I sny se občas plní

Část 43

Jakmile mu Casey, jako odpověď souhlasně přikývla, jelikož v tu chvíli očividně nic víc v jejich silách nebylo, rozešel se i s Chrisem v náručí do Colinova pokoje, aby vyzvedl děti a všichni společně pak za doprovodu jejich veselého štěbetání, kráčeli po schodech dolů do obýváku, kde je už čekala roztažená pohovka i s polštáři a přikrývkami. Pravdou bylo, že to jejich momentální útočiště, opravdu vypadalo, jako letiště. Klidně by se tam vyspalo i šest dospělých lidí.

Pamatuje si, když tu pohovku pořídil. V té době přemluvil otce, jelikož s kamarády dost často hrávali hry na PlayStationě a chtěli mít u toho pohodlí. Tehdy mu bylo sotva šestnáct let. No, jak se oženil, tak pohovka už rozložená nebyla, a opravdu si myslel, že už nikdy rozložená nebude, poněvadž mu bylo blbé, vodit si na hry domů kamarády, když v té době už měl jiné starosti. Ale to nepočítal s tím, i když v to doufal, že u něj bude bydlet Casey.

Pravdou je, že teď je za to letiště, do kterého se právě všechny děti zavrtali nesmírně rád, jelikož to bude prvně v jeho životě, co bude spát v posteli se ženou svého srdce. I když v jeho představách to jejich společné sdílení lože, probíhalo úplně jinak a rozhodně s o dost menším publikem.

Jakmile vyšla ze sprchy, kde na ni po dost dlouhou dobu padala studená voda, aby si zchladila své přímo rozžhavené tělo, čemu byl na vině Hunter, odebrala se do své šatny se obléct, poněvadž měla kolem sebe omotaný jen ručník. Chvíli zírala na těch pár věcí, co ve skříni na ni křičeli a pravdou bylo, že neměla tušení, co by si měla na sebe vzít.

Ano. Slyšela Huntra, když ji říkal, že si může na sebe vzít cokoliv, v čem se bude cítit dobře, ale přece nemohla jít dolů do obýváku přes půl domu, jen v kalhotkách a tričku. Nakonec se přece jen rozhodla, že si vezme tepláky, které si ze sebe svlékne chvíli předtím, než zapadne pod přikrývku.

A ano. Claire ji sice nakoupila krásné noční košilky, ale ty i když se jí líbili sebevíc, se neodvážila na sebe obléct, ani když byla sama v pokoji a ne to ještě se v nich před někým producírovat. 

Oblečená i v rámci možností upravená, měla v úmyslu se vydat po schodech dolů, když v tom, jak zavírala dveře od své ložnice, se lekla Morise, který právě vycházel z Chrisova pokojíku. „Proboha Morisy, vy jste mě tedy vyděsil." Vypískla popřitom, jak se snažila uklidnit své srdíčko, které se od leknutí rozbušilo, jakoby v tu chvíli běžela maraton. To byla až tak zamyšlená, když si ho nevšimla, jak vychází z místnosti do osvětlené chodby? Prolétlo ji hlavou, když se jí snažil onen muž, ze kterého málem dostala infarkt, omluvit. „Promiňte Casey. Nechtěl jsem vás vyděsit. Jen jsem šel uklidit tu spoušť, co v koupelně nechal mladý pán, se svým synkem a přitom jsem se zastavil i v pokoji malého pána, zda tam není taky něco na úklid." Vysvětlil ji pohotově i smířlivě zároveň, když si uvědomila, že se muž stojící před ní, možná taky lekl. „To je v pořádku. Dobrou noc Morisy." Popřála mu s úsměvem a jakmile ji odpověděl skoro totožně, odebrala se konečně do obýváku, kde na ni už určitě všichni netrpělivě čekali.

Už už si myslel, že se půjde podívat, kde ta Casey vězí, poněvadž ho přepadl strach, zda se jí v té koupelně něco nestalo, když ji v tom uslyšel scházet po schodech dolů. O pár vteřin později už stála mezi dveřmi a pobaveně si je všechny prohlížela. „No konečně, už jsem chtěl vyhlásit pátrání po nezvěstné osobě!" Oznámil ji se smíchem, právě ve chvíli, kdy se usadila na gauč, kde už všichni leželi a kde si vzápětí sundavala tepláky, které měla na sobě. Pravdou bylo, že ani kdyby chtěl, nemohl od ní odpoutat svůj pohled. Byla tak krásná a ta její stydlivost, která se jí pokaždé projevila ve tvářích, ho nesmírně vzrušovala. Tak moc by ji chtěl mít teď jen pro sebe. „Tati a kde bude spinkat Casey. Protože já chci být u ní a u tebe taky a Colin chce to samé." Zeptala se ho jeho holčička, čím ho vyrušila s jeho obdivného zírání, jelikož musel od Casey svůj pohled přesunout na ni. „Já netuším. Ale místa je tu dost, tak se snad nějak uložíme, aby byli všichni spokojeni." Osvětlil ji situaci, ačkoliv by sám chtěl, aby Casey spinkala po celou noc v jeho náručí. No nakonec to i tak dopadlo tak, že si Chris uzurpoval zelenookou dívku pro sebe, jelikož se jí uložil na hrudi, kde po chvíli i usnul. Bouře už dávno ustala, ale i tak své rozhodnutí ohledně spaní v obýváku nezrušil, poněvadž se mu ta blízkost k ní moc líbila. „Casey leží se ti vůbec pohodlně?" Zeptal se jí ve chvíli, kdy si byl jistý, že všechny děti usnuly. Leželi totižto všichni u ní a podle toho, co viděl, se nemohla ani hnout, jelikož ji Chris i s ostatními zalehl.

„No mohlo by to být lepší, ale zatím dobrý." Odpověděla mu s úsměvem. Z jedné strany měla Colina, z té druhé Emilie a Chrise na sobě, co jí nedávalo moc možností se pohnout a uložit tak, aby se aspoň trochu normálně vyspala. Právě se dívala Huntrovi do očí, když se k ní najednou začal naklánět, co jí neskutečně rozbušilo srdíčko a zároveň i
rozechvělo celé tělo. „Počkej. Pomůžu ti. Dám je od tebe trochu na stranu, aby jsi se mohla vůbec vyspat, jelikož v téhle poloze, to asi nebude možné." Pronesl k ní šeptem muž, ze kterého za chvíli skončí na intenzivce. Nestihla mu ani odpovědět, když už bral do rukou svou dcerku a vzápětí i Colina, aby je přeložil o kousek dál, co jí umožnilo se konečně uložit tak, aby se mohla pohodlně vyspat. Chrise si nechala, jen pro jistotu u sebe, kdyby se náhodou v noci vzbudil. A pravdou bylo, že i když byli děti od ní o kus dál, tak za to, se jí zdál být k ní Hunter o dost blíž, jak si stihla všimnout. Bože! Nestačí, že s ním leží v jedné posteli? To k ní musí být tak blízko, že cítí jeho vůni, co jí roztančila snad každou buňku v jejím těle a cítí i to teplo, co vydává jeho tělo a které, co chvíli víc a víc rozehřívá její nitro? Tolik emocí, co si v tu chvíli, kdy byl muž s modrýma očima v její těsné blízkosti, vesele razili cestu jejím tělem, snad kromě Robina, ještě nikdy při nikom nezažila. Byla tak vzrušená, zmatená i roztoužená, že si nebyla jistá tím, zda v tu noc vůbec usne.