k světu a sešli do jídelny, kde už všichni, krom nich snídali.

Asi v šest hodin ho vzbudil Chris. Pokaždé v tuto dobu, mu dá mlíčko a pak se s ním, hned po tom, co ho převleče, odebere do jídelny, kde na ně už čeká nachystaná snídaně. No dnes udělal výjimku a po cestě, kdy se ještě vždy zastaví v pokojíku u Emilie, aby věděl, zda už vstává, se zastavil i v ložnici u Casey. No to, co spatřil, když otevřel dveře jejího pokoje, mu vehnalo úsměv do tváře.

V její posteli totižto nespala sama, ale měla tam i dva návštěvníky. Netušil, co se v noci událo, když Colin i se svým tučňákem Pinkym spinká u ní, ale doufá, že se s ním o to tajemství Casey podělí. Ano. Jejich konverzaci o jeho plyšáčkovi na spaní nepřeslechl. I když se snažily šeptat, jelikož to asi přišlo Colinovy, ne moc vhod, aby někdo druhý věděl, že ještě usíná s hračkou v posteli.

Pravdou bylo, že se neměl, za co stydět. V jeho očích i v očích zbylých členů rodiny, je pořád ještě dítě a jako takové, má plné právo na to, se tak i chovat. I on v jeho věku nebyl jiný. Až tedy na to, že jeho oblíbený plyšák byl medvídek jménem Tony, který je ještě stále schovaný, na čestném místě v jeho skříni.